PRAHA – Spolupráce předsedkyně Sociální demokracie Jany Maláčové s komunisty vedenou koalicí Stačilo! oživuje vzpomínky na tragický osud prvorepublikové ČSSD a vyvolává otázku, zda se historie může opakovat. Zatímco násilné pohlcení strany jako v roce 1948 je dnes vyloučené, boj o dominanci na české levici je v plném proudu. Tradiční Sociální demokracie v něm prohrává.
Riziko ruského vlivu a stíny minulosti
Celý tento proces nelze vnímat odděleně od širšího geopolitického kontextu. Experti na bezpečnost a zpravodajské služby, včetně české BIS, dlouhodobě varují před propracovanými snahami Ruska infiltrovat a rozvracet politické struktury v západních zemích. Cílem této hybridní války je oslabit vnitřní soudržnost států, podkopat důvěru v demokratické instituce a oslabit organizace jako EU a NATO. V tomto světle se nevyhnutelně objevují spekulace a otázky, jak hluboko sahá ruský vliv na české politické scéně. Ačkoli pro to neexistují žádné veřejné důkazy, je legitimní se ptát, zda by politici jako Jana Maláčová nebo i dříve vlivný Lubomír Zaorálek mohli být cílem, nebo dokonce nástrojem takového vlivu. Historicky mohla být spolupráce navázána různými způsoby – od ideologické spřízněnosti přes podnikatelské vazby z 90. let až po klasický zpravodajský nátlak. Rusko je mistrem v získávání a využívání tzv. „kompromatu“ – kompromitujících materiálů (finančních, osobních), kterými může cílené osoby držet v šachu, manipulovat s jejich rozhodnutími a postupně je přimět prosazovat zájmy Kremlu, často i bez jejich plného vědomí, že slouží cizí moci.
Historie se neopakuje, její ozvěny ano
Přirovnání k roku 1948, kdy byla sociální demokracie po komunistickém puči násilně sloučena s KSČ a de facto zlikvidována, je historicky nepřesné. Tehdejší události se odehrály v atmosféře strachu, perzekucí a pod dohledem Sovětského svazu. Česká republika je dnes pevnou součástí EU a NATO a podobný scénář státního převratu je nemyslitelný.
Hrozba pro SOCDEM je dnes jiná, plíživější. Nejde o násilné pohlcení, ale o politické přežití v konkurenci s agilnějším a pro část protestních voličů atraktivnějším subjektem. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná dokázala s projektem Stačilo! vytvořit platformu, která úspěšně integruje nespokojené voliče z levicového i „vlasteneckého“ tábora. Zisk dvou mandátů v evropských volbách ukázal, že její strategie funguje.
Boj o duši levicového voliče
Zatímco se Sociální demokracie zmítá ve vnitřních sporech a hledá svou identitu, komunisté pod novým marketingovým obalem přebírají její tradiční témata a voliče. Nabízejí jednoduchá, radikální řešení a silnou kritiku vlády, Evropské unie i NATO, což rezonuje u části společnosti zklamané současným vývojem.
Pokud se SOCDEM nepodaří tento trend zvrátit, může se stát, že komunisté, či jimi vedená koalice, skutečně ovládnou českou levici. Nebude to však výsledkem nátlaku jako v minulosti, ale důsledkem vlastní slabosti a neschopnosti Sociální demokracie nabídnout voličům srozumitelnou a přitažlivou vizi.
Pro českou levici to může znamenat zásadní posun od proevropských a demokratických hodnot směrem k nacionalismu a anti-systémovému populismu. Historie se sice neopakuje doslova, ale její varování je stále aktuální: strana, která ztratí svou identitu a vnitřní jednotu, riskuje, že bude pohlcena silnějším a odhodlanějším rivalem.
