Vztah mezi lékařem a pacientem prochází jednou z největších proměn v historii. Doba, kdy lékař byl nezpochybnitelnou autoritou a pacient pasivním příjemcem příkazů, je pryč. Na scénu vstupuje „pacient s novou mocí“ – informovaný, zvídavý a vybavený nástroji jako Google a umělá inteligence. Pro lékaře to představuje výzvu i obrovskou příležitost.
Ještě před několika desetiletími byla návštěva ordinace jasně daným rituálem. Bílý naškrobený plášť, obrovský stůl fungující jako bariéra a diagnóza sdělená telegrafickým stylem bez možnosti otázek. Tento paternalistický a téměř vojensky hierarchický model, kde pacient musel slepě poslouchat, aniž by rozuměl, se však s příchodem digitální éry rozpadá.
První velkou změnu přinesl internet a „Dr. Google“. Pacienti začali přicházet do ordinací se svými vlastními rešeršemi, což někteří lékaři vnímali jako ohrožení své autority. Tento trend ještě více akcelerovala pandemie covidu, která omezila přístup ke zdravotní péči a donutila lidi hledat informace na vlastní pěst, uvedl server clarin.com.
Nejnovějším hráčem na poli je umělá inteligence (AI) v podobě nástrojů jako ChatGPT. Tyto technologie dokáží analyzovat obrovské množství dat, hledat souvislosti a poskytovat pacientům srozumitelně formulované odpovědi. Vědecké poznatky, kdysi exkluzivní doména lékařů, jsou nyní dostupné na jedno kliknutí.
Podle neurologa a autora původního textu, Dr. Conrada Estola, by se lékaři neměli cítit touto změnou ohroženi. Naopak, je to příležitost, jak posílit svou roli. „Dobrý profesionál je ten, kdo nejlépe naslouchá, vysvětluje a doprovází. Efektivní léčba začíná dobrým rozhovorem,“ uvádí.
Pacient, který rozumí své nemoci, má podle studií lepší prognózu, i když je jeho stav nevyléčitelný. Lékař tak neztrácí autoritu, ale naopak ji může znásobit, když na informované dotazy pacienta odpoví jasně a s oporou vědeckých důkazů.
Přes všechny technologické pokroky je však jisté, že umělá inteligence lékaře nenahradí. AI je sice skvělým nástrojem pro diagnostiku a hledání vzorců v datech, které jsou lidskému oku neviditelné, ale chybí jí klíčová složka – lidskost.
Medicína tak přechází od reaktivního modelu (léčba existující nemoci) k modelu prediktivnímu, preventivnímu a personalizovanému. A v centru této revoluce nestojí algoritmus, ale dialog mezi dvěma lidmi.
