V Bruselu a dalších evropských metropolích zní hlasy volající po rychlé a úplné elektrifikaci osobní i nákladní dopravy. Cíle jsou ušlechtilé: snížení emisí, boj s klimatickou změnou a technologický pokrok. Plány na zákaz prodeje nových automobilů se spalovacími motory po roce 2035 jsou toho jasným důkazem. Avšak v horečnatém úsilí o dosažení klimatické neutrality se zdá, že jeden zásadní aspekt byl přehlédnut, nebo přinejmenším podceněn – bezpečnostní a strategická rizika spojená s totální závislostí na elektrické energii v dopravě, zejména v kontextu potenciálního vojenského konfliktu s Ruskem.
Válka na Ukrajině nám poskytla drsnou a názornou lekci o tom, jak moderní konflikty vypadají. Jedním z klíčových cílů ruské agrese se stala ukrajinská energetická infrastruktura – elektrárny, rozvodny, transformátorovny. Výsledkem byly rozsáhlé výpadky proudu, které ochromily nejen běžný život civilistů, ale i fungování kritické infrastruktury, průmyslu a logistiky. Nyní si představme scénář, kdy by Evropská unie čelila podobnému útoku, a její vozový park by byl z drtivé většiny tvořen elektromobily.
Achillova pata elektromobility: Závislost na síti
Elektromobily, ač technologicky vyspělé, mají jednu základní charakteristiku: pro svůj provoz potřebují pravidelné dobíjení z elektrické sítě. Tato síť, jakkoli robustní se může zdát v mírových dobách, je v případě vojenského konfliktu extrémně zranitelným cílem. Stačí několik přesně mířených úderů na klíčové elektrárny, hlavní transformační stanice nebo páteřní vedení, a rozsáhlé oblasti se mohou ocitnout bez elektřiny na dny, týdny, či dokonce měsíce.
V takovém scénáři by se miliony elektromobilů staly pouhými nehybnými kusy kovu. Bez možnosti dobíjení by byla paralyzována nejen osobní doprava občanů, ale i klíčové složky státu a ekonomiky:
-
Logistika a zásobování: Nákladní elektromobily by nemohly dopravovat potraviny, léky, palivo (pro ty zbývající spalovací motory či generátory) a další nezbytné komodity.
-
Záchranné složky: Sanitky, hasičské vozy či policejní vozidla, pokud by byly elektrické, by měly omezený dojezd a akceschopnost.
-
Armádní mobilita: Ačkoliv armády stále využívají převážně konvenční techniku, tlak na „ozelenění“ se může v budoucnu dotknout i jich. Závislost na dobíjení by v bojových podmínkách znamenala fatální omezení.
-
Evakuace obyvatelstva: Nemožnost použít osobní automobily by masivně zkomplikovala evakuaci civilistů z ohrožených oblastí.
Rusko, jako země s rozvinutými schopnostmi v oblasti kybernetických útoků i konvenčního ničení infrastruktury, by si této zranitelnosti bylo nepochybně vědomo. Strategické ochromení evropské elektromobility by se mohlo stát jedním z primárních cílů případné agrese.
Spalovací motor jako (nechtěná) strategická rezerva?
Naproti tomu vozidla se spalovacími motory, ač čelící vlastním logistickým výzvám (zásobování palivem), nabízejí v krizových scénářích určitou míru decentralizace a odolnosti. Palivo lze skladovat v různých lokalitách, distribuovat cisternami i v improvizovaných podmínkách. Vyřazení všech čerpacích stanic a zásobníků paliva je podstatně složitější úkol než vyřazení několika klíčových bodů elektrické sítě.
Samozřejmě, i zásoby fosilních paliv jsou zranitelné, ale jejich povaha umožňuje větší flexibilitu a možnost vytvoření strategických rezerv rozptýlených po území. V případě výpadku elektrické sítě by vozidla se spalovacími motory zůstala jedinou spolehlivou formou individuální i hromadné dopravy.
Eurofighter Typhoon: Páteř evropské obrany s vizí budoucnosti navzdory svému věku
Přehodnocení bezhlavé elektrifikace je nutností
Tento článek nemá za cíl popírat environmentální výhody elektromobility v mírových podmínkách. Jeho účelem je však důrazně varovat před jednostranným a nuceným přechodem na jediný typ pohonu, který s sebou nese takto zásadní bezpečnostní rizika, zvláště v současné geopolitické situaci.
Evropská unie by měla svůj přístup k elektrifikaci dopravy přehodnotit a zvážit následující:
-
Zachování diverzity pohonů: Udržet v provozu a podporovat i jiné technologie, včetně moderních a účinných spalovacích motorů, hybridních systémů či vozidel na syntetická paliva, jako strategickou zálohu.
-
Posílení odolnosti energetické sítě: Masivně investovat do ochrany a decentralizace energetické infrastruktury, včetně lokálních zdrojů a mikrosítí.
-
Vytvoření strategických plánů pro mobilitu v krizi: Zpracovat scénáře pro případ rozsáhlých výpadků proudu a zajistit alternativní způsoby dopravy a zásobování.
-
Realistické posouzení rizik: Otevřeně diskutovat o bezpečnostních dopadech zelené transformace a nezavírat oči před nepříjemnými otázkami.
Je proto zarážející, s jakou nekritickou důvěrou některé vlády, včetně té české, naslouchají hlasům organizací, jejichž agenda je zjevně úzce profilovaná. Příkladem může být Svaz moderní energetiky, zapsaný spolek, který se prezentuje jako advokát progresivních energetických řešení. Při bližším pohledu však zjistíme, že jeho zakladateli jsou výhradně další zapsané spolky, jako Aliance pro energetickou soběstačnost, AKU-BAT CZ, Česká technologická platforma Smart grid, COGEN Czech (spolek pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla) a Solární asociace. Každý z těchto subjektů logicky hájí zájmy konkrétního segmentu podnikání – ať už jde o solární energii, bateriová úložiště, chytré sítě či kogeneraci. Ačkoliv tyto technologie mají své místo v energetickém mixu, je legitimní se ptát, zda takto konstituovaný svaz, jehož primárním cílem je podpora specifických obchodních modelů svých členů, může skutečně prosazovat komplexní a vyváženou strategii vedoucí k bezpečné, predikovatelné a pro celou zemi dlouhodobě udržitelné výrobě a distribuci elektřiny.
S Ruskem za humny, které opakovaně demonstruje svou ochotu používat energetiku jako zbraň a ničit civilní infrastrukturu, si Evropa nemůže dovolit ignorovat takto zásadní strategickou zranitelnost. Bezhlavá a totální elektrifikace dopravy bez robustních záložních plánů a diverzifikace může v budoucnu znamenat nejen ekonomické problémy, ale i fatální oslabení obranyschopnosti a odolnosti celého kontinentu. Nastal čas pro pragmatismus a strategické uvažování, nikoliv pro ideologicky motivovaná a potenciálně nebezpečná řešení. Jinak Evropa riskuje, že v případném konfliktu zůstane doslova stát na místě s nabíjecím kabelem v ruce.
