Německo se poprvé výslovně zavázalo, že do roku 2045 opustí uhlí, ropu i zemní plyn. Dosud slibovalo jen klimatickou neutralitu k témuž datu, aniž by řeklo, že fosilní paliva zmizí úplně. Pro českou domácnost to není zpráva ze zahraničí: německý trh s elektřinou je s tím českým propojený a to, jak Němci nahradí odstavené zdroje, se promítne do cen i u nás.
Co Německo slíbilo
Podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny má vzrůst ze současných 55 procent na nejméně 80 procent do roku 2030. Výroba elektřiny z uhlí skončí nejpozději v roce 2038. Nové plynové elektrárny, které mají pokrýt výpadky, se mají později převést na zelený vodík, aby byla výroba proudu v roce 2045 bez fosilních paliv. Plán tento týden představil na Valném shromáždění OSN v New Yorku ministr životního prostředí Carsten Schneider.
Ekonomický argument zazněl dřív než ten klimatický. Za dovoz fosilních paliv zaplatilo Německo v roce 2024 celkem 76 miliard eur, tedy zhruba 1,85 bilionu korun. Fosilní paliva přitom tvořila 65 procent konečné spotřeby energie. Schneider mluvil o tom, že závislost na dovozu vytváří geopolitickou zranitelnost a je ekonomicky neefektivní.
Proč to má vliv na české účty
Česká a německá elektřina se obchodují na propojeném trhu, kde cenu tvoří nejdražší zdroj potřebný k pokrytí poptávky v danou hodinu. Když v Německu fouká a svítí, ceny klesají i u nás; když je bezvětří, musí naskočit plynové elektrárny a cena roste na obou stranách hranice. Německý přechod tedy neznamená jednosměrný pohyb ceny, ale spíš větší rozkyv mezi levnými a drahými hodinami.
Zkušenost sousedů zatím není jednoznačná. Německé domácnosti platí za elektřinu nejvíc v celé Evropské unii, přestože v obnovitelných zdrojích patří k lídrům – většinu účtu totiž tvoří daně, poplatky a náklady sítě, nikoli samotná silová elektřina. Podobný paradox ukazuje i Maďarsko, které je světovým rekordmanem ve fotovoltaice a přitom má jednu z nejdražších elektřin v Evropě.
Co to udělá s českými firmami
Rozhodnutí dopadá i na české podnikatele v Německu. Nejviditelněji na skupinu LEAG Daniela Křetínského, která tam provozuje hnědouhelné doly a elektrárny. Konec uhlí v roce 2038 jim dává jasný horizont, do kterého musí provoz doběhnout nebo se přeorientovat – LEAG už dříve oznámila plány na přeměnu areálů na energetické parky s obnovitelnými zdroji a úložišti.
Pro Česko z toho plyne praktická otázka, kterou tuzemská debata vede už roky: čím nahradit vlastní uhlí. Spor mezi zastánci jádra a obnovitelných zdrojů je dobře zmapovaný a argumenty obou stran shrnuje přehled české energetické cesty. Nabízejí se i méně obvyklá řešení – na Ostravsku se například připravuje využití zatopených dolů k vytápění tisíců bytů.
Kdy se to projeví na faktuře
Krátkodobě nijak. Rok 2038 i 2045 jsou horizonty, v nichž se cena elektřiny bude řídit spíš aktuální geopolitikou, počasím a tempem výstavby nových zdrojů než datem v německé strategii. Střednědobě je ale podstatné, že Německo poprvé pojmenovalo konec plynu – a plyn dnes v hodinách bez větru a slunce určuje cenu na celém propojeném trhu. Kdo si dnes vybírá tarif nebo zvažuje fotovoltaiku, počítá s tím, že rozdíl mezi levnými a drahými hodinami dne bude spíš narůstat.
Zdroj: www.novinky.cz
