Po více než padesáti letech se konečně naplní poslední vůle Hany Benešové. Ikonická vila manželů Benešových v Sezimově Ústí, která desítky let sloužila jako rekreační objekt pro vládní špičky, mění majitele. Úřad vlády se rozhodl areál převést na Husitské muzeum v Táboře. Cílem je zpřístupnit památku široké veřejnosti a propojit ji s památníkem druhého československého prezidenta.
Rozhodnutí, které padlo na začátku roku 2026, ukončuje dlouholetou éru, kdy byla vila pod správou Úřadu předsednictva vlády. Krok vychází z analýzy potřebnosti, kterou si nechal vypracovat současný kabinet. Výsledky ukázaly, že objekt již neplní svůj někdejší účel – minulé vlády jej k rekreaci či neformálním setkáním využívaly jen minimálně.
„Úřad se z principu nezabývá muzejní činností, proto pro další rozvoj této aktivity vešel ve styk s kompetentní organizací a za podpory ministerstva kultury inicioval převod areálu na Husitské muzeum v Táboře,“ potvrdila Novinkám mluvčí Úřadu vlády Karla Mráčková. Dodala, že změna je součástí širších organizačních změn nového vedení úřadu.
Naplnění odkazu po půl století
Historie vlastnictví vily je přitom pohnutá. Hana Benešová ve své závěti z listopadu 1973 jasně určila, že si přeje, aby dům připadl tehdejšímu Muzeu husitského revolučního hnutí. Chtěla, aby odkaz jejího manžela zůstal živý pro budoucí generace. Realita po její smrti v roce 1974 však byla jiná. Komunistický režim, konkrétně Okresní národní výbor v Táboře, vůli nerespektoval a objekt převedl pod úřad vlády, který jej adaptoval pro potřeby politických elit.
Husitské muzeum v Táboře, které o získání vily usilovalo už od počátku 90. let, převod vítá. Ředitel muzea Jakub Smrčka nastínil ambiciózní plány. Zatímco od roku 2001 byla vila přístupná jen o státních svátcích a v posledních letech v letní sezóně, nyní se režim změní.
„Chceme vilu ještě více otevřít veřejnosti, rozšířit expozici, zavést odborněji zaměřené kurátorské prohlídky a edukační programy pro školy,“ uvedl Smrčka. První velkou akcí pod novou správou bude zahradní slavnost 28. května, u příležitosti výročí narození Edvarda Beneše.
Jihofrancouzská inspirace a osudové okamžiky
Vila, postavená na počátku 30. let na soutoku Kozského potoka a Lužnice, je unikátní ukázkou meziválečné architektury. Manželé Benešovi se při její stavbě inspirovali svými pobyty v jižní Francii. Podle historika Michala Koláře si manželé u architekta Petra Kropáčka výslovně vymínili nízké střechy a prosluněné místnosti.
Definitivní podobu včetně rozlehlé zahrady, která je dnes považována za krajinářský unikát, vtiskl areálu v roce 1937 architekt Otokar Fierlinger. Dům je specifický svým propojením s přírodou skrze velká okna a terasy, což z něj činilo ideální místo pro odpočinek i práci prezidenta.
Právě zde se psaly dějiny. V roce 1948 zde Edvard Beneš vedl klíčová jednání s komunistickými předáky Klementem Gottwaldem či bulharským vůdcem Jiřím Dimitrovem. Zde také 7. června 1948 podepsal svou abdikaci. I v těchto těžkých chvílích však myslel na budoucnost národa. Jeho přáním bylo, aby lidé mohli poznat prostředí, které miloval, a vnímat jej ne jako sochu na podstavci, ale jako „figuru živou“. Převodem vily na muzeum se toto přání po desítkách let stává skutečností.
