Canberra/Praha – Svět sociálních médií zažívá bezprecedentní otřes. Australský parlament na konci roku 2024 schválil legislativu, která je označována za nejpřísnější na světě: totální zákaz přístupu na sociální sítě pro děti mladší 16 let. Zákon, který získal masivní podporu napříč politickým spektrem, má za cíl chránit duševní zdraví mladé generace. Zatímco technologičtí giganti jako Meta (Facebook, Instagram) či TikTok protestují, zbytek světa – včetně České republiky – tento experiment pečlivě sleduje. Jak by podobný model vypadal v tuzemských podmínkách?
Australský model: Žádné výjimky, ani se souhlasem rodičů
Podstatou nového australského zákona je absolutní hranice 16 let. Na rozdíl od dřívějších pokusů v jiných zemích (např. v některých státech USA či ve Francii), kde je přístup povolen se souhlasem rodičů, Austrálie tuto „zadní vrátka“ zavřela. Zákonodárci argumentují tím, že tlak na rodiče je v digitální době neúnosný a stát musí nastavit mantinely tam, kde rodina selhává nebo nestačí.
Premiér Anthony Albanese označil sociální sítě za „škodlivé pro duševní zdraví mladých Australanů“ a přirovnal jejich regulaci k omezení prodeje alkoholu či cigaret. Zákaz se týká platforem jako TikTok, Facebook, Snapchat, Reddit, X (dříve Twitter) a Instagram. Naopak výjimku dostaly služby považované za nezbytné pro vzdělávání či komunikaci, jako jsou Google Classroom, YouTube (kvůli vzdělávacímu obsahu, pokud není spojen s toxickými algoritmy) a komunikační aplikace typu WhatsApp či Messenger Kids.
Jak to funguje a kdo nese odpovědnost?
Klíčovým aspektem zákona je přenesení odpovědnosti. Děti ani jejich rodiče nebudou za obcházení zákazu pokutováni. Veškerá právní a finanční tíha dopadá na provozovatele platforem.
Technologické společnosti mají nyní dvanáctiměsíční lhůtu na to, aby zavedly spolehlivé systémy ověřování věku (age-assurance technology). Pokud tak neučiní a umožní přístup dítěti mladšímu 16 let, hrozí jim pokuty v astronomické výši až 49,5 milionu australských dolarů (přibližně 760 milionů korun).
Zde však nastává největší technický a etický problém. Jak spolehlivě ověřit věk uživatele, aniž by platforma musela sbírat citlivé osobní údaje, jako jsou občanské průkazy nebo biometrická data? Austrálie v současnosti testuje různé metody, včetně odhadu věku pomocí umělé inteligence nebo ověřování přes třetí strany, které by fungovaly jako digitální „vyhazovači“, aniž by předávaly osobní data přímo sociální síti.
Reakce gigantů a kritika
Platformy se brání. Argumentují tím, že zákaz pouze vytlačí děti do „temných koutů internetu“, na neregulované sítě, kde je riziko zneužití ještě vyšší. Meta také upozornila, že ověřování věku bude vyžadovat masivní sběr dat o všech uživatelích, což je v přímém rozporu s požadavky na ochranu soukromí. Kritici z řad digitálních expertů navíc varují, že technicky zdatná mládež si cestu najde vždy – například přes VPN (virtuální privátní sítě), které změní jejich digitální polohu mimo Austrálii.
Česká cesta: Jak by zákaz vypadal u nás?
Téma regulace sociálních sítí rezonuje i v České republice. Psychologové a pedagogové bijí na poplach kvůli nárůstu kyberšikany, úzkostí a poruch příjmu potravy u dospívajících, což je často spojováno s konzumací obsahu na sítích. Pokud by se český stát rozhodl inspirovat australským modelem, narážel by na specifika evropského práva a místní digitální infrastruktury.
1. Legislativní rámec a EU
Česká republika je vázána legislativou Evropské unie, zejména GDPR a Aktem o digitálních službách (DSA). DSA již nyní vyžaduje po velkých platformách vyšší ochranu nezletilých. Úplný zákaz pro osoby pod 16 let by mohl narazit na Listinu základních práv a svobod EU v kontextu práva na informace. Nicméně, „digitální plnoletost“ (věk, kdy může dítě samo souhlasit se zpracováním osobních údajů) je v ČR nastavena na 15 let. Zvýšení hranice pro vstup na sítě na 16 let by vyžadovalo novelizaci několika zákonů a silnou politickou shodu, která zatím chybí.
2. Technické řešení: Výhoda BankID
V technické rovině má Česko oproti Austrálii jednu obrovskou výhodu: Bankovní identitu (BankID). Tento nástroj, který již používají miliony Čechů pro komunikaci se státem, by mohl sloužit jako ideální nástroj pro ověření věku.
V praxi by to mohlo vypadat takto: Uživatel by při registraci na Instagram či TikTok kliknul na tlačítko „Ověřit věk přes BankID“. Banka by platformě nepředala jméno, rodné číslo ani adresu, ale pouze jednoduchou informaci (token): „Ano, tomuto uživateli je více než 16 let“ nebo „Ne, není“. Tím by byla zachována anonymita uživatele (platforma by neznala jeho pravou identitu) a zároveň splněn zákonný požadavek.
3. Problém vymahatelnosti v schengenském prostoru
Zatímco Austrálie je ostrov, který může snadněji kontrolovat svůj digitální prostor, Česko je uprostřed Evropy. Zákaz by musel být koordinován minimálně na celoevropské úrovni. Pokud by si český teenager založil účet přes německou VPN nebo během výletu v Polsku, vymahatelnost práva by byla pro české úřady extrémně složitá.
Budoucnost: Regulace je nevyhnutelná
Australský experiment je teprve na začátku. Následující měsíce ukáží, zda je možné efektivně postavit digitální zeď kolem dětí, nebo zda se jedná o drahé a nefunkční gesto. Pro Českou republiku z toho plyne jasné ponaučení: diskuse se posouvá od „zda regulovat“ k „jak regulovat“.
V českém kontextu se jako nejpravděpodobnější scénář jeví spíše cesta „měkkých bariér“ – tedy nikoliv absolutní zákaz, ale povinné a přísné ověřování věku pro přístup k obsahu pro dospělé a algoritmům, které vyvolávají závislost. Využití existující infrastruktury digitální identity by mohlo Česko postavit do role evropského lídra v ochraně dětí na internetu, aniž by muselo sáhnout k tak radikálnímu kroku jako protinožci.
Jisté je jedno: éra divokého západu na sociálních sítích, kdy si desetileté děti bez dozoru prohlížely obsah tvořený pro dospělé, se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Otázkou zůstává, zda hranici narýsují rodiče, nebo státní regulátoři.
