Volání německého ministra kultury Wolframa Weimera po rozdělení Googlu, které následuje po rekordní pokutě od Evropské komise ve výši téměř 3 miliardy eur za zneužívání dominantního postavení, není jen dalším zářezem v dlouhotrvající bitvě mezi technologickými giganty a evropskými regulátory. Je to spíše symbolický a potenciálně zlomový moment, který naznačuje, že Evropa je připravena posunout debatu o regulaci digitálních platforem na zcela novou úroveň – od pokut k radikální restrukturalizaci.
Weimerovo vyjádření, že „by bylo nejlepší, kdyby Google byl rozdělen“, a jeho argumentace, že „mění mediální krajinu a tím i demokratické základy země“, jdou hlouběji než jen obavy z hospodářské soutěže. Dotýká se samotné podstaty informační společnosti a potenciální hrozby pro svobodu projevu, když jeden aktér de facto kontroluje distribuci zpráv a obsahu. Jeho slova rezonují s rostoucí frustrací mezi vydavateli a tvůrci obsahu, kteří se cítí být vydáni na milost a nemilost algoritmům a reklamním platformám Googlu.
Dominance Googlu: Hrozba pro média a demokracii?
Jako bývalý novinář si je Weimer očividně vědom dopadů, které má dominance Googlu na tradiční mediální domy. Jeho kritika, že „Google pohlcuje vše – od lokálních rádií po televizní stanice a tisková média“, není přehnaná. Digitální reklama, kdysi záchranná vesta pro umírající tištěná média, se stala dominantním zdrojem příjmů pro Google, zatímco vydavatelé se potýkají s klesajícími příjmy a nucenou optimalizací pro platformy, které jim zároveň konkurují. Tento nevyvážený vztah vyvolává obavy z eroze pluralitního mediálního prostředí, které je nezbytné pro zdravou demokracii. Pokud je Google arbitrem toho, jaký obsah se zobrazí a jak se z něj generují příjmy, vzniká reálné riziko, že může ovlivňovat, co čteme, čemu věříme a jak chápeme svět.
Antitrustové řízení a krok k rozdělení
Evropská komise již navrhla, aby se Google zbavil částí svého reklamního byznysu jako „nejúčinnější způsob“ řešení antitrustových obav. To by bylo obrovské vítězství pro ty, kteří volají po větší regulaci, a jasný signál, že EU myslí své hrozby vážně. Rozdělení Googlu by mohlo znamenat, že by se jeho vyhledávací byznys, reklamní technologie a další služby oddělily do samostatných entit. Teoreticky by to podpořilo konkurenci a snížilo vliv jediné společnosti na celý digitální ekosystém. Je však otázkou, zda by takový krok skutečně vyřešil všechny problémy, nebo zda by se jen nepřenesly do jiných oblastí.
Daně a digitální suverenita
Kromě antitrustových obav se Weimer dotýká i otázky daní. Jeho kritika, že Google „zde platí prakticky žádné daně a nic nevrací společnosti“, poukazuje na širší problém, se kterým se Evropa potýká: jak zdanit nadnárodní technologické giganty, které generují obrovské zisky v jedné zemi, ale daně platí jinde, často v zemích s nižšími sazbami. Odvolání návrhu na celoevropskou digitální daň ukazuje na složitost problému, ale Weimerův záměr zavést národní digitální daň po vzoru Rakouska je dalším příkladem rostoucího odhodlání Evropy prosazovat svou digitální suverenitu a férovější rozdělení bohatství.
Trumpův stín a reakce Googlu
Do celé diskuse se promítá i stín americké politiky. Opakovaná kritika EU regulací technologických společností ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho hrozby „významnými dodatečnými cly“ ukazují na geopolitický rozměr této bitvy. USA vnímají své technologické giganty jako národní šampiony a jakákoli snaha o jejich regulaci v Evropě je často interpretována jako útok na americké obchodní zájmy.
Reakce Googlu, že „služby Googlu vytvářejí miliardy pro německou ekonomiku a regulace by měla podporovat rozvoj inovativních technologií“, je očekávaná. Argumentuje tím, že přísnější regulace by brzdila inovace a růst, a že digitální ekonomika je komplexní systém, kde existuje mnoho hráčů. Tato tvrzení však často ignorují realitu, že malí hráči nemají zdaleka takovou páku nebo zdroje jako Google.
Co dál?
Weimerovo volání po rozdělení Googlu je odvážné a může se stát katalyzátorem pro další kroky ze strany Evropské unie. Zatímco rozdělení takového giganta by bylo bezprecedentní, sílí názor, že pro zachování konkurence, demokracie a férového digitálního prostředí je třeba radikálnějších řešení. Otázka není, zda se bude Google regulovat, ale jak hluboko tato regulace půjde. Evropa si uvědomuje, že ve hře je víc než jen miliardy eur – je to budoucnost jejího mediálního prostředí a samotných demokratických principů. Bude zajímavé sledovat, zda se Weimerova vize stane realitou a zda se Evropa skutečně vydá cestou rozdělování technologických gigantů.
