Dnes nám stačí jedno kliknutí myší, abychom v aplikaci Google Earth roztočili digitální planetu a přiblížili si libovolné místo na Zemi. Cesta k tomuto pohodlí však trvala tisíce let. Historie globusu není jen dějinami kartografie, ale příběhem o lidské touze uchopit nekonečný prostor a sevřít jej do dlaní. Jak vznikly první modely Země a jakým způsobem naši předkové dokázali přenést plochou mapu na zakřivený povrch, aniž by obraz zdeformovali?
Ačkoliv se ve středověkých legendách často traduje, že lidé věřili v plochou Zemi, vzdělaná antická společnost o kulatosti naší planety nepochybovala. Už v 6. století před naším letopočtem o ní hovořil Pythagoras a ve 4. století př. n. l. Aristoteles předložil nezvratné důkazy pozorováním zatmění Měsíce. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se někdo pokusí tento tvar vymodelovat.
První pokusy: Krátés z Mallu a čtyři kontinenty
Za otce prvního globusu je považován řecký učenec Krátés z Mallu, který žil ve 2. století před naším letopočtem. Jeho dílo se sice nedochovalo, ale z dobových popisů víme, že vytvořil model, který byl na svou dobu revoluční, byť geograficky zcela spekulativní.
Krátés rozdělil svět dvěma oceány – jedním rovníkovým a jedním poledníkovým – na čtyři pevninské ostrovy. Pouze jeden z nich, tzv. Oikumene (známý svět zahrnující Evropu, Asii a Afriku), byl obydlený nám známými lidmi. Zbylé tři kontinenty byly hypotetické, určené k tomu, aby „vyvažovaly“ planetu. Tento koncept symetrie ovlivňoval kartografii ještě celá staletí.
Zemské jablko: Nejstarší, který přežil
Skutečný zlom a nejvzácnější dochovaný artefakt přichází až na prahu novověku. V roce 1492, tedy přesně v době, kdy se Kryštof Kolumbus plavil vstříc neznámu, dokončil v Norimberku Martin Behaim své životní dílo – Erdapfel (Zemské jablko).
Tento glóbus je fascinující časovou kapslí. Protože vznikl před návratem Kolumba, chybí na něm Amerika. Mezi Evropou a Asií zeje jen obrovský oceán, v němž leží mytický ostrov Svatého Brendana a nesprávně umístěné Japonsko (Cipangu).
Behaimův globus nebyl jen vědeckou pomůckou, ale uměleckým dílem. Byl vyroben z laminované lněné látky zpevněné sádrou a klihem. Mapa na něj nebyla natištěna, ale ručně namalována malířem Georgem Glockendonem. Povrch zdobí stovky miniatur vlajek, králů na trůnech, exotických zvířat a lodí. Jde o unikát, který sloužil spíše k reprezentaci bohatství města Norimberk než k navigaci.
Revoluce v tisku: Jak dostat mapu na kouli?
S nástupem knihtisku vyvstal zásadní technický problém. Ruční malování každého kusu bylo extrémně drahé a pomalé. Kartografové museli vyřešit geometrický oříšek: Jak přenést dvourozměrný obraz na trojrozměrnou kouli, aniž by se papír zkrabatil nebo potrhal?
Řešením se staly tzv. pošetky (anglicky gores). Jde o podlouhlé mapové výseče ve tvaru vřetene, které jsou nejširší na rovníku a zužují se do špičky směrem k pólům. Tento geniální systém zdokonalil na počátku 16. století německý kartograf Martin Waldseemüller (muž, který jako první použil na mapě název „Amerika“).
Proces výroby globusu se tak standardizoval:
-
Tisk: Mapa světa se rozdělila na 12 (nebo více) pošetek, které se vytiskly na papír jako jeden arch.
-
Příprava koule: Jádro globusu se vyrábělo z papírové drti (papier-mâché) nanesené na dřevěnou konstrukci a vyhlazené sádrou.
-
Lepení: To byla mistrovská práce. Řemeslník musel papírové proužky navlhčit, aby se roztáhly, a poté je s chirurgickou přesností nalepit na kouli tak, aby na sebe linie (řeky, pobřeží, rovnoběžky) dokonale navazovaly.
-
Polární čepičky: Aby se zakryly nedokonalosti ve stýkání špiček na pólech, lepily se na tato místa kruhové „čepičky“ (kaloty), často s diagramy pro měření času.
Zlatý věk: Holandští mistři a draci
V 16. a 17. století se výroba globusů stala doménou Nizozemců. Jména jako Gerardus Mercator nebo Willem Blaeu znamenala ve světě kartografie to samé, co Rembrandt v malířství. Globusy přestaly být jen vědeckými přístroji a staly se symbolem postavení. Žádná knihovna bohatého měšťana či šlechtice nebyla kompletní bez páru globusů – jednoho zemského a jednoho nebeského.
Zajímavostí z tohoto období je i tzv. Pštrosí globus (cca 1504), vyrobený ze dvou spojených polovin pštrosího vejce. Jde o nejstarší glóbus, na kterém je znázorněn Nový svět, a zároveň o jediný známý historický artefakt, na kterém je v oblasti jihovýchodní Asie latinsky napsáno slavné varování: Hic Sunt Dracones (Zde jsou draci).
Dědictví v digitální éře
Technika lepení pošetek se při výrobě kvalitních globusů používá dodnes, ačkoliv levné školní modely se dnes vyrábějí vakuovým tvarováním plastu. I když nás dnes navigují GPS systémy v mobilních telefonech, fyzický globus neztratil své kouzlo. Připomíná nám totiž dobu, kdy svět byl ještě plný bílých míst, tajemství a draků, a kdy vytvoření modelu Země vyžadovalo nejen matematickou přesnost, ale i uměleckou duši. Behaimovo „Zemské jablko“ tak zůstává němým svědkem lidské odvahy vyplout za obzor.
