OSLO – Když se dny na severu zkrátí na minimum a krajinu pokryje sníh, Norsko se promění v zemi světel a tepla. Norské Vánoce, místními nazývané „Jul“, jsou fascinující směsicí starých pohanských zvyků, křesťanských tradic a moderního důrazu na rodinnou pohodu, kterému Norové říkají „koselig“. Jak vypadají svátky v zemi, kde dárky nenosí Ježíšek, ale skřítek, a kde je česká Popelka národním pokladem?
Přípravy na Vánoce začínají v Norsku brzy, často již v listopadu. Temné zimní období je třeba prosvětlit, a tak se norská města i vesnice halí do záře tisíců svíček a elektrických světýlek. Klíčovou součástí adventu jsou tzv. Julebord – vánoční večírky. Nejde však jen o formální posezení; jsou to bujaré oslavy s kolegy či přáteli, kde teče proudem pivo a akevitt (kmínová pálenka) a stoly se prohýbají pod tradičním jídlem.
Malý Štědrý den a hledání mandle
Zatímco v Česku vrcholí stres 23. prosince, v Norsku se tomuto dni říká Lille Julaften (Malý Štědrý den). Je to den, kdy rodiny společně zdobí stromeček – dříve to bývalo přísně tajné až do Štědrého večera, dnes se tradice uvolňují, ale 23. prosinec zůstává klíčovým datem pro dekorace.
Tradičním pokrmem tohoto dne je rýžová kaše risengrynsgrøt se skořicí, cukrem a máslovým okem. Do velkého hrnce s kaší se ukryje jedna jediná mandle. Kdo ji najde ve své porci, vyhrává marcipánové prasátko. Tato tradice je brána velmi vážně a soutěživost mezi členy rodiny bývá veliká. Část kaše se také tradičně dává za dveře nebo do stodoly pro Nisseho – mytologického skřítka, který chrání dům, ale pokud se naštve, může provádět nepěkné naschvály.
Ribbe, nebo Pinnekjøtt? Věčné dilema
Hlavní oslava připadá na 24. prosinec, tedy Julaften. Dopoledne má v Norsku jeden specifický rys, který zahřeje u srdce každého Čecha. Národní tradicí je sledování pohádek, přičemž absolutní kultovní status má československý film Tři oříšky pro Popelku (v norštině Tre nøtter til Askepott). Bez Popelky a jejího norského dabingu, kde všechny postavy namluvil jeden herec, si miliony Norů nedovedou Vánoce představit.
Když v 17:00 zazní kostelní zvony, začíná v celé zemi vánoční klid („julefred“) a zasedá se ke slavnostní večeři. Norsko je v otázce hlavního chodu gastronomicky rozdělené.
Na východě země (včetně Osla) vládne Ribbe – pečený vepřový bůček s křupavou kůrčičkou, podávaný s dušeným zelím, bramborami a omáčkou.
Na západním pobřeží je králem Pinnekjøtt – solená a sušená jehněčí žebra, která se vaří v páře na březových prutem. Maso má výraznou chuť a podává se s pyré z tuřínu.
Pro odvážnější je tu pak Lutefisk – sušená treska máčená v louhu, která má konzistenci želé a je spíše záležitostí pro starší generace. K jídlu se pije speciální vánoční pivo (juleøl) a nezbytný akevitt na trávení tučného jídla.
Tanec kolem stromečku a Julenissen
Po večeři přichází zvyk, který je pro cizince často překvapením. Rodina se chytí za ruce, vytvoří kruh kolem vánočního stromečku a za zpěvu koled kolem něj tančí či chodí. Teprve po tomto rituálu přichází na řadu dárky.
V Norsku je nenosí Ježíšek, ale Julenissen. Postava, která je kombinací svatého Mikuláše a starého farmářského skřítka. Často přichází osobně (v převleku tatínek nebo dědeček) s pytlem dárků a pokládá tradiční otázku: „Er det noen snille barn her?“ (Jsou tady nějaké hodné děti?).
Romjulen: Čas odpočinku
Dny mezi Štědrým dnem a Silvestrem se nazývají Romjulen. Obchody jsou zavřené a Norové tráví čas návštěvami příbuzných, dojídáním zbytků a pobytem v přírodě. Lyžování nebo sáňkování je běžnou součástí svátků, pokud to počasí dovolí. Důraz je kladen na klid a zpomalení.
Norské Vánoce jsou tak oslavou světla v nejtemnější části roku. Jsou méně o okázalosti a více o teple domova, sytém jídle a udržování starých zvyků, které spojují generace v jedné z nejbohatších, ale zároveň tradicemi svázaných zemí světa.
