Politická nestabilita ve Francii vede k zásadnímu přehodnocení energetické strategie. Země galského kohouta potvrzuje masivní investice do jaderné energetiky a současně omezuje původně ambiciózní plány na rozvoj solárních a větrných elektráren. Tato pragmatická cesta, která kombinuje stabilní zdroj s obnovitelnými, může sloužit jako inspirace i pro Českou republiku.
Francouzská energetická politika se v posledních měsících zmítá v politickém chaosu. Konzervativní pravice se v červnu pokusila v parlamentu prosadit dočasné moratorium na nové solární a větrné projekty s odůvodněním, že je nutné nejprve provést nezávislou studii optimálního energetického mixu. Obavy o stabilitu sítě, umocněné nedávným masivním blackoutem ve Španělsku, hrají v debatě klíčovou roli.
Ačkoli levicová většina nakonec moratorium zamítla, výsledná legislativa pro období do roku 2035 je výrazně umírněnější. Původní plán na navýšení kapacity větrných elektráren na pevnině na 45 GW byl opuštěn. U solárních elektráren parlament zrušil cíl dosáhnout 50 GW do roku 2030 a zdůraznil, že nové fotovoltaické panely mají vznikat přednostně na budovách a umělých plochách, nikoli na cenné zemědělské půdě.
Zatímco obnovitelné zdroje čelí přehodnocení, Francie zdvojnásobuje svou sázku na jádro. Legislativa potvrzuje obnovu jaderného programu, včetně plánu na výstavbu 14 nových reaktorů a možného opětovného spuštění elektrárny Fessenheim. Cílem je zvýšit do roku 2050 současný instalovaný výkon 63 GW o dalších 27 GW a zajistit tak cestu k uhlíkové neutralitě.
Rána pro „zelenou“ ocel: Gigant ArcelorMittal couvá z miliardového projektu v Německu
Tento krok má i svou cenu. Aby mohla státní společnost EdF financovat nákladné projekty, vláda jí umožnila po roce 2026 prodávat elektřinu za cenu kolem 70 eur za MWh, což je výrazný nárůst oproti současným 42 eurům. I tak se jedná o cenu, která je konkurenceschopná a zajišťuje stabilitu dodávek. Po problémech s údržbou reaktorů v roce 2022 se Francie v roce 2024 opět stala největším čistým exportérem elektřiny v EU a překonala historický rekord.
Francouzský postoj je v přímém kontrastu s Německem, které odstavilo své jaderné elektrárny a nyní se potýká se závislostí na počasí a nutností zálohovat obnovitelné zdroje drahými a emisními plynovými a uhelnými elektrárnami. „Takovou Evropu nechceme,“ prohlásil již dříve tehdejší ministr hospodářství Bruno Le Maire a odmítl slepou sázku pouze na solární a větrnou energii. Paříž trvá na tom, že každá země si má zvolit vlastní cestu k dekarbonizaci, a prosazuje, aby jaderná energie byla plně uznána jako čistý zdroj.
Francouzský model, který kombinuje silnou a stabilní jadernou základnu s uvážlivým rozvojem obnovitelných zdrojů, je vnímán jako racionální alternativa k německé „Energiewende“. Pro Českou republiku, která po skandálních dotacích na solární boom v minulosti a s novými plány na výstavbu jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně stojí před podobnými rozhodnutími, je francouzská zkušenost cennou lekcí. Ukazuje, že efektivní dekarbonizace nemusí znamenat bezhlavou sázku na jediný typ technologie, ale promyšlenou strategii zajišťující energetickou bezpečnost, cenovou dostupnost a skutečně nízké emise.
