Vysoká bezpečnost, chlazení vodou není potřeba, jednodušší a kratší proces likvidace vyhořelého paliva – to jsou hlavní výhody solno-thoriového reaktoru. Kdyby byly ve světě instalovány pouze tyto reaktory, trvalá hlubinná úložiště pro vysoce radioaktivní odpad by už nebyla nutností.
Za tímto typem reaktoru stojí inovativní princip – teplo odvádí fluoridová sůl, nikoliv voda. Umístění reaktoru tak není limitováno, proto může stát i v poušti. Případný únik soli do okolního prostředí by neměl nijak zásadní dopad, sůl by jednoduše ztuhla a dál se nerozšířila.
Navíc odpad ze solno-thoriových reaktorů je méně problematický, neboť se rozpadá na stabilní, tedy neradioaktivní prvky už po 300 až 500 letech. To je podstatně kratší doba než u současných vyhořelých palivových článků.
V případě, že by se zadařilo solno-thoriové reaktory převést do běžného komerčního provozu, znamenalo by to velký krok vpřed. Zmíněné reaktory by nabídly prakticky bezemisní zdroj energie, který by byl nezávislý na vodě s eliminováním rizika závažné jaderné havárie.
Zdroj: e15.cz
