PRAHA / TERST – Přenesme se do třináctého století a vžijme se do reality, kdy České země zažívají období, které nemá v jejich historii obdoby. Král Přemysl Otakar II., v Evropě přezdívaný „železný“ pro svou vojenskou moc a „zlatý“ pro své nevídané bohatství, dokončil ambiciózní projekt územní expanze. České království se poprvé ve svých dějinách stalo námořní mocností. S připojením Kraňska a ziskem vlivu v severní Itálii sahá moc pražského dvora až k břehům Jaderského moře.
Impérium vybudované mečem i diplomacií
Zatímco ještě před několika desetiletími bylo České království vnitrozemským státem obklopeným lesy, dnešní realita roku 1270 je zcela jiná. Díky promyšlené sňatkové politice, diplomatickým manévrům a v neposlední řadě drtivé síle těžké jízdy ovládl Přemysl Otakar II. rozsáhlá území v alpských zemích.
K jádru království a moravskému markrabství se postupně přidaly Rakousy, Štýrsko, Korutany a nakonec strategicky klíčové Kraňsko (dnešní Slovinsko). Tímto tahem se české hranice posunuly hluboko na jih. Český král nyní fakticky kontroluje území od severních pomezí s Polskem až po Benátský záliv. Pro Prahu to znamená jediné: přímý přístup k mediteránnímu obchodu.
Brána do světa: Jadran v českých rukou
Klíčovým bodem české přítomnosti u moře je oblast kolem Akvileje a Terstu. Přestože český král nevlastní přístavy jako přímé korunní léno v moderním smyslu, jeho vliv jako generálního kapitána a ochránce aquilejského patriarchátu mu dává faktickou moc nad severním pobřežím Jadranu.
„Pro českého kupce se otevírají obzory, o kterých se jeho otcům ani nesnilo,“ uvádí doboví kronikáři. Cesta z Prahy k moři sice stále trvá týdny a vede přes náročné alpské průsmyky, ale absence cizích cel a nepřátelských území na značné části trasy činí z tohoto spojení tepnu nebývalého významu. Do českých měst tak začíná proudit luxusní zboží – koření, hedvábí, vzácné oleje a především sůl, která byla v té době ceněna nad zlato.
Hospodářský zázrak „zlatého krále“
Důvodem, proč si Přemysl mohl dovolit financovat tak rozsáhlou říši, je masivní těžba stříbra v Jihlavě a nově objevovaná ložiska v dalších částech země. Stříbrný pražský groš (který bude plně zaveden až jeho synem, ale základy měnové stability položil již on) se stává tvrdou měnou střední Evropy.
Ziskem přístupu k moři se český stát vymanil ze závislosti na německých a polských prostřednících. Přímý kontakt s Benátskou republikou, tehdejší námořní supervelmocí, staví Přemysla Otakara II. do pozice evropského arbitra. V Praze se dnes potkávají vyslanci z Francie, papežské kurie i daleké Byzance.
Stíny nad impériem
Expanze k Jadranu však nevyvolává jen nadšení. Obrovská kumulace moci v rukou českého krále budí obavy u sousedů i u vysoké šlechty uvnitř země. V Říši se formuje opozice, která s nelibostí sleduje, jak se „východní král“ stává mocnějším než samotný císař.
Největším rivalem Přemysla zůstává ambiciózní Rudolf Habsburský, který si brousí zuby právě na alpská území, jež tvoří most mezi Prahou a mořem. Geopolitická stability české námořní cesty tak visí na vlásku a závisí na tom, zda se králi podaří udržet jednotu svých nesourodých držav, které dělí stovky kilometrů a kulturní rozdíly mezi Slovany, Germány a Italy.
Odkaz, který přetrval v legendách
I když historie později ukázala, že české panství nad Jadranem bylo časově omezenou epizodou, která skončila tragickou bitvou na Moravském poli v roce 1278, její význam je nezpochybnitelný. Bylo to období, kdy se české země staly skutečným srdcem Evropy s tepnami vedoucími k severním i jižním mořím.
Vzpomínka na „české moře“ zůstala v národní paměti po staletí. Dokonce i William Shakespeare ve své hře Zimní pohádka umístil Čechy na mořské pobřeží, čímž nevědomky vzdal hold době, kdy pražští poslové skutečně slýchali příboj narážející na útesy severního Jadranu. Pro dnešní obyvatele vnitrozemského Česka zůstává tato éra fascinující připomínkou doby, kdy politické a obchodní ambice Prahy neznaly hranic.
