Základní princip hyperloopu spočívá v odčerpání vzduchu z rour a minimalizaci odporu vzduchu pro vozidla v rourách. Tyto vozidla, označovaná jako „pods“, se poté pohybují bez tření pomocí magnetického závěsu a dosahují vysokých rychlostí.
První testovací dráha má délku 24 metrů, a proto rychlost vozidla je momentálně velmi nízká. Nicméně plánuje se výstavba jednokilometrové dráhy, která bude sloužit k veřejnému testování. V projektu je zapojeno šest kateder různých fakult na TUM.
Tato myšlenka však není nikterak nová. Už v 19. století měl vynálezce Alfred Ely Beach nápad využít principu potrubní pošty i pro přepravu cestujících. Výsledkem byl 95 metrů dlouhý tunel v New Yorku, ve kterém se v roce 1870 pohyboval vozík poháněný tlakovým vzduchem. Koncept dopravy částečně vzduchem v prázdných rourách se objevil i na začátku 20. století s projektem Swissmetro ve Švýcarsku.
V roce 2020 provedla společnost Virgin Hyperloop One první jízdu s posádkou na vlastní testovací dráze v Nevadské poušti rychlostí 172 km/h. Nicméně společnost nyní zaměřuje svůj výzkum na nákladní dopravu.
V současné době se výzkum hyperloopu na TUM zaměřuje na náklady, proveditelnost a bezpečnost. Cílem je dosáhnout ekologičtější dopravy s nízkými emisemi, která by neměla spotřebovávat více energie než tradiční vlaky ICE. Součástí výzkumu je také testování těsnosti betonových rour a zkoumání bezpečnosti a pohodlí cestujících v rourách.
Cílem hyperloopu je umožnit cestování rychlostí až 900 km/h, což by umožnilo například cestu z Mnichova do Berlína, která automobilem běžně trvá přes 6 hodin, absolvovat za 40 minut.
Nicméně nový způsob dopravy by nebyl vhodný pro krátké vzdálenosti. Hyperloop potřebuje minimální délku tratě od 10 do 20 kilometrů, aby mohl dosáhnout plné rychlosti.
zdroj: morgenpost.de