Když se 9. srpna 1965 objevil v televizi tehdejší premiér Lee Kuan Yew a se slzami v očích oznamoval, že Singapur byl vyloučen z Malajsijské federace, svět to vnímal jako rozsudek smrti. Malý ostrovní stát bez přírodních zdrojů, bez pitné vody, bez armády a zmítaný etnickým napětím se ocitl sám, obklopen často nepřátelskými sousedy. Dnes, o několik dekád později, je Singapur synonymem pro ekonomický zázrak, finanční centrum světa a vzor efektivity. Jeho vznik nebyl triumfálním vyhlášením nezávislosti, ale aktem zoufalého přežití, který odstartoval jednu z nejneuvěřitelnějších transformací v moderních dějinách.
Příběh moderního Singapuru se začal psát o téměř 150 let dříve. V roce 1819 přistál na břehu tehdy bažinatého a řídce osídleného ostrova Sir Stamford Raffles, ambiciózní úředník Britské Východoindické společnosti. S geniální strategickou vizí rozpoznal v jeho poloze klíč k britské nadvládě v regionu. Singapur ležel přímo v Malackém průlivu, jedné z nejdůležitějších námořních tras světa. Raffles zde založil obchodní stanici na principu volného přístavu, čímž obešel holandskou dominanci v oblasti a vytvořil magnet pro obchodníky a přistěhovalce.
Během několika let se z ospalé rybářské vesnice stalo pulzující kosmopolitní centrum. Na ostrov proudili čínští dělníci, indičtí obchodníci a malajští obyvatelé z okolních ostrovů, čímž položili základy jeho dnešní multikulturní identity. Pod britskou nadvládou Singapur vzkvétal jako jeden z nejdůležitějších přístavů impéria.
Válečné trauma a cesta k samosprávě
Zlatý věk koloniální stability brutálně ukončila druhá světová válka. V roce 1942 dobyla Singapur japonská císařská armáda. Pád „nedobytné“ britské pevnosti byl pro Spojence šokem a pro místní obyvatele traumatem, které navždy zničilo mýtus o neporazitelnosti evropských mocností. Po válce se vzedmula vlna dekolonizace a Singapur, podobně jako mnoho dalších zemí, začal usilovat o samosprávu.
V čele tohoto hnutí stál mladý, brilantní a nekompromisní právník Lee Kuan Yew. Uvědomoval si však, že úplná nezávislost je pro tak malý a zranitelný stát nemyslitelná. Jedinou logickou cestou k přežití se zdálo být spojení s větším sousedem. V roce 1963 se tak Singapur stal součástí nově vzniklé Malajsijské federace.
Svazek odsouzený k zániku
Spojení, které mělo zajistit bezpečnost a prosperitu, se však brzy ukázalo jako fatální omyl. Mezi singapurskou vládou, vedenou převážně etnickými Číňany, a federální vládou v Kuala Lumpuru, která prosazovala pro-malajskou politiku, panovala hluboká nedůvěra. Vize Lee Kuan Yewa o „Malajsijské Malajsii“, kde by měly všechny rasy rovná práva, narážela na politiku pozitivní diskriminace Malajců. Ekonomické neshody a rostoucí etnické napětí, které v roce 1964 vyústily v krvavé nepokoje, dovedly federaci na pokraj kolapsu.
Malajsijští politici dospěli k závěru, že dynamický a politicky asertivní Singapur je pro stabilitu federace hrozbou. Po pouhých dvou letech společného soužití byl Singapur z federace vyloučen.
Den slz a zázrak přežití
Devátý srpen 1965 tak nebyl dnem oslav. Lee Kuan Yew ve svém slavném projevu plakal nejen z osobního zklamání, ale i ze strachu o budoucnost svého národa. „Byl jsem malou rybkou v moři plném žraloků,“ popsal později situaci. Singapur stál před neřešitelným úkolem: jak přežít bez zdrojů, bez trhu a bez obrany?
Odpovědí byla vize Lee Kuan Yewa a jeho týmu, postavená na pragmatismu, disciplíně a dlouhodobém plánování. Vláda se rozhodla vsadit na jediný zdroj, který měla k dispozici: své lidi. Investice do vzdělání se staly absolutní prioritou. Zavedení angličtiny jako společného jazyka usnadnilo komunikaci mezi etniky a otevřelo dveře mezinárodnímu obchodu. Singapur vytvořil prostředí s nulovou tolerancí ke korupci, nízkými daněmi a politickou stabilitou, což z něj udělalo ráj pro nadnárodní korporace. Vláda spustila masivní program výstavby veřejného bydlení, který vyřešil bytovou krizi, a investovala do rozvoje přístavu a letiště, které se staly světovou špičkou. Tvrdá disciplína, důraz na multikulturní harmonii a povinná vojenská služba pomohly vytvořit silný pocit národní hrdosti a sounáležitosti.
Během jediné generace se Singapur proměnil z „třetího světa na první“. Z nejistého městského státu na pokraji zhroucení se stal globálním finančním, technologickým a logistickým uzlem. Jeho příběh je dramatickou ukázkou toho, že zeměpisný osud a nedostatek zdrojů nemusí být konečným rozsudkem. Je to především příběh o síle lidské vůle, vize a odhodlání přeměnit krizi v největší příležitost.
