Je to letadlo? Je to vrtulník? Odpovědí je obojí a zároveň ani jedno. Americký konvertoplán V-22 Osprey, stroj s unikátními překlopnými rotory, dnes představuje páteř rychlé přepravy americké námořní pěchoty a speciálních sil. Jeho cesta do služby však byla jednou z nejdelších, nejdražších a nejtragičtějších v historii moderního letectví. Příběh jeho vzniku je příběhem o technologické ambici, politickém boji a houževnatosti, který začal fiaskem v íránské poušti.
Impulsem pro zrození Ospreye nebyla touha po inovaci, ale drsné ponaučení z vojenské katastrofy. V dubnu 1980 skončila operace Eagle Claw, pokus o záchranu amerických rukojmích z ambasády v Teheránu, naprostým selháním. Tradiční vrtulníky, které měly úkol provést, byly příliš pomalé, měly omezený dolet a byly zranitelné. V pouštní bouři se několik strojů poškodilo a při chaotickém ústupu došlo ke srážce, která stála život osmi vojáků. Pentagonu bylo jasné, že pro moderní bojiště potřebuje něco radikálně nového: stroj, který by kombinoval rychlost a dolet letadla se schopností přistát a vzlétnout vertikálně jako vrtulník.
Myšlenka konvertoplánu nebyla zcela nová. Firma Bell Helicopter, jeden z budoucích tvůrců Ospreye, již v 70. letech experimentovala s menším technologickým demonstrátorem XV-15. Fiasko v Íránu však poskytlo politický a finanční impuls k zahájení masivního projektu. V roce 1981 byl oficiálně spuštěn program JVX (Joint Vertical-Lift Experimental), do kterého se zapojily všechny složky amerických ozbrojených sil. V roce 1983 bylo rozhodnuto – vítězný návrh předložilo konsorcium společností Bell Helicopter a Boeing Vertol. Zrodil se V-22 Osprey.
První prototyp se vznesl do vzduchu v březnu 1989 a zdálo se, že revoluce v letectví je na dosah. Nadšení však brzy vystřídala krutá realita. Přechod mezi vertikálním a horizontálním letem, klíčová schopnost stroje, se ukázal být aerodynamickou noční můrou. Během 90. let a na počátku nového tisíciletí postihla program série smrtelných nehod, které zpochybnily celý koncept a stroji vynesly nechvalnou přezdívku „Widow Maker“ (Tvořitel vdov).
V roce 1991 havaroval prototyp kvůli chybě v řídicím systému. O rok později se další stroj zřítil do řeky Potomac, přičemž zahynulo sedm lidí. Nejtemnější období přišlo v roce 2000, kdy při dvou samostatných nehodách v Arizoně a Severní Karolíně zemřelo celkem 23 příslušníků námořní pěchoty. Vyšetřování ukázalo, že stroj je extrémně náchylný na nebezpečný aerodynamický jev známý jako „stav vírového prstence“ (vortex ring state), kdy se vrtulník dostane do vlastních turbulencí a ztratí vztlak.
Program se ocitl na pokraji zrušení. Jeho cena se vyšplhala do astronomických výšin a političtí oponenti, v čele s tehdejším ministrem obrany a pozdějším viceprezidentem Dickem Cheneym, se ho opakovaně pokoušeli zrušit jako příliš drahý a nebezpečný. Cheney se snažil program zastavit celkem čtyřikrát. V tu chvíli se však projevila neuvěřitelná houževnatost a lobbing americké námořní pěchoty. Pro ni byl Osprey absolutní prioritou a klíčem k její budoucí strategii. Argumentovala, že žádný jiný stroj nedokáže tak rychle přepravit vojáky z lodí hluboko do vnitrozemí.
Díky tomuto tlaku program přežil. Inženýři se vrátili k rýsovacím prknům. Přepracovali části hydrauliky, napsali miliony řádků nového softwaru a především změnili letové protokoly a výcvik pilotů, aby se nebezpečným letovým režimům vyhýbali. Po téměř dvouletém uzemnění byly lety obnoveny a stroj začal pomalu získávat zpět ztracenou důvěru.
Do plné operační služby byl V-22 Osprey zařazen u námořní pěchoty až v roce 2007 – více než 25 let po zahájení programu. Téměř okamžitě byl nasazen v ostrých misích v Iráku a Afghánistánu, kde konečně prokázal svou hodnotu. Jeho schopnost přepravit jednotky a zásoby dvakrát rychleji a pětkrát dál než starší vrtulníky CH-46, které nahradil, změnila pravidla hry. Používal se pro bleskové výsadky, záchranu sestřelených pilotů i pro rychlou lékařskou evakuaci. Splnil tak slib, který se zrodil z tragédie v íránské poušti.
Příběh Ospreye je tak mementem technologické ambice. Je to stroj, jehož vývoj stál desítky miliard dolarů a desítky lidských životů. Přesto se stal nepostradatelnou a revoluční součástí moderní armády. Jeho cesta z rýsovacího prkna na bojiště je jednou z nejdramatičtějších kapitol v dějinách letectví a ukázkou toho, jak tenká je hranice mezi geniálním vynálezem a smrtelnou pastí.
