Když se řekne filmový muzikál, jen málokterý snímek vyvolá tak okamžitou vlnu nostalgie jako Pomáda z roku 1978. Příběh lásky drsňáka Dannyho a nevinné Sandy na střední škole Rydell High se stal kulturním fenoménem, jehož chytlavé melodie a ikonické scény milují generace diváků. Málokdo však tuší, že zrození tohoto legendárního filmu provázela řada pochybností, zákulisních bojů, a především neuvěřitelné nasazení herců, kteří pracovali v extrémních podmínkách. Co se skutečně dělo za kamerou jednoho z nejúspěšnějších muzikálů všech dob?
Nejistá hvězda a Travoltův šarm
Dnes je nemyslitelné představit si v roli Sandy kohokoli jiného než Olivii Newton-John. Tehdy, v roce 1977, však již osmadvacetiletá a úspěšná country zpěvačka váhala. Cítila se příliš stará na to, aby přesvědčivě ztvárnila naivní středoškolačku, a navíc měla za sebou neúspěšnou filmovou zkušenost se sci-fi snímkem Toomorrow, který u diváků zcela propadl.
Producent Allan Carr, který si Olivii vyhlédl na večírku u zpěvačky Helen Reddy, se však nevzdával. Klíčovým momentem se staly kamerové zkoušky s Johnem Travoltou, který byl již v té době obrovskou hvězdou díky filmu Horečka sobotní noci. Travolta, velký fanoušek Olivie, byl přesvědčen, že je pro roli Sandy dokonalá, a během zkoušek použil veškerý svůj šarm. „Šla jsem do toho s tím, že řeknu ne,“ vzpomínala později Newton-John. „Ale způsob, jakým se na mě John v ten moment podíval, mě naprosto odzbrojil. Nemohla jsem odejít.“ Jiskra, která přeskočila mezi oběma herci mimo kameru, položila základ jejich legendární filmové chemie. Zajímavostí je, že kvůli obsazení australské herečky musel být změněn i původ její postavy. Z americké dívky Sandy Dumbrowski se tak stala Sandy Olsson z Austrálie.
Natáčení v pekelném vedru
Idylická atmosféra školního roku na Rydell High, jak ji vidíme na plátně, ostře kontrastovala s realitou natáčení. Léto roku 1977 v Los Angeles bylo mimořádně horké, s teplotami přesahujícími 38 °C. Většina exteriérů se točila na Venice High School, ale scény z tělocvičny, které patří k vrcholům filmu, se staly pro herce i komparz noční můrou. Tělocvična neměla klimatizaci a kvůli osvětlení musely být všechny dveře zavřené.
Herci, oblečení v dobově přesných, ale naprosto nevhodných kostýmech z vlny a polyesteru, trpěli. Jeff Conaway, představitel Kenickieho, několikrát na place kvůli horku a výparům z laků na vlasy zkolaboval. V kritickém stavu skončil i Michael Tucci (Sonny), kterého musela odvézt záchranká služba. Taneční scény v tělocvičně se natáčely celé dva týdny a podlaha byla neustále kluzká od potu. Choreografka Patricia Birch, která pracovala i na původní broadwayské verzi, musela neustále upravovat kroky, aby předešla zraněním. Přesto si Michael Tucci během jedné z otoček poranil nohu a musel být na den odstaven z natáčení. Jeho kulhání bylo následně chytře vystřiženo.
Zákulisní boje a Travoltův vliv
John Travolta nebyl jen hlavní hvězdou, ale měl také značný vliv na podobu filmu. Jeho slovo mělo váhu, což se projevilo především u jedné z nejznámějších písní – „Greased Lightnin’“. V původním divadelním muzikálu ji zpívá Kenickie, který auto opravuje. Travolta si však píseň natolik zamiloval, že přesvědčil režiséra, aby ji přepsal pro jeho postavu Dannyho. Tato změna nebyla přijata s nadšením a Jeff Conaway, ačkoliv byl Travoltův přítel, nesl rozhodnutí těžce. Později přiznal, že ho to mrzelo, ale dodal: „John byl hvězda. Mohl si to dovolit.“
Ikonická proměna a sešité kalhoty
Jeden z nejpamátnějších momentů filmu je bezesporu proměna Sandy z hodné dívky v sexy dračici v přiléhavém černém kostýmu. Tento legendární outfit, který definoval konec filmu, byl dílem náhody i utrpení. Kostymér Albert Wolsky jej sestavil z vintage kousků. Úzké černé kalhoty pocházely skutečně z 50. let a byly tak těsné, že se na nich při zkoušce rozbil zip. Jelikož neexistovala náhrada, museli kostyméři Olivii do kalhot před každým natáčením doslova zašít.
Herečka v nich strávila i více než 14 hodin v kuse, nemohla pít vodu, aby se vyhnula návštěvám toalety, a pohyb v nich byl extrémně obtížný. „Bylo to nepohodlné,“ přiznala, „ale v momentě, kdy jsem vešla na plac, všem spadla čelist. A to za to stálo.“ Tento kostým se stal tak slavným, že byl v roce 2019 vydražen za více než 400 000 dolarů, přičemž výtěžek putoval do jejího onkologického centra.
Od divadelní syrovosti k filmovému pozlátku
Film Pomáda vychází ze stejnojmenného divadelního muzikálu Jima Jacobse a Warrena Caseyho z roku 1971. Původní verze však byla mnohem drsnější a realističtější – zabývala se tématy jako těhotenství nezletilých, násilí gangů a třídní rozdíly. Pro filmové zpracování se režisér Randal Kleiser a producent Allan Carr rozhodli tyto syrové prvky zmírnit a nahradit je barevnější a veselejší podívanou.
Největším odklonem od scénáře a divadelní předlohy byl však závěr s létajícím autem. Tento surrealistický prvek v původním plánu vůbec nefiguroval. Nápad se zrodil až během postprodukce, kdy tvůrci hledali „larger than life“ konec, který by odpovídal snové energii celého filmu. Scéna, která mnohé diváky zmátla, se nakonec stala díky své absurdní velkoleposti ikonickou.
Soundtrack plný hvězd a nečekaný úspěch
Hudba je srdcem Pomády. Soundtrack, který se stal jedním z nejprodávanějších v historii, však nevznikal hladce. Písně se nahrávaly v různých studiích a mnozí interpreti se nikdy nepotkali. Frankie Valli, který nazpíval titulní píseň „Grease“, se s herci setkal až na premiéře. Skladbu pro něj napsal Barry Gibb z Bee Gees, který v té době muzikál ani neviděl. Píseň „Hopelessly Devoted to You“ byla do filmu přidána až dodatečně, protože si tvůrci uvědomili, že Olivia Newton-John jakožto slavná zpěvačka nemá ve filmu žádnou velkou baladu. Tento krok se vyplatil, píseň byla následně nominována na Oscara.
Navzdory všem těmto dnes již legendárním prvkům studio Paramount Pictures v úspěch filmu příliš nevěřilo. Nebyla uspořádána téměř žádná tisková konference a kritici snímek po uvedení strhali za to, že je jen kompilací osvědčených postupů a nepřináší nic nového. Diváci však měli jiný názor. Z Pomády se přes noc stal obrovský hit a nejvýdělečnější filmový muzikál své doby. To, co začalo jako skromná adaptace divadelní hry, se díky potu, kompromisům a jednomu velmi těsnému kostýmu proměnilo v nestárnoucí kulturní fenomén.
