Zatímco svět si pamatuje Černobyl a Fukušimu, Československo zažilo své vlastní vážné jaderné incidenty. V 70. letech se v elektrárně A-1 v Jaslovských Bohunicích odehrály dvě havárie, které komunistický režim přísně utajil. Události, klasifikované na mezinárodní stupnici INES stupněm 4, navždy ukončily provoz experimentálního reaktoru a zanechaly po sobě dědictví v podobě desítky let trvající likvidace.
Elektrárna A-1 byla pýchou československého jaderného programu. Jednalo se o unikátní těžkovodní reaktor chlazený oxidem uhličitým, který jako palivo využíval neobohacený přírodní uran. Právě jeho experimentální a technologicky náročná konstrukce, vyvinutá v sovětské spolupráci, se stala zdrojem opakovaných problémů. Klíčovou, ale zároveň rizikovou operací byla výměna palivových článků za plného provozu reaktoru. A právě při ní došlo k oběma selháním.
První rána: 5. leden 1976
První vážná nehoda nastala během rutinní výměny palivového souboru. Kvůli chybě v montáži nebyla z nového článku správně odstraněna zajišťovací zátka. Po jeho zavezení do aktivní zóny nemohl chladicí plyn (CO₂) proudit dostatečně rychle. Tlak plynu vymrštil 120kilogramový palivový soubor zpět do reaktorového sálu.
Následoval masivní únik radioaktivního oxidu uhličitého. Automatické systémy sice reaktor odstavily, ale reaktorový sál byl zamořen a radioaktivní plyn se dostal i do okolí. Neštěstí mělo tragické následky – dva pracovníci obsluhy, kteří se v té době v sále nacházeli, se udusili unikajícím plynem. Následky havárie se odstraňovaly několik měsíců.
Osudová chyba: 22. únor 1977
Ani ne o čtrnáct měsíců později se osud reaktoru A-1 definitivně zpečetil. Tentokrát byla příčinou zdánlivě banální lidská chyba. Pracovníci při přípravě nového palivového článku zapomněli odstranit sáčky se silikagelem, který se používal k pohlcování vlhkosti během skladování a transportu.
Po zavezení článku do reaktoru se silikagelové kuličky uvolnily a ucpaly chladicí kanálky. Palivo se začalo prudce přehřívat a došlo k jeho částečnému roztavení. Prohořela jak palivová kazeta, tak i samotná nádoba reaktoru obsahující těžkou vodu. Do primárního chladicího okruhu pronikla radioaktivní těžká voda a došlo k rozsáhlé kontaminaci vnitřních prostor elektrárny.
Škody na reaktoru byly natolik fatální, že jakýkoli pokus o opravu byl vyloučen. Komunistická vláda, která obě události před veřejností tajila, rozhodla o trvalém odstavení elektrárny A-1.
Dědictví ticha a dekontaminace
Obě havárie byly později na mezinárodní stupnici jaderných událostí INES klasifikovány stupněm 4 z 7, což označuje „havárii s lokálními následky“. Ačkoliv nedosáhly apokalyptických rozměrů Černobylu, představovaly nejvážnější jaderné nehody v historii Československa. Jejich utajení bylo typickým projevem tehdejšího režimu, který se snažil za každou cenu udržet iluzi technologické dokonalosti.
Dnes, téměř padesát let poté, proces vyřazování elektrárny A-1 z provozu stále probíhá a potrvá ještě mnoho let. Příběh Jaslovských Bohunic je tak mrazivou připomínkou rizik jaderné energetiky a nebezpečí, které vzniká, když se technické selhání spojí s lidskou chybou a politickým utajováním.
