Současný přístup Spojených států k drogám, ztělesněný dekádami trvající a nákladnou „válkou proti drogám“, prokazatelně selhal. Místo eliminace drog jsme svědky exponenciálního nárůstu úmrtí z předávkování, přetíženého vězeňského systému a kvetoucího černého trhu, který destabilizuje celé regiony. Drogy jsou dnes dostupnější, silnější a smrtelnější než kdy dříve, jak dokládá krize spojená s fentanylem a novými syntetickými látkami. Je zřejmé, že pouhá represe a kriminalizace uživatelů neřeší kořeny problému, ale naopak prohlubuje utrpení a společenské škody.
Pokud bychom se v pozici vlády USA s neomezenými pravomocemi a bez ohledu na stávající společenské mantinely rozhodli tento gordický uzel rozetnout, náš přístup by musel být od základu jiný. Nebyla by to další reforma, ale kompletní revoluce v myšlení a strategii. Cílem by nebylo iluzorní vytvoření světa bez drog, ale svět bez ničivých dopadů závislostí.
Fáze 1: Dekriminalizace, regulace a převzetí kontroly
Prvním a nevyhnutelným krokem by bylo okamžité a úplné ukončení války proti drogám. Všechny nenásilné trestné činy spojené s držením drog pro osobní potřebu by byly s okamžitou platností dekriminalizovány. Místo toho, aby byli lidé s drogami vnímáni jako zločinci, byli by považováni za pacienty nebo rekreační uživatele, kteří potřebují buď pomoc, nebo bezpečné a regulované prostředí.
Následovala by plná legalizace a státní regulace celého drogového trhu – od produkce přes distribuci až po prodej. Podobně jako u alkoholu a tabáku by stát převzal absolutní kontrolu. To by umožnilo:
-
Zdanění a financování: Zavedením spotřební daně na všechny drogy by se generovaly miliardy dolarů. Tyto prostředky by byly účelově vázány na financování masivní zdravotní a sociální infrastruktury popsané v další fázi.
-
Kontrola kvality a síly: Státní laboratoře by zajišťovaly čistotu a přesně definovaný obsah účinných látek v každém produktu. Tím by se okamžitě eliminovala úmrtí způsobená neznámými příměsemi nebo nečekaně vysokou koncentrací, jako je tomu u fentanylu.
-
Omezení dostupnosti pro mladistvé: Prodej by byl striktně věkově omezen a probíhal by ve specializovaných, licencovaných prodejnách s proškoleným personálem, který by poskytoval i informace o rizicích a bezpečném užívání.
-
Eliminace černého trhu: Státní regulací by se drogové kartely a gangy připravily o zdroj příjmů, což by vedlo k dramatickému snížení kriminality, korupce a násilí spojeného s jejich činností.
Fáze 2: Revoluce ve zdravotnictví a sociální péči – Léčba jako právo
Drogová závislost není morální selhání, ale komplexní bio-psycho-sociální onemocnění. Proto by těžiště našeho řešení spočívalo v masivní investici do zdravotního a sociálního systému, který by se zaměřil na skutečné příčiny závislostí.
-
Univerzální a bezplatná léčba závislosti: Každý občan by měl právo na okamžitou a bezplatnou léčbu závislosti, dostupnou 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. To by zahrnovalo široké spektrum služeb od detoxifikace, substituční léčby (např. metadonem či buprenorfinem, jejichž dostupnost je v současnosti nedostatečná) až po psychoterapii a dlouhodobé doléčování.
-
Centra pro bezpečné užívání: Ve všech městech by vznikla státem provozovaná centra, kde by si lidé mohli aplikovat drogy v hygienickém prostředí a pod lékařským dohledem. Tato centra by snižovala riziko předávkování a šíření nemocí jako HIV a hepatitida C a zároveň by sloužila jako kontaktní bod pro nabídku léčby.
-
Masivní investice do duševního zdraví: Protože závislost je často spjata s duševními problémy, jako jsou deprese, úzkosti nebo traumata, došlo by k bezprecedentnímu navýšení prostředků na péči o duševní zdraví. Péče by byla plně integrovaná do systému primární péče a zbavená veškeré stigmatizace.
-
Řešení sociálních příčin: Zaměřili bychom se na kořenové příčiny, které lidi vedou k užívání drog – chudobu, bezdomovectví, nedostatek vzdělání a pracovních příležitostí. Byly by spuštěny masivní programy na zajištění dostupného bydlení, rekvalifikace a tvorbu pracovních míst. Každý člověk by měl mít pocit sounáležitosti a perspektivy.
Fáze 3: Přetvoření společnosti – Prevence a vzdělávání
S neomezenou mocí bychom mohli implementovat i dlouhodobé strategie zaměřené na změnu společenského prostředí a myšlení.
-
Vzdělávání založené na vědě: Od základních škol by probíhala komplexní a upřímná výchova o drogách, která by nahradila neefektivní strašení. Cílem by nebylo jen odradit od užívání, ale poskytnout objektivní informace o účincích, rizicích a způsobech, jak minimalizovat škody.
-
Podpora komunit a mezilidských vazeb: Uvědomujeme si, že jednou z příčin závislostí je pocit izolace a vykořenění. Stát by masivně investoval do komunitních center, veřejných prostor, sportovních a kulturních aktivit, aby posílil sociální soudržnost a nabídl lidem smysluplné trávení volného času.
-
Regulace reklamy a marketingu: Jakákoli komerční reklama na státem regulované drogy by byla přísně zakázána, stejně jako je tomu u tabákových výrobků.
Finanční revoluce: Od černé díry k zlatému dolu
Finanční rozměr takové transformace by byl stejně radikální jako její sociální dopad. V současnosti se odhaduje, že nelegální trh s drogami v USA generuje ročně desítky, a podle některých odhadů až přes 100 miliard dolarů. Mexické kartely si jen na prodeji drog ve Spojených státech přijdou na 19 až 29 miliard dolarů ročně. Tyto peníze proudí přímo do kapes gangů a mezinárodních kartelů, kde financují násilí, korupci a destabilizaci celých států. Zároveň Spojené státy utrácejí obrovské sumy na potírání tohoto trhu. Roční náklady na válku proti drogám, zahrnující policii, soudy a vězeňství, se pohybují v řádu desítek miliard dolarů, přičemž celkové náklady od roku 1971 přesáhly jeden bilion dolarů.
Převzetím kontroly nad trhem by stát tento astronomický tok peněz nejen zastavil, ale přesměroval by ho do vlastní pokladny. Zdanění produkce a prodeje, podobně jako u alkoholu či tabáku, by generovalo roční příjmy v řádu desítek miliard dolarů. Ještě významnější by však byly úspory. Prostředky vynakládané na policii, soudy a především na provoz přeplněných věznic – kde je více než 400 000 lidí uvězněno za drogové delikty – by se dramaticky snížily. Suma těchto nových příjmů a úspor by mnohonásobně převýšila náklady na vybudování nové zdravotnické a sociální infrastruktury. Pro drogové kartely a gangy by to znamenalo finanční vysušení a faktickou likvidaci jejich obchodního modelu, což by vedlo k bezprecedentnímu poklesu násilné kriminality. USA by tak přestaly utrácet obrovské sumy za neefektivní represi, která obohacuje zločince, a namísto toho by získaly soběstačný systém, kde legální a zdaněný trh financuje léčbu a prevenci, čímž se problém řeší u samotného kořene.
Závěr: Odvážná vize pro humánnější budoucnost
Tento radikální plán by bezpochyby narazil na odpor pramenící z desítky let zakořeněných předsudků. Vyžadoval by odvahu opustit neúspěšný prohibiční model a přijmout pragmatický a humánní přístup zaměřený na zdraví a blahobyt občanů.
Převzetím kontroly nad trhem bychom zničili zločinecké organizace. Masivními investicemi do léčby a prevence bychom nabídli pomocnou ruku těm, kteří ji potřebují. A řešením hlubších sociálních problémů bychom vytvořili společnost, kde drogy nebudou únikem z beznadějné reality, ale regulovanou volbou dospělých v rámci bezpečné a zdravé společnosti. Je to přístup, který se dnes může zdát jako utopie, ale v kontextu selhávající války proti drogám se dříve, či později stane minimálně nutností k zamyšlení.
