Älmhult, Švédsko – Dnes je IKEA globálním symbolem dostupného designu, plochých krabic a švédských masových kuliček. Málokdo si však uvědomí, že tento nábytkový kolos vyrostl z podnikatelského snu jednoho dospívajícího chlapce v odlehlé a nehostinné části Švédska. Příběh IKEA je příběhem Ingvara Kamprada, jehož vrozená šetrnost, houževnatost a geniální nápady navždy změnily způsob, jakým lidé po celém světě zařizují své domovy.
Všechno začalo v roce 1943 uprostřed druhé světové války. Sedmnáctiletý Ingvar Kamprad, pocházející z kamenité a chudé farmářské oblasti Småland, si oficiálně zaregistroval firmu. Její název, IKEA, nebyl náhodný. Jedná se o akronym složený z jeho iniciál (Ingvar Kamprad), názvu rodinné farmy, kde vyrůstal (Elmtaryd), a jména jeho rodné farnosti (Agunnaryd). Tento název v sobě navždy zakotvil hluboké kořeny firmy v drsné švédské krajině, která formovala Kampradův charakter i celou firemní filozofii.
Kamprad projevoval obchodního ducha již od dětství. Již jako pětiletý začal prodávat sousedům zápalky, které nakupoval ve velkém ve Stockholmu a na svém kole je rozvážel po okolí. Postupně rozšířil svůj sortiment o vánoční ozdoby, semínka, pera a tužky. Jeho první „firmou“ byla zásilková služba. Využíval místního mlékaře, který mu pomáhal s distribucí zboží zákazníkům v okolí.
Počátky firmy IKEA tedy neměly s nábytkem nic společného. Kamprad prodával prakticky cokoliv, o co byl zájem a co se dalo prodat s malou marží. Klíčový zlom přišel až v roce 1948. Kamprad si všiml, že na trhu chybí cenově dostupný nábytek pro běžné lidi. Místní výrobci nabízeli kvalitní, ale drahé kusy, které si mnoho rodin nemohlo dovolit. Rozhodl se tedy zařadit do svého katalogu první kusy nábytku, které nechal vyrábět u lokálních truhlářů.
Úspěch byl okamžitý, ale přinesl s sebou nečekané problémy. Konkurenční prodejci nábytku začali na Kamprada vyvíjet tlak a bojkotovat jeho dodavatele. Chtěli ho vytlačit z trhu. Tento odpor se však paradoxně stal katalyzátorem největší inovace v historii firmy. Kamprad byl nucen začít navrhovat vlastní produkty. A s tím přišel další, ještě větší problém: doprava. Nábytek byl objemný, při přepravě se často poškodil a náklady na dopravu byly neúměrně vysoké, což zvyšovalo konečnou cenu pro zákazníka.
Geniální myšlenka, která definovala IKEA, se zrodila v roce 1956. Jeden z prvních zaměstnanců, Gillis Lundgren, se snažil naložit do auta stůl s názvem LÖVET. Protože se do kufru nevešel, napadlo ho odšroubovat nohy. V tu chvíli si Kamprad a jeho tým uvědomili, že toto je řešení. Pokud budou prodávat nábytek v rozloženém stavu, zabalený do plochých, kompaktních krabic, ušetří obrovské náklady na dopravu a skladování. Navíc minimalizují riziko poškození a část práce – finální montáž – přenesou na zákazníka, čímž mohou cenu ještě více snížit. Zrodil se koncept „flat-pack“.
Tento nápad byl revoluční, ale narazil na počáteční nedůvěru. Zákazníci si chtěli nábytek před koupí prohlédnout a osahat. Jak jim prodat něco, co je zabalené v kartonové krabici? Odpovědí bylo otevření prvního obchodního domu IKEA v roce 1958 v malém švédském městě Älmhult. Nebyl to obchod v pravém slova smyslu, ale spíše showroom. Zákazníci si zde mohli všechny kusy nábytku prohlédnout a vyzkoušet v naaranžovaných modelových pokojích. Poté si zboží vyzvedli ve skladu v plochých baleních.
Tento model se ukázal jako neuvěřitelně úspěšný. Kamprad k němu postupně přidal další pilíře, které dnes tvoří DNA značky: každoroční tištěný katalog, který se stal biblí pro miliony domácností, samoobslužný sklad a v roce 1960 i restauraci. Důvod byl prostý: Kamprad si všiml, že hladoví zákazníci nakupují méně a dříve odcházejí. Nabídkou cenově dostupného jídla je udržel v obchodě déle.
Z malého zásilkového obchodu v lesích Smålandu tak vyrostl fenomén, který demokratizoval design a zpřístupnil funkční a estetické bydlení masám. Vše díky tvrdohlavosti, šetrnosti a neustálé snaze řešit problémy, které Ingvar Kamprad proměnil v globální obchodní impérium postavené na jednoduché myšlence – odšroubovat nohy od stolu.
