Komunistické hnutí, které zásadně ovlivnilo politickou mapu 20. století, má své kořeny v průmyslové revoluci 19. století. Tato doba byla charakterizována rychlými změnami, které přinesly do života lidí nové ekonomické a sociální výzvy. Průmyslová revoluce vedla k masivní urbanizaci a vzniku nové třídy pracujících, kteří často pracovali v těžkých podmínkách za nízkou mzdu. Tato situace vyvolala potřebu nové ideologie, která by hájila práva dělníků.
Jedním z klíčových momentů ve vzniku komunistického hnutí bylo vydání Komunistického manifestu v roce 1848 Karlem Marxem a Friedrichem Engelsem. Tento dokument zformuloval základní teze, které se staly základem pro budoucí komunistické strany. Marx a Engels argumentovali, že dějiny lidstva jsou dějinami třídního boje a že konečným cílem by měla být beztřídní společnost, kde by prostředky produkce byly společným vlastnictvím.
Financování komunistického hnutí bylo zpočátku omezené a většinou záviselo na příspěvcích od jednotlivců, kteří sdíleli tyto ideály. V průběhu času však hnutí získalo podporu různých mecenášů a organizací. Například v období ruské revoluce v roce 1917 bylo hnutí částečně financováno německou vládou, která doufala, že oslabení Ruska povede k jeho stažení z první světové války.
Rozšíření komunistického hnutí po celém světě bylo ovlivněno několika faktory. Prvním byla atraktivita myšlenky rovnosti a spravedlnosti, která oslovovala mnoho lidí v zemích s velkými sociálními rozdíly. Dalším faktorem byla podpora Sovětského svazu, který po úspěchu bolševické revoluce v roce 1917 začal aktivně podporovat komunistické strany v zahraničí.
Důsledky rozšíření komunismu byly dalekosáhlé. Na jedné straně vedlo k významným sociálním a ekonomickým změnám v zemích, které přijaly komunistické režimy. Na druhé straně způsobilo geopolitické napětí, které vyvrcholilo během studené války. Konflikt mezi kapitalistickým Západem, vedeným Spojenými státy, a komunistickým Východem, vedeným Sovětským svazem, definoval mezinárodní vztahy na velkou část druhé poloviny 20. století.
Komunistická ideologie se však neprosadila všude stejně. Zatímco v některých zemích, jako je Čína, se jí podařilo zakořenit a transformovat tamní společnost, v jiných čelila silné opozici a nakonec byla potlačena. Pád Berlínské zdi v roce 1989 a následný rozpad Sovětského svazu v roce 1991 znamenaly konec jedné éry. V současnosti zůstává komunismus v některých zemích, jako je Kuba a Severní Korea, ale jeho globální vliv je značně omezený.
Navzdory tomu, že komunistické hnutí ztratilo mnoho ze své bývalé slávy, jeho dědictví je stále patrné. Mnohé z principů, které prosazovalo, jako jsou práva pracujících a sociální spravedlnost, jsou dnes integrovány do politických systémů mnoha zemí. Debata o roli státu v ekonomice a o tom, jak nejlépe dosáhnout rovnosti, pokračuje dodnes, což dokazuje trvalý vliv myšlenek, které stály u zrodu komunistického hnutí.
