Londýn – Představte si firmu, která je tak mocná, že má vlastní armádu dvakrát větší než britské království. Firmu, která nerazí jen vlastní obchodní strategii, ale i vlastní měnu, vybírá daně od milionů poddaných a de facto vládne celému subkontinentu. Nejedná se o scénář z kyberpunkového sci-fi románu, nýbrž o historickou realitu. Britská Východoindická společnost (British East India Company) byla první skutečně globální korporací a entitou, která navždy změnila tvář světového obchodu i politiky.
Skromné začátky a drahé koření
Příběh tohoto giganta se začal psát poslední den roku 1600, kdy královna Alžběta I. udělila královskou chartu skupině londýnských obchodníků. Cíl byl jasný: prolomit monopol Holanďanů a Portugalců na lukrativní obchod s kořením ve Východní Indii. Původní investoři vložili do podniku na tehdejší dobu nemalé peníze s vidinou obrovského zisku, ale i s rizikem ztráty života v nebezpečných vodách.
Zpočátku se společnost soustředila na dovoz pepře, muškátového oříšku a hřebíčku. Postupem času se však ukázalo, že indický subkontinent nabízí mnohem více. Bavlna, hedvábí, indigo, ledek (nezbytný pro střelný prach) a později čaj a opium se staly komoditami, na kterých Británie vybudovala své bohatství.
Když se obchodník stane vládcem
Zlom v historii společnosti nastal v polovině 18. století. S úpadkem Mughalské říše v Indii vzniklo mocenské vakuum, do kterého Východoindická společnost agresivně vstoupila. Z původně obchodní organizace se stal „stát ve státě“.
Klíčovým momentem byla bitva u Plassey v roce 1757, kde vojska společnosti pod vedením Roberta Cliva porazila bengálského navába. Tímto vítězstvím společnost získala kontrolu nad Bengálskem – tehdy nejbohatší provincií Indie. Nešlo už jen o nákup a prodej; společnost získala právo vybírat daně (tzv. Diwani). Zisky z daní byly použity na nákup indického zboží, které se prodávalo v Evropě, což znamenalo, že Indie v podstatě financovala své vlastní vykořisťování.
Soukromá armáda a korupce
Na vrcholu své moci, kolem roku 1800, velela Východoindická společnost armádě čítající přibližně 260 000 mužů. To bylo dvakrát více, než měla k dispozici britská královská armáda. Většinu vojska tvořili indičtí žoldnéři, takzvaní sepojové, kterým veleli britští důstojníci.
S mocí však přišla i bezprecedentní korupce a brutalita. Úředníci společnosti, často nazývaní „nabobové“, se vraceli do Británie s pohádkovým bohatstvím, zatímco Bengálsko drancovali. Hladomor v Bengálsku v roce 1770, který byl částečně zhoršen politikou společnosti, si vyžádal miliony životů, zatímco akcionáři v Londýně stále inkasovali dividendy. Společnost také stála za neblaze proslulým obchodem s opiem, které pěstovala v Indii a nelegálně vyvážela do Číny, což vedlo k opiovým válkám.
Krvavý konec a znárodnění
Moc Východoindické společnosti nebyla nekonečná. Její agresivní expanze, necitlivost k indickým tradicím a náboženství nakonec vedly k výbuchu. V roce 1857 vypuklo Velké indické povstání (známé též jako povstání sepojů). Ačkoliv bylo povstání nakonec krvavě potlačeno, otřáslo důvěrou britského parlamentu ve schopnost soukromé firmy spravovat tak obrovské území.
V roce 1858 britská vláda přijala zákon, kterým Indii převedla pod přímou správu britské koruny (tzv. Britský Rádž). Východoindická společnost byla zbavena svých pravomocí, její armáda byla včleněna do britských sil a v roce 1874 byla společnost definitivně rozpuštěna.
Dědictví giganta
Východoindická společnost položila základy moderního globálního kapitalizmu. Byla průkopníkem modelu akciové společnosti a ukázala sílu nadnárodního obchodu. Zároveň však zůstává varovným příkladem toho, co se stane, když korporátní zájmy převáží nad lidskými právy a státní suverenitou. Její stín, ať už v podobě angličtiny jako globálního jazyka, nebo v podobě koloniálních jizev, leží na světě dodnes.
