V análech automobilové historie existuje jen málo příběhů, které jsou tak fascinující, rozporuplné a tragické jako osud General Motors EV1. Byl to vůz, který předběhl svou dobu o dekády; tichý, elegantní a plně elektrický stroj, který sliboval budoucnost bez výfukových plynů. Přesto jeho příběh neskončil masovou výrobou a revolucí v dopravě, ale na šrotišti v arizonské poušti, kde byly téměř všechny existující kusy systematicky rozdrceny. Příběh EV1 je tak nejen příběhem o technologickém zázraku, ale i o korporátních intrikách, promarněné příležitosti a snu, který byl záměrně zabit.
Na počátku 90. let 20. století se Kalifornie potýkala s vážným problémem – smogem. V reakci na to schválil vlivný kalifornský úřad pro čistotu ovzduší (CARB) přelomový zákon známý jako Mandát pro vozidla s nulovými emisemi (ZEV Mandate). Tento předpis nařizoval, že pokud chtějí velké automobilky na klíčovém kalifornském trhu nadále prodávat svá auta, musí do roku 1998 tvořit 2 % jejich prodejů vozidla s nulovými emisemi, s postupným nárůstem v dalších letech. Pro automobilky, jejichž byznys byl postaven na spalovacích motorech, to byl šok a existenční hrozba.
Zrod z donucení a vize
General Motors, tehdejší největší automobilka světa, se rozhodla postavit se výzvě čelem. V roce 1990 představila na autosalonu v Los Angeles koncept s názvem „Impact“. Byl to elegantní, dvoumístný vůz s neuvěřitelně nízkým koeficientem aerodynamického odporu a čistě elektrickým pohonem. Odezva veřejnosti a médií byla nečekaně nadšená. GM, povzbuzena tímto zájmem a tlačena blížícím se termínem mandátu, se rozhodla přetavit koncept v sériový produkt.
Výsledkem byl GM EV1, vůz, který vypadal jako by přiletěl z budoucnosti. Jeho kapkovitý tvar, zakryté zadní kolo a hladké linie mu propůjčovaly neuvěřitelně nízký koeficient odporu vzduchu (Cx 0,19), což je hodnota, které dodnes dosahují jen ty nejšpičkovější vozy. Karoserie byla tvořena lehkými kompozitními panely na hliníkovém rámu, aby se co nejvíce snížila hmotnost.
Pod kapotou se skrýval třífázový asynchronní elektromotor, který vozu poskytoval překvapivě svižnou a zcela tichou akceleraci. Energii dodávala sada olověných akumulátorů, které byly největší slabinou první generace. Reálný dojezd se pohyboval mezi 100 a 160 kilometry v závislosti na stylu jízdy a podmínkách. Nabíjení probíhalo pomocí inovativní indukční „pádlové“ nabíječky, což eliminovalo potřebu klasického kabelu. Pozdější generace (Gen II) dostala modernější a lehčí nikl-metal hydridové (NiMH) baterie, které dojezd prodloužily na více než 200 kilometrů.
Exkluzivní klub řidičů budoucnosti
GM se rozhodlo pro neobvyklý distribuční model. EV1 se nedal koupit. Zájemci si jej mohli pouze pronajmout (leasing) na dobu tří let. Společnost si tak chtěla udržet plnou kontrolu nad vozovým parkem, servisem a sběrem dat. Proces získání vozu byl navíc velmi selektivní. Potenciální „řidiči“ museli projít detailním prověřením, žít ve vybraných oblastech Kalifornie a Arizony a mít doma garáž pro instalaci speciální nabíječky.
I přes tato omezení poptávka výrazně převyšovala nabídku. Vytvořily se dlouhé čekací listiny. Mezi nájemci se objevila řada známých osobností, například herci Tom Hanks nebo Mel Gibson, kteří byli z vozu nadšení a stali se jeho neoficiálními ambasadory. Uživatelé si EV1 zamilovali. Chválili jeho tichý chod, okamžitý zátah motoru a pocit, že řídí budoucnost a zároveň přispívají k čistšímu životnímu prostředí. Komunita majitelů byla pevně stmelená a nadšená.
Mračna se stahují a rozhodnutí o konci
Zatímco na silnicích si EV1 budoval kultovní status, v zasedacích místnostech GM a dalších automobilek probíhal tichý boj. Automobilový průmysl spolu s ropnými společnostmi intenzivně lobboval proti mandátu ZEV. Argumentovali, že technologie není připravená, že pro elektromobily neexistuje trh a že je celý program ekonomicky neudržitelný. GM investovalo do programu EV1 údajně přes miliardu dolarů a veřejně tvrdilo, že na každém voze prodělává.
Kritici však poukazovali na to, že marketingová podpora ze strany GM byla minimální a často negativní, zdůrazňující spíše omezení než výhody vozu. Mnozí věřili, že GM se ve skutečnosti bojí úspěchu EV1. Elektromobil by totiž mohl narušit jejich zavedený a extrémně ziskový obchodní model, který se opírá o prodej náhradních dílů a pravidelný servis spalovacích motorů – tedy komponentů, které elektromobily téměř nemají.
V roce 2003, po úspěšném oslabení kalifornského mandátu ZEV, General Motors učinilo šokující rozhodnutí: program EV1 bude ukončen.
Systematická likvidace a odkaz mučedníka
Nejtemnější kapitola příběhu EV1 teprve měla přijít. Když leasingové smlouvy začaly dobíhat, GM odmítlo jakékoliv prodloužení. Nájemci, z nichž mnozí si ke svým vozům vytvořili silné pouto, byli zděšeni. Nabízeli, že si vozy odkoupí za zůstatkovou hodnotu, někteří dokonce podepsali bianco šeky. Všechny nabídky byly zamítnuty.
GM systematicky stahovalo všechny vozy od jejich uživatelů. Lidé se se svými auty loučili se slzami v očích, někteří pořádali smuteční shromáždění. Zabravené vozy byly převezeny na odlehlé pozemky a testovací dráhy, kde byly bez milosti sešrotovány a rozdrceny na kusy. Společnost argumentovala obavami z budoucí odpovědnosti za servis a náhradní díly pro flotilu, která nikdy nebyla určena pro masový prodej.
Tento brutální akt, zdokumentovaný v kultovním filmu „Kdo zabil elektromobil?“ (Who Killed the Electric Car?), proměnil EV1 z technologické kuriozity v mučedníka a symbol korporátní sabotáže. Z několika stovek vyrobených vozů (odhady se pohybují kolem 1100 kusů) přežilo jen pár nepojízdných exemplářů v muzeích a na univerzitách, kterým GM před darováním znehodnotilo pohonné ústrojí.
Odkaz EV1 je komplexní. Na jedné straně je to příběh o selhání vize a strachu z inovací. Na druhé straně však právě tento příběh inspiroval novou generaci inženýrů a podnikatelů, včetně zakladatelů Tesly, kteří se rozhodli dokázat, že elektromobilita má budoucnost. GM EV1 tak, i přes svůj tragický konec, paradoxně zažehl jiskru, která o dekádu později odstartovala skutečnou elektrickou revoluci, jíž jsme dnes svědky. Budoucnost, kterou General Motors v roce 2003 rozdrtilo, se nakonec vrátila s plnou silou.
