LONDÝN/Kalkata – V análech historie neexistuje žádná jiná soukromá firma, která by dosáhla takové moci, bohatství a vlivu jako Britská Východoindická společnost. To, co začalo jako skromný pokus skupiny londýnských obchodníků proniknout na lukrativní trh s kořením, se během dvou a půl století přeměnilo v monstrum s vlastní armádou, které vládlo celému subkontinentu, vedlo války a formovalo globální obchod. Je to příběh o neuvěřitelné ctižádosti, bezohledné efektivitě a morálním úpadku, který slouží jako věčná připomínka nebezpečí nekontrolované korporátní moci.
Zrození z touhy po koření
Na konci 16. století byla Evropa posedlá kořením. Hřebíček, muškátový oříšek, pepř a skořice byly zlatou horečkou své doby, jejichž obchodní trasy ovládali Portugalci a především Nizozemci. Skupina 218 anglických obchodníků a aristokratů, frustrovaná z vysokých cen a toužící po vlastním podílu na tomto bohatství, se rozhodla jednat. Na Silvestra roku 1600 udělila královna Alžběta I. jejich nově vzniklé společnosti, oficiálně nazvané The Governor and Company of Merchants of London trading into the East Indies, královskou chartu. Ta jim poskytla patnáctiletý monopol na veškerý anglický obchod východně od mysu Dobré naděje.
První plavby byly nebezpečné a ztrátové. Společnost musela čelit nejen bouřím a nemocem, ale také mnohem silnější a lépe financované nizozemské Východoindické společnosti (VOC), která neváhala použít násilí k ochraně svých zájmů. Angličané si brzy uvědomili, že přímá konkurence na Ostrovech koření (dnešní Indonésie) je nemožná. Svou pozornost proto obrátili jinam – do Indie.
Od obchodních stanic k územnímu vlivu
Mughalská říše, která v té době vládla většině indického subkontinentu, byla na vrcholu své moci. Společnost se místo dobývání soustředila na diplomacii. V roce 1612 získala po malém námořním vítězství nad Portugalci povolení od císaře Džahángíra založit svou první obchodní stanici, tzv. „faktorii“, v přístavu Surat. Následovaly další klíčové opěrné body: Madras (dnešní Čennaí), Bombaj (kterou Společnost získala jako součást věna portugalské princezny provdané za anglického krále) a Kalkata.
Původní obchod s kořením brzy zastínily jiné komodity. Indické textilie – bavlna, hedvábí a kaliko – se staly v Evropě obrovským hitem. Později přibyly indigo, dusičnan draselný (pro výrobu střelného prachu) a především čaj. Společnost pomalu, ale jistě zapouštěla kořeny. Budovala pevnosti na ochranu svých stanic, najímala místní vojáky (tzv. sipáhíe) a stávala se stále důležitějším hráčem v lokální politice, často využívajíc rivality mezi místními vládci.
Bod zlomu: Bitva u Plassey a zrod vládce
Polovina 18. století přinesla zásadní obrat. Mughalská říše se rozpadala a o vliv v Indii soupeřila Británie s Francií. Tento konflikt se přenesl i na jejich obchodní společnosti. V roce 1757 došlo k události, která navždy změnila osud Společnosti i Indie. Robert Clive, ambiciózní a bezohledný úředník Společnosti, vedl malou armádu (cca 3000 mužů) proti desetinásobně větší armádě bengálského navába Sirádže ad-Dauly.
Bitva u Plassey nebyla ani tak vojenským vítězstvím, jako spíše mistrovským dílem zrady a úplatků. Clive si tajně zajistil podporu navábova klíčového velitele. Výsledkem byla drtivá porážka bengálské armády a Společnost dosadila na trůn loutkového vládce. O několik let později získala od zdecimované Mughalské říše právo Diwani – právo vybírat daně v Bengálsku, nejbohatší provincii Indie.
Tímto okamžikem se Britská Východoindická společnost přestala být pouhou obchodní firmou. Stala se de facto vládcem. Její zisky už nepocházely jen z obchodu, ale z daňových výnosů z milionů lidí. Byla to korporace, která se stala státem.
Korporace jako stát: Vrchol moci a korupce
Následující dekády byly zlatým věkem Společnosti. Její soukromá armáda se rozrostla na více než 260 000 mužů – dvojnásobek velikosti britské armády. Její úředníci, tzv. „Nabobové“, hromadili pohádkové bohatství drancováním místních pokladnic a osobním obchodem. Toto bohatství bylo tak obrovské, že po návratu do Británie si kupovali venkovská sídla a křesla v parlamentu, čímž začali ovlivňovat i britskou politiku.
Brutální vykořisťování a katastrofální bengálský hladomor v roce 1770, který zabil miliony lidí a byl zhoršen politikou Společnosti, však vyvolaly v Londýně zděšení. Britská vláda si uvědomila, že firma, kterou stvořila, se jí vymkla kontrole. Sérií zákonů (Regulating Act of 1773, Pitt’s India Act of 1784) postupně omezila její autonomii a podřídila ji dohledu koruny. Společnost však nadále zůstávala hlavním správcem Indie jménem Británie.
Temný obchod, úpadek a poslední hřebíček do rakve
Na počátku 19. století ztratila Společnost svůj obchodní monopol s Indií a později i s Čínou. Stala se primárně administrativním a vojenským orgánem. Její nejhanebnější kapitolou se stal obchod s opiem. Aby vyrovnala obrovský obchodní deficit s Čínou (Britové kupovali obrovské množství čaje, ale Číňané o britské zboží neměli zájem), začala Společnost pěstovat opium v Indii a ilegálně ho pašovat do Číny. Když se čínské úřady pokusily tento ničivý obchod zastavit, vedlo to ke dvěma opiovým válkám, které Čínu ponížily a otevřely ji západnímu vlivu.
Definitivní konec Společnosti přišel v roce 1857. Velké indické povstání (známé také jako povstání sipáhíů), vyvolané směsicí náboženských, sociálních a politických křivd, otřáslo celým subkontinentem. Ačkoliv bylo povstání brutálně potlačeno, šokovalo britskou veřejnost a vládu. Bylo jasné, že soukromá společnost, jejímž primárním cílem byl stále zisk, nemůže nadále spravovat tak obrovské a nestabilní území.
V roce 1858 schválil britský parlament Zákon o vládě v Indii (Government of India Act), který oficiálně rozpustil Britskou Východoindickou společnost a převedl veškerý její majetek, území a armádu pod přímou správu britské koruny. Začala éra Britského Rádže.
Odkaz, který přetrvává
Britská Východoindická společnost byla formálně zlikvidována v roce 1874, ale její odkaz je patrný dodnes. Zformovala moderní Indii, Pákistán a Bangladéš, vytvořila globální obchodní trasy a zanechala po sobě infrastrukturu v podobě železnic, telegrafu a právního systému. Zároveň je však zodpovědná za bezprecedentní vykořisťování, de-industrializaci Indie a utrpení milionů lidí. Dokonce i anglické slovo „loot“ (kořist) pochází z hindského slova lút a do jazyka se dostalo díky praktikám úředníků Společnosti.
Její příběh zůstává nejmocnějším historickým příkladem toho, co se může stát, když se korporátní touha po zisku spojí s vojenskou silou a politickou mocí bez jakékoliv účinné kontroly. Je to varování, které je i v 21. století stále aktuální.
