PRAHA / CHICAGO – Svět se každého 17. března barví do zelena na počest irského patrona. Ale zatímco barva symbolizuje naději, jaro a irskou krajinu, ekologové varují, že globální oslavy mají k „zelenému“ smýšlení daleko. Od tun plastového odpadu až po barvení vodních toků – Den svatého Patrika představuje pro planetu nečekanou zátěž. Jak slavit, aby po nás nezůstala jen ekologická spoušť?
Řeky plné barviva: Tradice, nebo hazard?
Nejviditelnějším a nejkontroverznějším symbolem oslav je barvení řek. Tradice vznikla v roce 1962 v Chicagu, kdy instalatéři použili fluorescenční barvivo k detekci úniků do řeky a uvědomili si, že jasně zelený proud vypadá efektně. Dnes se do řeky Chicago sype přibližně 18 kilogramů práškového barviva, které vodu obarví na několik hodin.
Ačkoliv úřady v Chicagu i dalších městech (např. v irském Corku nebo litevském Vilniusu) tvrdí, že používají „ekologicky nezávadná“ rostlinná barviva, jejich přesné složení zůstává obchodním tajemstvím. Biologové upozorňují, že i vizuální změna vody může ovlivnit fotosyntézu vodních rostlin a chování ryb. V České republice se naštěstí Vltava ani jiné toky nebarví, ale globální trend vytváří tlak na vizuální efekty, které přírodě rozhodně neprospívají.
Tsunami z levného plastu
Největším problémem pro české prostředí je však „fast fashion“ a levný merchandise. Regály obchodů se před svátkem zaplní plastovými cylindry, brýlemi ve tvaru trojlístků a polyesterovými šálami, které mají jedno společné: extrémně krátkou životnost.
Většina těchto předmětů se vyrábí v Asii z levných ropných derivátů. Po skončení jedné noci v irském pubu končí tisíce těchto doplňků v odpadkových koších. „Je to ukázkový příklad zbytečného odpadu,“ říká environmentalistka Lucie Švecová. „Tyto plasty se nerozloží stovky let. Kupujeme si iluzi irské kultury v podobě předmětu, který za čtyři hodiny vyhodíme.“ Kromě samotného odpadu je tu i obrovská uhlíková stopa spojená s dopravou tohoto zboží přes půlku planety.
Energetický účet za „Global Greening“
Dalším fenoménem je nasvěcování památek. Od Petřínské rozhledny po pyramidy v Gíze – stovky dominant svítí zeleně. V éře energetické krize a snahy o snižování světelného smogu se i tato iniciativa stává terčem kritiky. Ačkoliv moderní LED technologie spotřebu výrazně snížily, otázka zůstává: Je nutné, aby světelné znečištění rostlo jen kvůli symbolickému gestu? Organizátoři sice argumentují, že nasvícení trvá jen krátce, ale v globálním měřítku jde o tisíce hodin svícení navíc.
Jak slavit udržitelně?
Oslava svatého Patrika nemusí být v rozporu s ochranou přírody. Cesta k udržitelnosti vede skrze kvalitu a lokálnost:
-
Investujte do textilu: Místo plastového klobouku si pořiďte kvalitní zelený kus oblečení (třeba z druhé ruky), který využijete celoročně.
-
Podpořte lokální sládky: Místo plechovek piva dovezených z dálky sáhněte po čepovaném pivu z místního minipivovaru.
-
Bez zbytečného plastu: Irská kultura je o hudbě a vyprávění, nikoliv o plastových korálcích. Atmosféru v pubu vytvoří spíše dobrá nálada než levné rekvizity.
Závěr
Svatý Patrik byl mužem, který žil v úzkém sepětí s přírodou irských kopců. Pokud chceme skutečně ctít jeho odkaz, měli by se fanoušci irské kultury zamyslet, zda je „zelená barva“ důležitější než „zelená planeta“. Oslava bez zbytečných plastů a chemie je možná – a paradoxně má mnohem blíže k původnímu, skromnému duchu tohoto irského svátku.
