Úterý, 26. srpna 2025, svátek má Luděk, zítra Otakar
Úterý, 26. srpna 2025

Sametový rozvod: Jak se dělilo Československo a jeho miliardové dědictví

Facebook
Twitter
LinkedIn
O půlnoci z 31. prosince 1992 na 1. ledna 1993 utichla československá hymna navždy.

Praha/Bratislava – O půlnoci z 31. prosince 1992 na 1. ledna 1993 utichla československá hymna navždy. Po 74 letech společné existence zanikl stát, který byl pro mnohé symbolem demokracie ve střední Evropě. Rozdělení Československa, později poeticky nazvané „sametový rozvod“, proběhlo bez jediného výstřelu, což bylo v tehdejší Evropě zmítané konfliktem v Jugoslávii téměř nevídané. Za touto mírovou fasádou se však odehrávala jedna z nejsložitějších a nejpragmatičtějších operací moderní evropské historie: dělení obrovského státního majetku. Jak se dělila armáda, zlato, ambasády a dluhy? Odpovědí je příběh politické vůle, chladného kalkulu a dvou klíčových principů.

Cesta k rozdělení: Nezvratný výsledek voleb

Rozpad federace nebyl nevyhnutelný, ale po parlamentních volbách v červnu 1992 se stal nejpravděpodobnějším scénářem. V české části federace drtivě zvítězila pravicová ODS v čele s Václavem Klausem, který prosazoval buď funkční, centralizovanou federaci, nebo čisté rozdělení. Jakýkoliv model pomalé, neefektivní a „polofunkční“ konfederace odmítal jako ekonomickou sebevraždu. Na Slovensku naopak triumfovalo HZDS v čele s Vladimírem Mečiarem, jehož programem byla slovenská suverenita, „vlastní židle“ v mezinárodních organizacích a maximální autonomie, která se v podstatě rovnala samostatnosti.

Vítězové voleb, Klaus a Mečiar, byli muži s naprosto odlišnými vizemi a programy. Jejich setkání v brněnské vile Tugendhat v srpnu 1992 nebylo o záchraně Československa, ale o nalezení co nejcivilizovanějšího způsobu, jak ho ukončit. Z jednání vzešla jasná dohoda: společný stát končí. Otázkou zůstávalo, jak spravedlivě a efektivně rozdělit vše, co po desetiletí budovaly společně generace Čechů a Slováků.

Velké účtování: Dva pilíře dělení majetku

Politici a experti na obou stranách si uvědomovali, že hašteření o každý kus majetku by mohlo vést k eskalaci napětí a ekonomickému chaosu. Proto se dohodli na dvou základních, elegantně jednoduchých principech, které se staly páteří celého procesu.

1. Teritoriální princip: Tento princip byl základní a nejdůležitější. Říkal, že veškerý nemovitý majetek federace připadne tomu státu, na jehož území se nachází. To se týkalo pozemků, budov, továren, silnic, železnic, letišť, nemocnic, škol i vojenských kasáren. Tento princip byl logický a snadno aplikovatelný, čímž se předešlo nekonečným sporům o hodnotu a vlastnictví konkrétních objektů. Pražský hrad zůstal český, Bratislavský hrad slovenský. Jaderná elektrárna Dukovany připadla Česku, Jaslovské Bohunice Slovensku. Bylo to čisté a efektivní.

2. Princip poměru 2:1: Teritoriální princip však nemohl vyřešit vše. Co s movitým majetkem federace, finančními aktivy, zahraničními dluhy nebo majetkem v zahraničí? Zde nastoupil druhý klíčový princip: dělení v poměru počtu obyvatel, který byl v té době přibližně 10 milionů v české části a 5 milionů ve slovenské, tedy 2:1 ve prospěch České republiky.

Tento poměr se aplikoval na širokou škálu aktiv a pasiv:

  • Movitý majetek federálních orgánů: Vybavení ministerstev, vozový park, výpočetní technika.

  • Armádní výzbroj a technika: Tanky, letadla, zbraně.

  • Finanční aktiva: Devizové rezervy a zlatý poklad Státní banky československé (SBČS).

  • Zahraniční dluhy a pohledávky: Federální závazky vůči zahraničním věřitelům i pohledávky vůči jiným státům byly rozděleny stejným klíčem.

  • Majetek v zahraničí: Budovy ambasád a konzulátů.

Cílem celého procesu byla tzv. „nulová varianta“, tedy snaha vypořádat veškeré vzájemné pohledávky a závazky tak, aby si na konci procesu obě strany nic nedlužily a mohly začít s čistým štítem.

Případové studie: Jak se dělilo v praxi

Armáda – Logistická operace gigantických rozměrů
Dělení Československé armády, jedné z největších ve střední Evropě, bylo mistrovským dílem logistiky a organizace. Zatímco nemovité věci jako kasárna a letiště připadly státům podle teritoriálního principu, u techniky nastoupil poměr 2:1. Komise pečlivě inventarizovaly tisíce tanků, obrněných transportérů, děl a letadel. Následovaly masivní přesuny techniky po železnici i po silnicích.

Legendárním se stalo dělení letectva. Slovensko, které nemělo adekvátní stíhací kapacity, si nárokovalo moderní stíhačky MiG-29, které byly dislokovány na českém území. V rámci dohody je získalo, zatímco Česká republika si ponechala větší počet cvičných letounů L-39 Albatros a starších stíhaček MiG-21. Vojáci a důstojníci si mohli vybrat, ve které armádě chtějí sloužit. Většina Slováků sloužících v Česku se vrátila domů a naopak.

Zlatý poklad a finance – Dělení národního bohatství
Státní banka československá (SBČS) držela na konci roku 1992 přibližně 105 tun měnového zlata a značné devizové rezervy. I zde byl uplatněn poměr 2:1. Česká národní banka tak získala zhruba 70 tun zlata, Národní banka Slovenska asi 35 tun. Dělení financí se však neobešlo bez sporů, které se táhly ještě několik let po rozdělení. Šlo zejména o aktiva a pasiva SBČS a dalších federálních finančních institucí. Tyto spory byly definitivně urovnány až v roce 1999 podpisem tzv. nulté varianty ve Washingtonu.

Ambasády – Dělení prestiže v zahraničí
Federace vlastnila desítky budov velvyslanectví a konzulátů po celém světě. Některé byly velmi lukrativní, například v Londýně, Paříži či Washingtonu. I zde se postupovalo podle klíče 2:1. Diplomaté obou zemí si sedli nad seznam nemovitostí a rozdělili si je. Tam, kde dohoda nebyla možná, byla budova prodána a výtěžek rozdělen. Například budovu ambasády ve Washingtonu si ponechala ČR, která Slovensku vyplatila třetinu její hodnoty. V jiných případech si jeden stát vzal ambasádu a druhý rezidenci velvyslance. V prvních měsících existence obou států dokonce čeští a slovenští diplomaté často sdíleli stejné budovy, než si našli vlastní prostory.

Federální značky a instituce
Složitější situace nastala u federálních značek a institucí. Československá televize a Československý rozhlas se rozdělily na své národní nástupce. Zpravodajská agentura ČTK se rozdělila na Českou tiskovou kancelář (ČTK) a Tiskovou agenturu Slovenské republiky (TASR). Symbolickým a sporným bodem se stala značka národního leteckého dopravce ČSA (Československé aerolinie). Značku i flotilu letadel si ponechala česká strana, což slovenská strana vnímala jako nespravedlivé.

Dědictví rozvodu: Pragmatismus nad emocemi

Rozdělení majetku Československa nebylo bezchybné a některé spory se řešily ještě roky poté. V drtivé většině případů však zvítězil pragmatismus nad nacionalistickými emocemi. Politické elity v čele s Klausem a Mečiarem, ač ideologicky na opačných pólech, našly společnou řeč v tom, že chaotický a konfliktní rozpad by poškodil oba nové státy.

Precizně provedené dělení majetku mělo několik zásadních důsledků:

  1. Ekonomická stabilita: Rychlé a jasné vypořádání majetkových vztahů umožnilo oběma ekonomikám rychle se stabilizovat a soustředit se na vlastní transformaci.

  2. Udržení míru: Absence vleklých majetkových sporů byla klíčovým faktorem, proč rozdělení proběhlo mírovou cestou.

  3. Nadstandardní vztahy: Díky civilizovanému rozchodu mohly Česká a Slovenská republika téměř okamžitě navázat velmi úzké a přátelské vztahy, které jsou dnes v Evropě unikátní.

Příběh dělení Československa je tak nejen příběhem zániku jednoho státu, ale také lekcí z politického pragmatismu. Ukazuje, že i tak složitý a emočně nabitý proces, jakým je rozpad země, lze zvládnout s chladnou hlavou a jasnými pravidly. A právě tato skutečnost je možná nejcennějším dědictvím, které po sobě společný stát Čechů a Slováků zanechal.