Vrak trajektu „Estonia“, který již více než 30 let odpočívá na dně Baltského moře, je oficiálně posvátným hrobem a místem národního smutku. Nové, znepokojivé rešerše však naznačují, že by se toto místo ticha mohlo tajně stát dějištěm neviditelné podmořské války mezi Ruskem a NATO. V západních bezpečnostních kruzích se množí indicie, že Kreml chráněnou polohu vraku zneužívá pro špionážní a vojenské operace.
Byla noc 28. září 1994, kdy se v silné bouři potopil trajekt MS „Estonia“ a strhl s sebou na smrt 852 lidí. Tato katastrofa se hluboce vryla do kolektivní paměti Evropy. Aby byl zachován klid zemřelých, podepsaly Švédsko, Estonsko a Finsko dohodu, která přísně zakazuje potápění u vraku ležícího v hloubce přibližně 80 metrů. Tuto zónu úcty by však Rusko mohlo cíleně zneužívat.
Podle společných rešerší německých médií NDR, WDR a Süddeutsche Zeitung mají některé státy NATO k dispozici poznatky, že Rusko využívá vrak „Estonie“ jako skryté cvičiště a úkryt pro špionážní techniku. Podle těchto informací zde měla být ještě před několika lety instalována technická zařízení umožňující vysoce přesnou navigaci pro vojenské podvodní drony a potápěčské roboty. Předpokládá se, že ruské vojenské jednotky v odlehlosti zakázané zóny nacvičovaly operace, které by na jiném místě byly okamžitě odhaleny, uvedl server tagesschau.
Strategický význam tohoto místa lze jen stěží přecenit. Vrak se nachází v ideální pozici mezi Švédskem, Finskem a Pobaltím – přímo na důležitých námořních trasách NATO. Vojenští představitelé argumentují, že Rusko zde může operovat nerušeně, protože oficiální klid zemřelých ztěžuje jakýkoli západní monitoring. Trup lodi navíc nabízí stabilní platformu pro pevnou montáž citlivých zařízení, což je na jinak písčitém dně Baltského moře téměř nemožné. Podezření jde ale ještě dál: Rusko by mohlo zakázanou zónu využívat k ukrývání vlastních vojenských senzorů. S pomocí takových podvodních mikrofonů, takzvaných hydrofonů, by mohly být zaznamenávány akustické „podpisy“ – tedy specifické zvuky lodních šroubů a další prozrazující charakteristiky – válečných lodí a ponorek NATO.
Za takto choulostivé podmořské mise je v Rusku zodpovědná přísně tajná jednotka: Hlavní správa pro hlubokomořský výzkum, lépe známá pod zkratkou GUGI. Tato elitní jednotka, podřízená přímo ministerstvu obrany, se specializuje na podvodní špionáž a sabotáže, například na průzkum kritické infrastruktury, jako jsou podmořské kabely a potrubí. GUGI disponuje flotilou speciálních lodí, oficiálně deklarovaných jako výzkumná plavidla, jako je nechvalně proslulý „Jantar“, který je v kruzích NATO považován za jednu z nejdůležitějších ruských špionážních lodí.
To, že je Rusko schopno a ochotno provádět takové operace, ukazuje mezinárodní investigace pod názvem „Russian Secrets“. Odhalila, jak ruští podnikatelé prostřednictvím sítě krycích firem, mimo jiné na Kypru, léta obstarávali špičkovou západní technologii pro podmořské pozorování. Tato technika byla prokazatelně použita k vybudování rozsáhlého špionážního systému v Arktidě s krycím názvem „Harmonie“. Jedná se o gigantickou podvodní senzorickou síť v Barentsově moři, která má za úkol odhalovat západní ponorky a chránit tak strategicky důležitý ruský arzenál jaderných zbraní.
Západní bezpečnostní kruhy předpokládají, že podobné, i když menší systémy, byly instalovány i v jiných světových mořích – a možná právě i u vraku „Estonie“. Nálezy z posledních let tuto domněnku zřejmě potvrzují. Na začátku roku 2024 Litva oficiálně oznámila nález ruského hydroakustického sonaru. Podobné objevy byly dříve hlášeny také ve Velké Británii, Irsku a Lotyšsku.
Oficiální reakce na nová obvinění jsou zdrženlivé, ale výmluvné. Estonské ministerstvo zahraničí uvedlo, že společně se spojenci velmi pozorně sleduje dění v Baltském moři a konstatuje, že Rusko od zahájení útočné války proti Ukrajině vystupuje agresivněji. Finská pohraniční stráž se odvolala na operativní důvody a odmítla zveřejnit detaily o monitorovacích opatřeních. Ruská vláda nechala dotaz na obvinění bez odpovědi. Také německé ministerstvo obrany se drželo zpátky, aby neumožnilo vyvozovat závěry o vlastních schopnostech podmořského průzkumu.
Tato odhalení vrhají na tragédii „Estonie“ nové, temné světlo. Místo, které mělo sloužit jako památník a místo posledního odpočinku, se možná stalo němým svědkem rostoucího napětí v Baltském moři. Představa, že Rusko zneužívá klid 852 zemřelých pro své vojenské účely, není jen otázkou národní bezpečnosti, ale je také hluboce etická. Ukazuje, jak hybridní válka 21. století nešetří ani ta nejposvátnější místa.
