Nedávné odvážné ukrajinské dronové útoky hluboko na ruském území, včetně zásahu vojenské infrastruktury v Tatarstánu a symbolických útoků poblíž Moskvy, nevyvolaly očekávanou rozsáhlou ruskou odvetu. Podle analytiků to však neznamená slabost či strach Kremlu, ale spíše vypočítavou důvěru v probíhající opotřebovávací strategii, která Moskvě údajně umožňuje dosahovat jejích klíčových, byť omezených, válečných cílů.
Svět s napětím očekával reakci Ruska na poslední sérii ukrajinských útoků. Žádné kobercové bombardování Kyjeva, masivní letecká kampaň ani strategická eskalace, o které se spekulovalo v západních médiích a na sociálních sítích, se však nekonaly. Otázkou zůstává, zda ruský prezident Vladimir Putin vyčkává, nebo se připravuje na rozsáhlejší akci.
Podle Dr. Andrewa Lathama, nerezidentního spolupracovníka Defense Priorities a profesora mezinárodních vztahů, odpověď neleží ve velkolepých gestech, ale v pomalém, metodickém a vyčerpávajícím postupu ruských sil na ukrajinské frontě. Právě tam Rusko podle něj válku vyhrává, a proto nepotřebuje demonstrovat sílu teatrálními odvetnými údery.
Ruské válečné cíle a strategie opotřebování
Latham argumentuje, že Západ, ovlivněný dekádami válek zaměřených na leteckou sílu, očekává dramatické eskalace. Ruská strategie na Ukrajině je však od počátku jiná – zaměřená na dosažení konkrétních cílů bez ohledu na mediální obraz. Těmito cíli, které se od prvních měsíců války příliš nezměnily, jsou konsolidace kontroly nad čtyřmi klíčovými oblastmi – Luhanskou, Doněckou, Záporožskou a Chersonskou – a udržení pozemního koridoru na Krym. K tomu se přidává snaha o neutralizovanou, demilitarizovanou a de facto rozdělenou Ukrajinu, odříznutou od integrace do NATO.
Ukrajinské dronové útoky sice mohou vzbuzovat pozornost, ale podle Lathama nemění základní kalkul na bojišti. Nezastavují ruský postup u Časiv Jaru, neutuchající tlak na Charkov ani obkličovací taktiku, která drtí zbývající bojeschopné ukrajinské brigády. Ruský generální štáb si toho je vědom a chápe, že dramatická, ale strategicky bezvýznamná eskalace by hrála do karet Ukrajině, nebo dokonce NATO.
Provokace a strategická trpělivost Ruska
Existuje podezření, že poslední vlna ukrajinských útoků, údajně prováděných se zapojením Západu skrze poskytování zpravodajských informací a schvalování cílů, má za cíl spíše vyprovokovat ruskou přehnanou reakci než dosáhnout přímých vojenských efektů. Cílem by mohlo být vtáhnout Rusko do eskalujícího cyklu odvet, který by mohl válku znovu internacionalizovat nebo alespoň ospravedlnit hlubší přítomnost NATO na Ukrajině.
Putin však na tuto návnadu podle Lathama neskáče – ne proto, že by byl slabý nebo nerozhodný, ale protože to nepotřebuje a ví to. Navzdory ukrajinským výpadům se základní dynamika války posouvá ve prospěch Ruska. Ukrajina čelí neudržitelným ztrátám lidské síly, nedávný mobilizační zákon selhává a mladí muži se snaží vyhnout službě. NATO má sice silnou rétoriku, ale nedostatek munice, a slíbené balíčky pomoci váznou.
Rusko se naopak adaptovalo. Zpočátku pomalu a neohrabaně, ale nyní s průmyslovým tempem, kterému Západ nedokáže konkurovat. Moskva podle Lathama usoudila, že totální válka není nutná. Strategická zdrženlivost, nikoliv eskalace, je charakteristickým rysem ruského postupu od roku 2022. Ne proto, že by Putin byl umírněný, ale protože je realista a chápe, že eskalace bez strategického zisku je plýtváním a nebezpečím.
Možnost budoucí eskalace a ruská sebedůvěra
Mohlo by Rusko v budoucnu přistoupit k dramatičtějším krokům? Ano, ale pouze pokud by to sloužilo jeho válečným cílům – například pokud by ukrajinská armáda ohrozila Krym nebo pokud by NATO překročilo nepřijatelnou červenou linii. V takovém případě by se eskalace stala racionální. V současnosti však nic nenasvědčuje tomu, že by Kreml takové kroky považoval za nutné.
Tato strategická trpělivost podle Lathama odráží sebedůvěru, kterou je snadné v mlze války přehlédnout. Pro Ukrajinu platí, že čím déle válka trvá, tím horší jsou její vyhlídky. Rusko je ochotno obětovat čas, zdroje i životy a sází na to, že Západ nikoliv.
Ačkoliv ruská ekonomika čelí deformacím způsobeným válkou, její demografická základna je křehká a politický systém zranitelný, prozatím jsou tato omezení zvládána a válečné úsilí je nejen udržitelné, ale i efektivní – nikoliv okázalé, ale účinné.
Závěr: Metodické dosahování cílů
Putin podle Lathama nebude masivně reagovat na jednotlivé útoky, protože již „jede na plno“ jediným způsobem, na kterém záleží – formováním bojiště, opotřebováváním nepřítele a metodickým dosahováním cílů, které ho k válce původně vedly. Velkolepá odveta možná nikdy nepřijde, ale strategické kladivo dopadá dál, kilometr po kilometru, brigádu po brigádě.
Západ by se podle této analýzy neměl obávat toho, co by Putin mohl udělat v reakci na dronový útok, ale spíše toho, že vůbec reagovat nemusí, protože jeho strategie postupně přináší výsledky.
Zdroj: National Security Journal, autor Dr. Andrew Latham
