Uprostřed hlubokých lesů Slavkovského lesa, v údolí řeky Teplé, leží město, jehož jméno je synonymem pro eleganci, léčivé prameny a bohatou historii. Karlovy Vary, po staletí nazývané Karlsbad, nejsou jen největším lázeňským městem v České republice. Jsou živoucím svědectvím o proměnách Evropy, místem, kde se setkávaly korunované hlavy s umělci a kde se psaly dějiny nejen medicíny, ale i politiky a kultury.
Počátky a legenda o objevení
Jako u mnoha významných míst, i zrod Karlových Varů je opředen legendou. Píše se rok 1350 a císař Karel IV., Otec vlasti, se svou loveckou družinou pronásleduje jelena v hustých lesích v okolí dnešního města. Zraněné zvíře, v posledním zoufalém skoku, spadne do tůně, ze které stoupá pára. Když ho lovci vytáhnou, zjistí, že jeho rány jsou díky horké vodě téměř zahojené. Sám císař, který tou dobou trpěl bolestmi nohou, si prý na tomto místě smočil své údy a pocítil okamžitou úlevu.
Ať už je na pověsti pravdy kolik chce, historickým faktem zůstává, že Karel IV. si toto místo oblíbil. Rozpoznal jedinečný potenciál horkých pramenů a kolem roku 1350 zde založil osadu. V roce 1370 pak této osadě udělil královská městská práva, čímž položil základní kámen budoucí slávy Karlových Varů.
Vzestup lázeňského města a rány osudu
První staletí existence města nebyla snadná. Karlovy Vary čelily ničivým povodním i rozsáhlým požárům, z nichž nejhorší v roce 1604 zničil téměř celé město. Přesto se vždy dokázaly vzchopit. Klíčovým momentem pro rozvoj lázeňství bylo 18. století. Lékaři, jako byli Dr. David Becher a Dr. Jean de Carro, začali systematicky zkoumat složení a účinky minerálních vod. Právě Dr. Becher je považován za „Hippokrata Karlových Varů“ – analyzoval chemické složení pramenů, stanovil základní principy pitné kúry a zasloužil se o výrobu slavné Karlovarské soli.
Díky jejich práci se z Karlových Varů stalo vědecky uznávané léčebné centrum. Dřevěné kolonády a provizorní přístřešky u pramenů byly postupně nahrazovány honosnými kamennými stavbami a město získávalo svou charakteristickou elegantní tvář.
Zlatý věk a evropská smetánka
Devatenácté století představuje bezpochyby zlatou éru Karlových Varů. Město se proměnilo v „salón Evropy“, společenské centrum, kam se sjížděla aristokracie, politici, vědci a umělci z celého kontinentu. Seznam slavných hostů je nekonečný: Johann Wolfgang von Goethe zde prožil nešťastnou lásku, Ludwig van Beethoven tu hledal klid pro svou tvorbu, Fryderyk Chopin léčil své chatrné zdraví. Léčili se zde i ruští carové, včetně Petra Velikého, Sigmund Freud zde analyzoval sny a Karl Marx promýšlel svůj Kapitál.
Lázeňská sezóna nebyla jen o léčebných procedurách. Byla to přehlídka společenského statusu, místo pro navazování kontaktů, uzavírání obchodů i politických dohod. Vznikaly ikonické stavby, které definují tvář města dodnes – monumentální Mlýnská kolonáda, zdobená budova Císařských lázní, divadlo Vítězslava Nezvala či legendární Grandhotel Pupp. Vedle lázeňství vzkvétaly i další obory – výroba světoznámého skla Moser, tradičního porcelánu a samozřejmě bylinného likéru Becherovka, který se stal „třináctým pramenem“.
Rány 20. století: Války a úpadek
Idyla skončila s příchodem 20. století. První světová válka znamenala konec starého světa a s ním i zlaté éry aristokratických lázní. Po krátkém nadechnutí v meziválečném období přišla druhá světová válka a následný odsun německy mluvícího obyvatelstva. Tento krok znamenal pro město obrovskou ztrátu nejen co do počtu obyvatel, ale i ztrátu know-how, tradic a kontinuity v lázeňství i řemeslech.
Po roce 1948, v éře komunismu, byly lázně znárodněny. Změnila se klientela – místo evropské smetánky sem začali jezdit pracující a zasloužilí funkcionáři z východního bloku v rámci odborářské rekreace. Ačkoliv lázeňská péče byla stále na vysoké úrovni, historické budovy a infrastruktura chátraly. Fasády šedly, kdysi honosné interiéry ztrácely svůj lesk a mezi secesní perly vyrůstaly necitlivé panelové stavby, jako byl hotel Thermal. Jedním z mála světlých bodů této éry se stal Mezinárodní filmový festival, který městu alespoň na pár dní v roce vracel mezinárodní prestiž a představoval pomyslné okno na Západ.
Návrat ke slávě a současná tvář
Sametová revoluce v roce 1989 znamenala pro Karlovy Vary nový začátek. Do zanedbaných historických budov začaly proudit masivní investice, hotely a lázeňské domy procházely rozsáhlými rekonstrukcemi a město postupně získávalo zpět svou zašlou krásu. V 90. letech a na počátku nového tisíciletí se hlavní klientelou stali hosté z rusky mluvících zemí, kteří pomohli financovat obnovu města.
Současné Karlovy Vary stojí před novými výzvami. Vlivem geopolitických změn se struktura návštěvníků opět mění a město se snaží přilákat širší spektrum turistů. Důraz je kladen nejen na klasickou léčbu, ale i na moderní wellness, zážitkovou turistiku a kongresové služby. Mezinárodní filmový festival se stal událostí světového formátu, která každoročně přitáhne desítky tisíc návštěvníků a filmových hvězd.
Příběh Karlových Varů je příběhem neuvěřitelné odolnosti. Město, které povstalo z legendy, přežilo požáry, války i ideologickou nepřízeň, dnes opět hrdě ukazuje svou tvář světu. Spojuje v sobě majestátnost historie s dynamikou moderní doby a nadále nabízí to, co objevil už Karel IV. – jedinečnou léčivou sílu svých pramenů a neopakovatelnou atmosféru.
