PETROHRAD/MOSKVA – Rok 1917 zůstává jedním z nejvýznamnějších milníků světových dějin. Během pouhých několika měsíců se jedna z nejmocnějších a nejrozlehlejších říší světa, dynastie Romanovců panující přes 300 let, zhroutila v prach. Na jejích troskách nevyrostla demokracie, ale totalitní režim, který měl změnit tvář 20. století. Co přesně vedlo k tomuto tektonickému zlomu? Analýza ukazuje, že komunistický převrat nebyl náhodným bleskem z čistého nebe, ale spíše „ránou z milosti“ pro umírající systém.
Pád carského Ruska nelze připsat jediné události. Šlo o smrtící koktejl dlouhodobých sociálních problémů, politické neschopnosti cara a katastrofálního dopadu první světové války.
Zamrznutí v čase: Zastaralý systém
Na přelomu 19. a 20. století, kdy Evropa procházela demokratizací a modernizací, zůstávalo Rusko absolutistickou autokracií. Car Mikuláš II. věřil, že jeho moc pochází přímo od Boha a jakékoliv snahy o reformu či sdílení moci s parlamentem (Dumou) vnímal jako osobní urážku a zradu tradic.
Země trpěla hlubokými sociálními propastmi. Přestože nevolnictví bylo zrušeno v roce 1861, ruský venkov, kde žilo 80 % obyvatel, se topil v bídě. Rolníci toužili po půdě, kterou stále vlastnila šlechta. Rychlá, ale neregulovaná industrializace ve městech navíc vytvořila novou třídu dělníků, kteří žili v nelidských podmínkách, pracovali 14 hodin denně a neměli žádná práva. Právě zde začaly klíčit radikální myšlenky.
„Generálkou“ na revoluci byl rok 1905 a tzv. Krvavá neděle, kdy carská garda postřílela pokojné demonstranty. Tím byl nenávratně zničen mýtus o „dobrém carovi-otci“, který chrání svůj lid.
Katalyzátor zkázy: První světová válka
Posledním hřebíčkem do rakve impéria se stala první světová válka. Rusko do ní vstoupilo v roce 1914 s vlnou patriotismu, která však rychle vyprchala. Ruská armáda byla technicky zaostalá, špatně vedená a trpěla chronickým nedostatkem munice i jídla. Miliony mužů umíraly na frontě zbytečně.
Válka zdevastovala ekonomiku. Železniční síť zkolabovala, což vedlo k tomu, že ve městech nebylo jídlo, zatímco na venkově hnilo obilí. Inflace raketově rostla. Car Mikuláš II. navíc udělal osudovou chybu, když převzal osobní velení armády a odjel na frontu. Tím se stal přímo zodpovědným za vojenské porážky a vládu v Petrohradě přenechal neoblíbené carevně Alexandře a mystiku Rasputinovi. Pověsti o jejich vlivu a německé špionáži diskreditovaly monarchii i v očích nejvěrnější šlechty.
Únorová revoluce a selhání demokracie
V únoru 1917 (podle našeho kalendáře v březnu) situace explodovala. Co začalo jako fronty na chleba v Petrohradě, přerostlo ve stávky a demonstrace. Když se vojáci odmítli postavit proti lidu a přidali se k němu, car ztratil poslední oporu a abdikoval.
Moci se chopila Prozatímní vláda, složená převážně z liberálů a umírněných socialistů. Rusko se na chvíli stalo „nejvobodnější zemí světa“. Tato vláda však selhala ve dvou klíčových bodech:
-
Pokračovala ve válce: Věrnost spojencům (Francii a Británii) převážila nad realitou vyčerpané země.
-
Odkládala pozemkovou reformu: Otázku přerozdělení půdy chtěla nechat až na řádně zvolené ústavodárné shromáždění.
Tím vzniklo mocenské vakuum. Vedle vlády totiž existoval Petrohradský sovět (rada dělnických a vojenských zástupců), který měl reálnou kontrolu nad armádou a dělníky. Vzniklo takzvané dvojvládí.
Proč uspěli právě bolševici?
Do tohoto chaosu vstoupil v dubnu 1917 Vladimir Iljič Lenin, který se vrátil z exilu. Zatímco ostatní socialistické strany váhaly a spolupracovaly s vládou, Lenin a jeho bolševici zaujali radikální a nekompromisní postoj.
Bolševici uspěli díky geniálně jednoduchému marketingu. Nenabízeli složité ústavní reformy, ale přesně to, co lidé chtěli slyšet. Leninovo heslo „Mír, chléb a půda“ cílilo na tři největší bolesti Ruska: ukončení nenáviděné války, nasycení hladovějících měst a předání půdy rolníkům. Dalším heslem „Všechnu moc sovětům“ delegitimizovali Prozatímní vládu.
Během léta a podzimu 1917 se Prozatímní vláda pod vedením Alexandra Kerenského hroutila. Po neúspěšném pokusu o vojenský puč generála Kornilova musel Kerenský paradoxně požádat o pomoc ozbrojené bolševické milice (Rudé gardy), čímž je rehabilitoval a vyzbrojil.
Říjen: Převrat, nikoliv lidové povstání
V říjnu 1917 (listopadu) už moc ležela na ulici a bolševici ji jen zvedli. Nešlo o masové lidové povstání jako v únoru, ale o precizně naplánovaný vojenský převrat organizovaný Lvem Trockým. Bolševici obsadili klíčové body v Petrohradě (pošty, mosty, nádraží) a prakticky bez odporu svrhli vládu v Zimním paláci.
Komunisté se dostali k moci, protože byli jedinou silou, která byla organizovaná, disciplinovaná a ochotná použít jakékoliv prostředky. Nabídli okamžité (byť zjednodušené) řešení krize v době, kdy liberální demokracie selhala a lidé byli zoufalí. Následná občanská válka sice stála další miliony životů, ale bolševický režim se v ní udržel a na sedmdesát let uzavřel Rusko do železného sevření.
