V pátek 24. května 1991, zatímco se etiopské hlavní město Addis Abeba propadalo do chaosu a povstalecké jednotky se blížily k jeho branám, se na tamním letišti odehrávalo tiché drama biblických rozměrů. Desítky obřích letadel s modrou Davidovou hvězdou na ocase přistávaly a vzlétaly v nepřetržitém sledu. Na jejich palubách se tísnily tisíce mužů, žen a dětí, jejichž předkové po staletí snili o návratu do Jeruzaléma. Byla to operace Šalamoun – jedna z nejodvážnějších a logisticky nejnáročnějších záchranných misí v moderní historii.
Příběh operace Šalamoun je neoddělitelně spjat s komunitou Beta Israel (Dům Izraele), známou také jako etiopští Židé. Tato starobylá komunita žila po staletí v naprosté izolaci v hornatých oblastech Etiopie, oddělena od zbytku židovského světa. Jejich víra, založená na Tóře, a jejich tradice byly předávány z generace na generaci. Po celá staletí snili o návratu na Sijón, do země svých předků, o níž slyšeli jen v modlitbách.
Politický chaos jako okno příležitosti
Ve 20. století se jejich situace stala neudržitelnou. V Etiopii se k moci dostal brutální marxistický režim Mengistu Haile Mariama, který rozpoutal občanskou válku a politické čistky. Komunita Beta Israel, často pronásledovaná a diskriminovaná, se ocitla v přímém ohrožení. Izrael, věrný svému poslání být útočištěm pro Židy z celého světa, začal v 80. letech organizovat tajné evakuace. Operace jako Mojžíš (1984) a Jozue (1985) přivedly do Izraele tisíce etiopských Židů přes Súdán, často za dramatických okolností.
Na začátku roku 1991 se však Mengistův režim hroutil. Povstalecké armády se blížily k Addis Abebě a hrozilo, že se země propadne do totálního chaosu a krveprolití. Pro tisíce členů komunity Beta Israel, kteří se již shromáždili v hlavním městě v naději na odjezd, se situace stávala zoufalou. Izraelská vláda si uvědomila, že má jen velmi malé okno příležitosti k jejich záchraně.
Diplomatický sprint a logistická noční můra
Následoval horečný diplomatický sprint. Izrael, s klíčovou podporou Spojených států pod vedením prezidenta George H. W. Bushe, vyvinul obrovský tlak na slábnoucí etiopskou vládu, aby povolila hromadný odlet. Podle zákulisních informací byla dohoda nakonec podpořena finanční pobídkou ve výši přibližně 35 milionů dolarů, která byla oficiálně označena jako platba za budoucí využití letištních zařízení. Mengistu, jehož dny byly sečteny, nakonec souhlasil.
Okamžitě se rozběhla logistická operace, která se zdála téměř nemožná. Izraelské letectvo (IAF) a národní dopravce El Al mobilizovaly flotilu přibližně 35 letadel, včetně vojenských transportních letounů C-130 Hercules a civilních Boeingů 747 a 707. Aby se na palubu vešlo co nejvíce lidí, byla z letadel odstraněna všechna sedadla. Cílem bylo evakuovat více než 14 000 lidí během jediného víkendu, než se město uzavře.
36 hodin, které změnily dějiny
Operace začala v pátek 24. května ráno. Tisíce etiopských Židů, kteří celé týdny čekali v provizorních táborech, byly autobusy rychle převezeny na letiště. Tam, pod dohledem agentů Mossadu a vojáků speciálních jednotek, v tichosti a s neuvěřitelnou disciplínou nastupovali do připravených letadel. Mnozí z nich nikdy předtím letadlo neviděli. S sebou si nesli jen to nejnutnější – malý uzlík s osobními věcmi a naději na nový život.
Letadla startovala jedno za druhým, často s motory běžícími i během nástupu, aby se minimalizoval čas na zemi. Jeden z letounů Boeing 747 společnosti El Al vytvořil neoficiální světový rekord, když na své palubě přepravil 1 088 pasažérů najednou (oficiálně bylo registrováno 1 086, ale několik dětí se ukrylo v šatech svých matek a během letu se narodily další dvě). Bylo to možné jen proto, že většina pasažérů byla vyhublá v důsledku podvýživy a mnoho z nich byly děti.
Během pouhých 36 hodin se Izraeli podařilo uskutečnit neuvěřitelné. Celkem bylo přepraveno 14 325 lidí. Když poslední letadlo opouštělo etiopský vzdušný prostor, Mengistu Haile Mariam již uprchl ze země a Addis Abeba padla do rukou povstalců. Okno příležitosti se uzavřelo přesně v okamžiku, kdy byla mise dokončena.
Nový domov, nové výzvy
Přílet do Izraele byl pro etiopské imigranty směsicí radosti, úlevy a hlubokého kulturního šoku. Po staletích modliteb konečně stanuli na půdě, kterou považovali za posvátnou. Mnozí z nich po vystoupení z letadla líbali zem. Čekal je však dlouhý a náročný proces integrace do moderní, industrializované a kulturně zcela odlišné společnosti.
Museli se vyrovnat nejen s jazykovou bariérou a novým prostředím, ale také s byrokratickými a náboženskými překážkami. Izraelský rabinát zpočátku zpochybňoval jejich židovství a vyžadoval symbolické konverze, což bylo pro komunitu hluboce zraňující. Potýkali se také s předsudky a rasismem.
Operace Šalamoun však zůstává jedním z nejzářivějších příkladů odhodlání a schopnosti izraelského státu. Byla to logistická a humanitární tour de force, která zachránila starověkou komunitu před jistou zkázou. Příběh tisíců lidí, kteří byli během jednoho a půl dne přeneseni přes kontinenty z minulosti do budoucnosti, je trvalou připomínkou síly lidské naděje a snu o návratu domů.
