WASHINGTON / TEHERÁN – Probíhající americko-izraelská vojenská kampaň proti Íránu, nesoucí kódové označení Operace Epic Fury, zatím na bojišti překonává očekávání. Podle bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona však strategický cíl v podobě změny režimu v Teheránu čelí vážnému riziku. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa podle něj kriticky zanedbala politickou a diplomatickou přípravu. Vojenské triumfy tak mohou být brzy zastíněny nedostatkem jasné strategie.
V obsáhlé analýze pro bezpečnostní server 19FortyFive, zveřejněné 7. března 2026, Bolton hodnotí úvodní dny masivních leteckých a raketových úderů namířených proti íránským ajatolláhům a Islámským revolučním gardám (IRGC). Do operací jsou zapojeny strategické bombardéry B-52H Stratofortress či B-1B Lancer operující v oblastech působnosti amerického centrálního velení, a námořní úderné skupiny včetně letadlové lodi USS George H.W. Bush.
Zatímco profesionalita Pentagonu a dosažené taktické úspěchy jsou podle Boltona nezpochybnitelné, politická rovina této komplexní operace podle něj těžce pokulhává. Bolton varuje, že Bílý dům je schopen porazit sám sebe prostřednictvím nedostatečné prozíravosti, špatné vnitroresortní koordinace a absence uceleného plánu. Pokud Trumpova administrativa okamžitě nezačne jednat na čtyřech klíčových frontách, mohou být vojenské zisky zcela zvráceny.
Domácí veřejné mínění a absence viceprezidenta
Prvním kritickým selháním je podle bývalého velvyslance při OSN práce s domácím veřejným míněním. Zásadní vojenské tažení s cílem odstranit vládu cizího státu mělo být podpořeno měsíce trvající informační kampaní. Americké veřejnosti mělo být jasně a opakovaně vysvětleno, proč je zničení íránského jaderného a raketového programu a ukončení podpory mezinárodního terorismu životně důležité pro národní bezpečnost USA.
Tuto kampaň šlo podle Boltona vést, aniž by došlo k prozrazení utajovaných vojenských plánů. Bílý dům mohl získat širokou podporu obou politických stran. Namísto toho se komunikace omezila na minimum. Bolton v této souvislosti kritizuje zejména viceprezidenta J. D. Vance, jehož úkolem mělo být přesvědčit izolacionistické křídlo voličské základny hnutí MAGA. Od zahájení úderů jsou však mediální výstupy viceprezidenta jen velmi ojedinělé. Nedostatečné plánování se projevilo i v logistice – nutnost urychleně navýšit zbrojní výrobu a doplnit tenčící se zásoby klíčových zbraňových systémů se podle experta řeší se zpožděním.
Ignorovaný Kongres a diplomatické přešlapy
Druhým pilířem, který administrativa zanedbala, je spolupráce s americkým Kongresem. Zákonodárci z obou komor, a to především republikáni z takzvaného reaganovského křídla, měli být do plánování zapojeni mnohem dříve. Trump sice zatím úspěšně odráží pokusy Demokratické strany omezit jeho pravomoci pomocí zákona o válečných pravomocech (War Powers Act), Bolton ale očekává, že tlak opozice poroste. Pokud by administrativa postupovala obratněji, mohl se naopak automatický odpor demokratů vůči svržení nebezpečného íránského režimu obrátit proti nim samotným.
Třetí oblastí, kde Spojené státy ztrácejí cenné body, je mezinárodní diplomacie. Bolton upozorňuje na nedostatečnou koordinaci s klíčovými spojenci. Evropské metropole měly být předem varovány a zapojeny do operací. Zářným příkladem selhání je podle něj postoj Velké Británie. Vláda premiéra Keira Starmera, která se nachází na pokraji pádu, zpočátku odmítla povolit americkým silám využití britských leteckých základen. Tomuto diplomatickému trapasu se dalo včasným jednáním předejít.
Podobně mohl být dříve aktivizován generální tajemník NATO Mark Rutte, který operaci podporuje. Reakce německého kancléře Friedricha Merze byla po schůzce s Trumpem překvapivě silná, ovšem přišla příliš pozdě na to, aby ovlivnila počáteční dynamiku. S odporem lídrů jako je francouzský prezident Emmanuel Macron nebo španělský premiér Pedro Sánchez se podle Boltona naopak dalo počítat od začátku a administrativa na něj měla být připravena.
Klíčový faktor: Íránská opozice
Za naprosto nejzávažnější chybu však bývalý poradce Bílého domu považuje to, že Spojené státy nezačaly dlouho před útokem masivně podporovat a vyzbrojovat íránskou domácí opozici. Absence pomoci disidentům je podle Boltona chybou, která se táhne už desítky let, ale v kontextu operace mířící na změnu režimu je to zcela fatální opomenutí.
Úroveň odporu vůči ajatolláhům je v Íránu aktuálně nejvyšší od islámské revoluce v roce 1979. Hnutí je však roztříštěné a špatně organizované. K faktické změně moci bude podle Boltona nutné, aby došlo k dezercím přímo uvnitř mocenského aparátu a státní armády. Právě konvenční íránská armáda by mohla, na rozdíl od fanatických Revolučních gard, vytvořit dočasnou vojenskou vládu, která by zajistila přechodné období a dala íránskému lidu prostor rozhodnout o budoucí podobě státu.
Prezident Trump teprve nyní, se zpožděním, začal otevřeně hovořit o pomoci íránské opozici, včetně vyzbrojování protirežimních milicí a spolupráce s kurdským obyvatelstvem na severozápadě země. Podle Boltona lze situaci ještě zachránit, ale akce musí dramaticky zrychlit.
Své hodnocení Bolton uzavírá varováním pro Bílý dům: Vzhledem k podceněnému plánování nesmí Washington nyní stanovovat umělé a nerealistické termíny pro dokončení změny režimu. Prioritou musí být co nejrychlejší vyřešení politických restů doma i v zahraničí, aby armáda a íránský odboj získaly čas potřebný k dosažení konečného vítězství.
