Bratislava/Praha – Zatímco Česká republika patří v Evropě k nejhlasitějším kritikům současného ruského režimu, postoj Slovenska je výrazně odlišný. Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě ukazují, že Slováci mají k Rusku a jeho politice mnohem vstřícnější postoj než Češi. Kořeny tohoto rozdílu sahají hluboko do historie, jsou však mohutně živeny i současnou politickou scénou a cílenými dezinformačními kampaněmi.
Příčiny slovenské náklonnosti k Rusku jsou komplexní a nelze je zjednodušit na jediný faktor. Významnou roli hraje historická zkušenost, která se v mnoha ohledech liší od té české. Zatímco pro Čechy je srpnová okupace v roce 1968 a následná normalizace klíčovým a silně negativním historickým mezníkem ve vztahu k Moskvě, na Slovensku tato zkušenost nerezonuje s takovou intenzitou. Pro mnohé Slováky zůstává dominantním historickým narativem osvobození Rudou armádou v roce 1945.
Osvoboditel, ne okupant
Tento pohled je posílen mýtem o tradičním panslavismu a představou Ruska jako ochránce a „velkého slovanského bratra“. Tato myšlenka, zakořeněná již v 19. století během národního obrození, přetrvala v části slovenské společnosti dodnes. Na rozdíl od Čechů, kteří měli v roce 1968 pocit zrady od spojence, na Slovensku někteří vnímali sovětský vliv i jako jistou protiváhu vůči Praze a centralistickému uspořádání Československa.
Otázka, zda na současné postoje má vliv i zkušenost Slovenského štátu z let 1939–1945, je složitější. Přímá linka mezi tehdejším klerofašistickým režimem, který byl spojencem nacistického Německa, a dnešní podporou Ruska neexistuje. Někteří analytici však upozorňují na jisté paralely v myšlení – zejména na odpor vůči liberalismu, Západu a důraz na konzervativní hodnoty, které část slovenské politické scény, hlásící se k odkazu Slovenského štátu, sdílí se současnou ruskou ideologií.
Politici a dezinformace jako živná půda
Klíčový vliv na formování veřejného mínění má však současná politická reprezentace a dezinformační scéna. Přední slovenští politici, včetně premiéra Roberta Fica a dalších představitelů vládní koalice, dlouhodobě šíří narativy, které zpochybňují odpovědnost Ruska za válku na Ukrajině, kritizují západní sankce a vykreslují Rusko jako oběť agrese NATO. Tyto postoje rezonují u části voličů, kteří jsou nespokojení se sociálně-ekonomickou situací a nedůvěřují standardním médiím a prozápadním politikům.
Slovensko je zároveň jednou ze zemí Evropské unie, která je nejvíce zasažena ruskými dezinformacemi. Proruské narativy se šíří prostřednictvím řetězových e-mailů, sociálních sítí a alternativních webů. Systematicky podkopávají důvěru v demokratické instituce, Evropskou unii a NATO a vykreslují Rusko jako alternativu k údajně dekadentnímu a morálně zkaženému Západu.
Česká zkušenost je jiná
V České republice je situace odlišná. Zkušenost s okupací v roce 1968 je stále živá a představuje kolektivní trauma. Politická scéna je, až na výjimky, ve svém postoji vůči Rusku jednotnější a kritičtější. I česká společnost je sice cílem dezinformací, ale jejich dopad se zdá být menší, a to i díky silnější tradici kritického myšlení a občanské společnosti.
Rozdílné vnímání Ruska v Česku a na Slovensku je tak výsledkem kombinace odlišných historických zkušeností, systematického působení politiků a dezinformačních kampaní na Slovensku a odlišného vnímání vlastní národní identity. Zatímco pro Čechy je konfrontace s Moskvou součástí moderní státnosti, na Slovensku stále přežívá romantizovaný obraz Ruska jako slovanského ochránce, který účinně brání plnému pochopení reality současného ruského imperialismu.
