Zlín/Lausanne – Málokteré jméno je tak hluboce vryto do české národní identity jako Baťa. Není to jen značka obuvi; je to symbol první republiky, synonymum pro podnikatelský génius, sociální inovace a zároveň dramatický příběh o ztrátě a znovuzrození. Historie firmy Baťa je kronikou 20. století, příběhem o raketovém vzestupu z malé dílny ve Zlíně, o budování globálního impéria, jeho násilném vyvlastnění komunistickým režimem, o houževnatém přežití v exilu a o návratu do vlasti v úplně nové podobě.
Kapitola první: Zlínský zázrak a služba veřejnosti
Vše začalo v roce 1894, kdy si sourozenci Tomáš, Antonín a Anna Baťovi ve Zlíně založili obuvnickou živnost. Počátky byly skromné a plné dluhů. Skutečný zlom přišel až s geniálním nápadem Tomáše Bati – začít vyrábět lehké a cenově dostupné plátěné boty, legendární „baťovky“. Tento krok demokratizoval obuv a odstartoval nevídanou expanzi.
Tomáš Baťa však nebyl jen geniální obchodník. Byl to vizionář, jehož filozofie „Služba veřejnosti“ dalece přesahovala pouhou výrobu bot. Inspirován cestou do Ameriky a systémem Henryho Forda zavedl ve Zlíně pásovou výrobu, ale obohatil ji o jedinečný systém řízení, který z firmy udělal světový unikát.
Baťův systém řízení stál na několika pilířích:
-
Samospráva dílen: Každá dílna fungovala jako samostatná účetní jednotka. Dělníci se podíleli na zisku i ztrátě, což je motivovalo k maximální efektivitě a inovacím. Nebyli pouhými zaměstnanci, ale spolu-podnikateli.
-
Plánování a evidence: Vše bylo pečlivě plánováno a analyzováno. Každý pohyb materiálu, každý úkon, každá koruna. Baťa věděl, že informace jsou klíčem k úspěchu.
-
Péče o zaměstnance: Baťa chápal, že spokojený a vzdělaný pracovník je ten nejlepší. Pro své zaměstnance budoval ve Zlíně celé město. Slavné „baťovské domky“ z červených cihel poskytovaly moderní a dostupné bydlení. Založil školy (Baťova škola práce), které vychovávaly budoucí manažery, nemocnici, obchodní dům, kino či sportovní areály. Zlín se stal laboratoří moderního urbanismu a sociálního inženýrství.
-
Cenová politika: Zavedl psychologické ceny končící devítkou (např. 99 Kč), což se stalo jeho celosvětovým poznávacím znakem.
Po tragické smrti Tomáše Bati při letecké nehodě v roce 1932 převzal vedení jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Ten pokračoval v expanzi s ještě větší vervou. Firma začala budovat satelitní města po celém světě – v Indii (Batanagar), Nizozemsku (Best), Francii (Hellocourt), Kanadě (Batawa) a desítkách dalších zemí. Baťa se stal globálním impériem, které nejen prodávalo, ale i vyrábělo na pěti kontinentech. V předvečer druhé světové války byl Baťa největším výrobcem a prodejcem obuvi na světě.
Kapitola druhá: Válka, znárodnění a vymazání z mapy
Druhá světová válka a následný nástup komunismu znamenaly pro zlínskou centrálu katastrofu. Během nacistické okupace byla firma pod nucenou správou a musela se přeorientovat na vojenskou výrobu. Jan Antonín Baťa emigroval a vedení se snažilo udržet firmu v chodu v extrémně složitých podmínkách.
Skutečná rána však přišla po válce. Navzdory své pověsti a přínosu pro stát byla firma Baťa v říjnu 1945 na základě Benešových dekretů znárodněna. Pro nově se formující komunistický režim představoval Baťa symbol kapitalistického úspěchu, který bylo třeba zničit. Rodina Baťů byla označena za kolaboranty a nepřátele lidu, jejich majetek byl zabaven a jméno systematicky vymazáváno z historie. Zlín byl přejmenován na Gottwaldov a znárodněný podnik dostal nové jméno – Svit, národní podnik. Srdce globálního impéria bylo násilně vyrváno. Komunistická propaganda se po desetiletí snažila odkaz Tomáše Bati a jeho rodiny zdiskreditovat a upřít jim jakékoli zásluhy.
Kapitola třetí: Znovuzrození v exilu
Zatímco doma byla značka Baťa likvidována, její mezinárodní část přežila. Syn zakladatele, Tomáš Jan Baťa (známý jako Thomas J. Bata), který Československo opustil ještě před komunistickým pučem, se chopil nelehkého úkolu. Zlínská centrála, mozek celé operace, byla ztracena. Zbyly jen desítky továren a obchodů rozesetých po celém světě, bez centrálního vedení a strategie.
Tomáš J. Baťa prokázal stejnou houževnatost jako jeho otec. Z kanadského města Batawa, které založil jeho otec, začal trpělivě obnovovat zpřetrhané vazby. Cestoval po světě, sjednocoval management a budoval novou centrálu firmy. Sídlo společnosti se přesunulo do Londýna a později do kanadského Toronta.
Pod jeho vedením se z exilové části firmy stala opět prosperující globální korporace. Zatímco doma bylo jméno Baťa tabu, ve světě se stalo symbolem kvalitní a dostupné obuvi pro miliony lidí v Asii, Africe, Latinské Americe i v západní Evropě. Společnost se přizpůsobila novým podmínkám, investovala do marketingu a inovací. Přežila díky tomu, že byla již před válkou globální. Komunistický režim dokázal ukrást její československé kořeny, ale nedokázal zničit její mezinárodní síť.
Kapitola čtvrtá: Návrat domů a současnost
Pád železné opony v roce 1989 otevřel cestu pro velký návrat. V prosinci 1989 přijel Tomáš J. Baťa do Československa. Jeho návštěva ve Zlíně (tehdy ještě Gottwaldově) byla triumfální a nesmírně emotivní. Tisíce lidí ho vítaly na náměstí jako hrdinu a symbol naděje na novou, svobodnou éru.
Praktická stránka návratu však byla složitá. Bývalé Baťovy závody, nyní podnik Svit, byly po čtyřiceti letech centrálního plánování technologicky zaostalé, neefektivní a neschopné konkurovat na volném trhu. Baťa se rozhodl pro pragmatické řešení: místo snahy o restituci a náročnou restrukturalizaci starých továren se zaměřil na to, co uměl nejlépe – obchod.
V roce 1991 byla v Praze na Václavském náměstí otevřena první moderní prodejna Baťa, symbolicky v legendárním funkcionalistickém paláci, který firma postavila již v roce 1929. Baťa se do své vlasti vrátil ne jako výrobce, ale jako dominantní maloobchodní prodejce obuvi. Postupně vybudoval hustou síť moderních prodejen po celé České a Slovenské republice.
Dnes je Bata Shoe Organization globálním hráčem se sídlem ve švýcarském Lausanne. Působí ve více než 70 zemích světa, provozuje přes 5 300 obchodů a denně obslouží více než milion zákazníků. Společnost stále zůstává v rukou rodiny – po smrti Tomáše J. Bati v roce 2008 ji převzal jeho syn Thomas G. Baťa. Její výrobní základny jsou dnes primárně v Asii a Latinské Americe, kde se soustředí na masovou a cenově dostupnou produkci.
V České republice je Baťa jedním z největších prodejců obuvi, ale jeho výrobní stopa je minimální. Odkaz zakladatelů však žije dál. Ve Zlíně, který se vrátil ke svému původnímu jménu, působí Univerzita Tomáše Bati a jedinečná funkcionalistická architektura připomíná éru, kdy jedno malé moravské město udávalo tempo celému světu.
Příběh Bati je tak víc než jen firemní historií. Je to lekce o síle vize, o ničivé moci totalitní ideologie a o nezdolnosti lidského ducha. Impérium, kterému vyrvali srdce, dokázalo přežít a znovu vyrůst. A přestože se jeho těžiště přesunulo daleko za hranice, jeho duše a původ zůstávají navždy spjaty s malým městem na Moravě, kde to všechno začalo jedním prostým, ale revolučním nápadem: obout svět.
