Ceny energií a pohonných hmot jsou tématem, které hýbe každou domácností a firmou. Od roku 2027 vstoupí do hry nový faktor, který může s těmito cenami výrazně zamíchat – systém obchodování s emisemi ETS II. Evropská unie si od něj slibuje klíčový krok k uhlíkové neutralitě. Otázkou však zůstává, zda jsme připraveni na jeho potenciálně bouřlivé dopady. Pojďme se podívat, co by se stalo, kdyby nový systém okopíroval chování svého staršího a často nevyzpytatelného sourozence, ETS I.
Co je ETS II a proč přichází?
Stávající systém ETS I, fungující od roku 2005, pokrývá velký průmysl a energetiku. Úspěšně tlačí na snižování emisí v těchto sektorech, ale přibližně polovina evropských emisí zůstává mimo jeho dosah. Právě zde nastupuje ETS II, který se zaměří na dosud opomíjené oblasti: silniční dopravu, vytápění budov a menší průmysl.
Od roku 2027 (s možným odkladem na rok 2028 v případě extrémních cen energií) budou muset dodavatelé paliv, jako je benzín, nafta nebo uhlí pro domácnosti, nakupovat emisní povolenky za znečištění, které jejich produkty způsobí. Cílem je ambiciózní: snížit emise v těchto sektorech o zhruba 42 % do roku 2030. Klíčový rozdíl oproti ETS I je v tom, že všechny povolenky se budou prodávat v aukcích a veškeré výnosy půjdou do klimatických a sociálních opatření, především do takzvaného Sociálně-klimatického fondu.
Lekce z minulosti: Divoká jízda jménem ETS I
Abychom pochopili, co nás může čekat, stačí se podívat na historii cen povolenek v ETS I. Jejich hlavní charakteristikou je extrémní volatilita. Příklad? V únoru 2022 se cena pohybovala kolem 95 eur za tunu CO₂, aby se o měsíc později, v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu, propadla o téměř 40 % na 58 eur. I v roce 2024 jsme byli svědky podobných výkyvů.
Tento systém sice funguje – emise v energetice pod ETS I klesly jen za poslední rok o 12 % díky růstu obnovitelných zdrojů a jádra – ale jeho cenová nestabilita je pro trh obrovskou výzvou.
Myšlenkový experiment: Co když ETS II půjde ve stejných stopách?
Představme si, že se cenový graf ETS II stane zrcadlovým obrazem toho, co známe z ETS I. Jak by takový scénář vypadal?
1. Počáteční šok (2027–2028)
Systém startuje a cena povolenky se ustálí například na 60 eurech za tunu. Během několika měsíců však vlivem geopolitické nejistoty nebo opatrnosti investorů padá pod 40 eur, aby vzápětí opět vystřelila nahoru. Pro distributory paliv by to znamenalo chaos. Jak nastavit ceny u čerpacích stanic nebo pro dodávky uhlí, když se jejich náklady mění ze dne na den? Pro běžné řidiče a domácnosti by to znamenalo cenovou houpačku, která by podkopala jakoukoliv důvěru v předvídatelnost systému. Politicky by okamžitě zesílil tlak na jeho pozastavení, zejména ze zemí jako Česko nebo Polsko, které na sociální dopady upozorňují dlouhodobě.
2. Dvě strany jedné mince (2028–2030)
Pokud by se cena naopak stabilizovala na vyšší úrovni, například kolem 80 eur, projevily by se dvě protichůdné síly.
-
Příležitost: Vyšší cena povolenky znamená vyšší výnosy z aukcí. Do Sociálně-klimatického fondu by tak proudily desítky miliard eur. Tyto peníze by mohly být použity na podporu nízkopříjmových domácností formou „klimatických šeků“, dotací na zateplení, výměnu kotlů nebo nákup elektromobilů. ETS II by se tak stal motorem spravedlivé transformace.
-
Hrozba: Na druhé straně by se vyšší cena přímo promítla do peněženek občanů. Studie odhadují, že při ceně povolenky kolem 45 eur by litr nafty mohl zdražit o 14 centů (asi 3,5 Kč). Při ceně blížící se 100 eur by to však mohlo být mnohem více. Takový skokový nárůst nákladů na dopravu a vytápění by mohl vyvolat sociální nepokoje, podobné protestům „žlutých vest“ ve Francii, které odstartovalo právě zdražení paliv.
3. Dlouhodobé dopady (po roce 2030)
Pokud by systém ustál počáteční bouři a ceny by se držely na stabilní a dostatečně vysoké úrovni, mohl by přinést skutečnou změnu. Stejně jako ETS I donutilo energetiku odklonit se od uhlí, ETS II by mohlo masivně podpořit:
-
Renovace budov a přechod na tepelná čerpadla.
-
Rychlejší nástup elektromobility a rozvoj veřejné dopravy.
-
Strukturální odklon od fosilních paliv v dopravě a vytápění.
Riziko však přetrvává. Příliš rychlý růst cen bez adekvátních sociálních kompenzací by mohl vést k tomu, že vlády pod tlakem veřejnosti systém oslabí, zavedou výjimky nebo ho úplně pozastaví. Tím by se celý ambiciózní plán na snížení emisí zhroutil.
Závěrem: Bič, lék, nebo obojí?
Scénář, ve kterém ETS II kopíruje cenové výkyvy ETS I, je dvousečnou zbraní. Na jedné straně nabízí vidinu rychlého a efektivního snížení emisí financovaného z peněz znečišťovatelů. Na druhé straně hrozí cenovým chaosem, sociálním napětím a politickou nestabilitou.
Úspěch ETS II nebude záviset jen na neviditelné ruce trhu. Bude vyžadovat citlivou a transparentní implementaci, robustní kompenzační mechanismy a především odvahu politiků vysvětlit veřejnosti, že cesta k udržitelné budoucnosti může být zpočátku trnitá. Jsme jako společnost připraveni na tuto jízdu, i když nevíme, kam přesně povede a jak moc bude drkotat? Odpověď na tuto otázku rozhodne o tom, zda se ETS II stane funkčním nástrojem, nebo jen dalším zdrojem rozdělení Evropy.
