Ottawa, 5. září 1945. Svět si sotva stihl vydechnout po šesti letech nejkrvavějšího konfliktu v dějinách. Tři dny předtím kapitulovalo Japonsko a druhá světová válka definitivně skončila. Právě v tento den však zaklepal na dveře kanadských dějin a potažmo celého světa mladý muž, jehož čin je dnes mnoha historiky považován za skutečný počátek války nové – studené. Jmenoval se Igor Guzenko, měl 26 let, a v kufříku si nesl tajemství, které rozbilo iluzi o poválečném spojenectví a navždy změnilo rovnováhu sil.
Igor Sergejevič Guzenko nebyl voják ani diplomat, přestože pracoval pod diplomatickým krytím na velvyslanectví Sovětského svazu v kanadské Ottawě. Byl šifrantem GRU, sovětské vojenské rozvědky. Každý den mu pod rukama procházely kódované zprávy mezi Moskvou a sovětskými agenty operujícími na severoamerickém kontinentu. Měl tak téměř dokonalý přehled o rozsahu a cílech sovětské špionáže na Západě. A to, co věděl, ho děsilo.
Když se válka chýlila ke konci, Guzenko a jeho nadřízený, plukovník GRU Nikolaj Zabotin, dostali z Moskvy zprávu, že se mají připravit na návrat domů. Pro Guzenka, který si se svou ženou Světlanou a synem zvykl na relativní svobodu a prosperitu kanadského života, to byla hrozivá představa. Život v poválečném Stalinově Sovětském svazu byl plný nejistoty a paranoie. Strach o osud vlastní rodiny se stal silnějším než loajalita k režimu. Rozhodl se k zoufalému kroku. V noci z 5. na 6. září opustil ambasádu se 109 přísně tajnými dokumenty ukrytými pod košilí.
Jeho první pokusy o předání materiálů byly však tragikomické. V redakci deníku Ottawa Journal ho redaktor noční služby, unavený z oslav konce války, poslal pryč. Na ministerstvu spravedlnosti mu nikdo nevěnoval pozornost. Kanadské úřady, stále v zajetí euforie z válečného vítězství, nedokázaly uvěřit, že by jejich klíčový spojenec, Sovětský svaz, proti nim vedl rozsáhlou špionážní operaci. Teprve když se agenti sovětské tajné služby NKVD v noci vloupali do Guzenkova bytu, aby získali dokumenty zpět, zasáhla kanadská policie a vzala Guzenkovu rodinu pod ochranu. Teprve tehdy si Západ začal uvědomovat závažnost situace.
Atomová bomba a konec iluzí
Obsah Guzenkových dokumentů byl pro západní spojence naprostým šokem. Neodhalily jen běžnou špionáž, ale systematické pronikání sovětské rozvědky do nejcitlivějších míst západních vlád a vědeckých institucí. Nejděsivější zjištění se týkalo amerického projektu Manhattan – ultratajného programu na vývoj atomové bomby. Dokumenty obsahovaly důkazy, že Sověti měli v projektu své agenty a získávali klíčové informace. Jedním z odhalených špionů byl britský fyzik Allan Nunn May, který Sovětům předal vzorky obohaceného uranu.
Guzenkova aféra, jak se případu začalo říkat, spustila lavinu zatýkání. V Kanadě, Spojeném království a USA bylo zadrženo 26 osob, z nichž deset bylo odsouzeno za špionáž. Mezi nimi byli vědci, vojenští důstojníci i zaměstnanci ministerstev. Iluze o poválečné harmonii se rozplynula. Vojnový spojenec se přes noc proměnil v ideologického a zpravodajského protivníka. Důvěra byla zničena a její místo zaujala paranoia a podezřívavost, které definovaly následující čtyři dekády.
V Sovětském svazu bylo Guzenkovo jméno okamžitě vymazáno z historie. Byl označen za zrádce a zločince. Vnitřní vyšetřovací komise svalila veškerou vinu na plukovníka Zabotina, který byl odvolán z Kanady a pravděpodobně skončil v gulagu. Igor Guzenko pro sovětskou veřejnost přestal existovat.
Život v masce
Na Západě byl jeho osud diametrálně odlišný, avšak ne bez břemene. Kanadská vláda mu udělila politický azyl, poskytla mu a jeho rodině novou identitu a dům na předměstí Toronta. Tento nový život se však odehrával ve stínu neustálého strachu. Guzenko si byl dobře vědom, že sovětské tajné služby mají dlouhé prsty a na zrádce nezapomínají. Až do konce svého života se na veřejnosti, při televizních rozhovorech či svědectvích, objevoval výhradně s bílou kápí nebo maskou přes hlavu, s otvory pouze pro oči. Tento obraz se stal ikonickým symbolem strachu a anonymity studené války.
Jeho příběh fascinoval veřejnost a stal se námětem pro dva hollywoodské filmy, včetně snímku Železná opona (1948), a sám napsal autobiografickou knihu This Was My Choice (Toto byla má volba). Až do své smrti na infarkt v roce 1982 žil pod neustálou ochranou kanadských bezpečnostních složek. Jeho skutečné jméno ani místo posledního odpočinku nebyly nikdy zveřejněny.
Historici se dnes shodují, že Guzenkova aféra byla katalyzátorem, který transformoval doutnající nedůvěru mezi Východem a Západem v otevřený globální konflikt. Jeho odhalení přiměla západní vlády k radikálnímu přehodnocení politiky vůči Moskvě a vedla k budování robustních kontrarozvědných struktur, které vyvrcholily vznikem institucí jako CIA či Národní bezpečnostní agentura (NSA) v USA. Jediný muž s kufříkem dokumentů stiskl spoušť konfliktu, který formoval osudy několika generací. Nebyl to však idealista bojující za demokracii. Byl to člověk, kterého k historickému činu dohnal ten nejzákladnější lidský pud – strach o život a touha přežít. Tento strach však změnil svět.
