V září 1938 se v Mnichově rozhodlo o osudu Československa. Bez jeho účasti. Dohoda, která měla zachránit mír, se stala synonymem zrady a předznamenala nejstrašlivější konflikt v dějinách lidstva. Tento zpravodajský článek se ohlíží za příčinami a drtivými následky události, která se nesmazatelně vryla do české národní paměti.
Koncem 30. let 20. století byla Evropa na pokraji nervového zhroucení. Rány první světové války byly stále živé a strach z dalšího krveprolití ovládal politické myšlení, zejména ve Velké Británii a Francii. Právě tato všudypřítomná úzkost se stala živnou půdou pro politiku appeasementu – politiku ústupků agresivním stranám v naději na zachování míru. Jejím hlavním protagonistou byl britský premiér Neville Chamberlain, který byl bytostně přesvědčen, že dokáže „zvládnout“ německého kancléře Adolfa Hitlera a uspokojit jeho požadavky bez nutnosti války.
Hitlerovou záminkou pro rozbití demokratického Československa se stala otázka německé menšiny v pohraničních oblastech, tzv. Sudetech. Světová hospodářská krize zasáhla sudetoněmecké obyvatelstvo, závislé na exportním lehkém průmyslu, mnohem tíživěji než české vnitrozemí. Toho obratně využívala Sudetoněmecká strana (SdP) v čele s Konradem Henleinem, která s masivní podporou z nacistického Německa stupňovala napětí a své požadavky vůči pražské vládě. Od požadavků na autonomii se henleinovci, povzbuzeni anšlusem Rakouska v březnu 1938, postupně propracovali k volání po připojení k Říši.
Československá vláda, vedená prezidentem Edvardem Benešem, se ocitla v zoufalé situaci. Ačkoliv se snažila sudetoněmecké požadavky řešit a přistoupila na rozsáhlé ústupky, bylo zřejmé, že Hitlerovi nejde o práva menšiny, ale o likvidaci státu, který vnímal jako překážku své expanze na východ. Vnitřní situaci komplikovaly i snahy o autonomii ze strany Slovenska.
Navzdory platným spojeneckým smlouvám s Francií a Sovětským svazem zůstalo Československo osamoceno. Francie, politicky nestabilní a svázaná britskou politikou, nebyla ochotna dostát svým závazkům bez britské podpory. Sovětská pomoc byla vázána na aktivitu Francie. Západní mocnosti tak podlehly iluzi, že obětováním části Československa uspokojí Hitlerovy „poslední“ územní nároky a zachrání mír.
Vrcholem této politiky byla konference v Mnichově 29. září 1938. Zde se sešli Chamberlain, francouzský premiér Édouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a Adolf Hitler. O osudu Československa jednali bez jeho přítomnosti. Výsledkem byla dohoda, která přikazovala Československu postoupit Německu do 10. října rozsáhlá pohraniční území. Zástupci československé vlády, kteří čekali na chodbě, byli postaveni před hotovou věc.
Prezident Beneš a vláda generála Jana Syrového, čelící obrovskému tlaku a hrozbě války bez spojenců, se 30. září mnichovskému diktátu podrobili. Beneš své rozhodnutí později obhajoval snahou zabránit vyvraždění národa v beznadějném boji. Přijetí dohody vyvolalo v československé společnosti šok, pocit zrady a hořkosti.
Důsledky: Zmrzačený stát na cestě k zániku
Následky Mnichovské dohody byly pro Československo katastrofální. Ztrátou Sudet přišla republika o zhruba 30 % svého území a 34 % obyvatelstva. Co bylo horší, ztratila klíčové průmyslové oblasti, bohaté na nerostné suroviny, a především moderní systém pohraničního opevnění, který stál stát obrovské prostředky a představoval hlavní obrannou linii. Stát byl strategicky a vojensky zcela bezbranný.
Hospodářství bylo ochromeno. Přerušily se důležité železniční a silniční spoje a země ztratila významná průmyslová centra. Vznikl také obrovský sociální problém v podobě vlny uprchlíků – Čechů, Židů a německých antifašistů, kteří prchali z postoupeného území do vnitrozemí. Jejich počet se odhaduje na více než 150 000.
Mnichovská dohoda znamenala faktický konec první republiky a nástup tzv. druhé republiky, autoritativnějšího režimu, který existoval v okleštěných hranicích pouhých 167 dní. Byla to doba hluboké morální a politické krize.
Chamberlainův slib „míru pro naši dobu“ se ukázal jako tragický omyl. Hitler, povzbuzen snadným úspěchem, již 15. března 1939 porušil své sliby a obsadil zbytek Čech a Moravy, kde vyhlásil Protektorát Čechy a Morava. Na Slovensku vznikl klerofašistický Slovenský štát. Tímto aktem byla existence Československa zcela zlikvidována.
Mnichovská dohoda nezachránila mír, naopak otevřela Hitlerovi dveře k další agresi. Západní mocnosti konečně pochopily, že politika ústupků selhala. Když Německo 1. září 1939 napadlo Polsko, Francie a Velká Británie mu vyhlásily válku. Druhá světová válka, které se Mnichov snažil zabránit, se stala skutečností, a to za mnohem horších strategických podmínek pro Spojence, než jaké panovaly o rok dříve. Mnichov se tak stal nejen československou tragédií, ale i varovným mementem pro celý svět.
