Londýn – Jen málo politických osobností 20. století zanechalo tak hlubokou a zároveň kontroverzní stopu jako Margaret Thatcherová. První a dosud jediná britská premiérka, přezdívaná „Železná lady“, stála v čele vlády Spojeného království v letech 1979 až 1990. Během své jedenáctileté éry provedla radikální ekonomické a sociální reformy, které zemi transformovaly, ale zároveň hluboce rozdělily společnost. Její odkaz je i desítky let po jejím odchodu z politiky předmětem vášnivých debat.
Margaret Hilda Robertsová se narodila v roce 1925 v rodině hokynáře v malém městě Grantham. Její skromný původ a metodistická výchova v ní vypěstovaly smysl pro tvrdou práci, disciplínu a soběstačnost – hodnoty, které se později staly pilíři její politické filozofie. Vystudovala chemii na Oxfordské univerzitě a krátce pracovala jako výzkumnice, než se plně vrhla do politiky v řadách Konzervativní strany.
Cesta k moci a zrod Thatcherismu
Do parlamentu byla poprvé zvolena v roce 1959. Postupně stoupala stranickou hierarchií a v roce 1975 se poněkud překvapivě stala vůdkyní konzervativců. V roce 1979, v době, kdy Británii sužovaly vysoká inflace, masivní stávky a pocit národního úpadku, dovedla svou stranu k drtivému volebnímu vítězství. Její slib „vrátit Británii velikost“ rezonoval u voličů unavených z takzvané „britské nemoci“.
Následovalo období reforem, které vešlo ve známost jako „Thatcherismus“. Jeho jádrem byla víra v neomezený volný trh, minimální zásahy státu do ekonomiky, nízké daně a silná individuální odpovědnost. Vláda Margaret Thatcherové se pustila do rozsáhlé privatizace státních podniků, jako byly British Telecom, British Airways, British Gas či British Steel. Cílem bylo zvýšit jejich efektivitu a nabídnout akcie široké veřejnosti, čímž se měla vytvořit „společnost vlastníků“.
Konfrontace s odbory a válka o Falklandy
Jedním z nejvýraznějších a nejkonfliktnějších bodů jejího programu byl boj proti moci odborových svazů, které podle ní brzdily modernizaci britského průmyslu. Tento střet vyvrcholil v letech 1984–1985 během roční stávky horníků. Byla to hořká a násilná konfrontace, která zasáhla celé komunity a zanechala hluboké jizvy. Thatcherová však odmítla ustoupit a její vláda nakonec stávku zlomila. Porážka horníků znamenala dramatické oslabení odborového hnutí a symbolizovala konec éry tradičního těžkého průmyslu v Británii.
Zásadním momentem jejího premiérství byla válka o Falklandy v roce 1982. Po invazi Argentiny na toto britské souostroví v jižním Atlantiku Thatcherová zareagovala rychle a rozhodně. Vyslání vojenské flotily a následné vítězství v krátkém konfliktu dramaticky posílilo její popularitu, upevnilo její image odhodlané a nekompromisní vůdkyně a přispělo k jejímu drtivému znovuzvolení v roce 1983.
Na mezinárodní scéně byla Thatcherová klíčovou postavou závěrečné fáze studené války. Vytvořila silné spojenectví s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, s nímž sdílela hluboký odpor ke komunismu. Zároveň však dokázala pragmaticky jednat se sovětským reformátorem Michailem Gorbačovem, o němž slavně prohlásila, že je to muž, „se kterým se dá dělat byznys“.
Pád a rozporuplný odkaz
Její pád přišel stejně dramaticky jako její vzestup. Hlavní příčinou byla nepopulární daň z hlavy (Community Charge), která nahrazovala daň z nemovitosti a byla vnímána jako nespravedlivá vůči chudším vrstvám. Masivní protesty a klesající podpora veřejnosti vedly ke vzpouře uvnitř její vlastní strany. V listopadu 1990 byla donucena k rezignaci.
Odkaz Margaret Thatcherové zůstává hluboce rozporuplný. Její příznivci ji oslavují jako vizionářku, která zachránila britskou ekonomiku, zkrotila inflaci, omezila moc arogantních odborů a obnovila národní hrdost. Podle nich vytvořila dynamickou a konkurenceschopnou ekonomiku, která přilákala zahraniční investice a položila základy pro prosperitu v 90. letech.
Naopak její kritici ji viní z destrukce tradičních průmyslových odvětví, což vedlo k masové nezaměstnanosti a rozpadu celých komunit, zejména na severu Anglie, ve Skotsku a Walesu. Vyčítají jí rostoucí sociální nerovnost, bezohlednost vůči chudým a oslabení sociálního státu. Pro mnohé se stala symbolem politiky, která upřednostnila individuální zisk před společenskou solidaritou.
Ať už je hodnocena jakkoli, nelze popřít, že Margaret Thatcherová byla jednou z nejvýznamnějších politických postav poválečné éry. Byla to politička pevných zásad a obrovské vůle, která se nebála nepopulárních rozhodnutí. Její reformy fundamentálně přepsaly politickou a ekonomickou mapu Británie a jejich dopady jsou citelné dodnes.
