Málokterý československý televizní seriál vyvolává i po téměř padesáti letech od svého vzniku tak silné emoce jako Třicet případů majora Zemana. Pro generace diváků před rokem 1989 představoval vrchol detektivní zábavy a jeho hlavní hrdina byl neohroženým ochráncem zákona. Po sametové revoluci se však jeho odkaz radikálně proměnil a seriál se stal učebnicovým příkladem komunistické propagandy a manipulace s historií. Jaký je příběh vzniku této legendy a jak se měnil její význam v průběhu času?
Vznik na politickou objednávku
Píše se první polovina 70. let, období tuhé normalizace. Komunistický režim, upevněný po potlačení Pražského jara v roce 1968, potřeboval posílit svou legitimitu a vylepšit pošramocenou pověst bezpečnostních složek – Sboru národní bezpečnosti (SNB), jehož součástí byla i obávaná Státní bezpečnost (StB). V roce 1975 se blížilo 30. výročí založení SNB a tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina přišel s nápadem na velkolepý seriál, který by oslavil práci příslušníků sboru a zároveň nabídl „správný“ pohled na československé dějiny od roku 1945.
Zakázka byla jasná: vytvořit dílo, které bude divácky atraktivní, ale zároveň plně v souladu s oficiální ideologií. Režie se ujal zkušený a režimu loajální Jiří Sequens, scénář napsal Jiří Procházka. Celý projekt vznikal pod přímým dohledem Ministerstva vnitra. Tvůrci dostali přístup k utajovaným archivním materiálům a jako odborní poradci jim byli přiděleni skuteční příslušníci StB. Mnohé případy byly volně inspirovány skutečnými kriminálními kauzami, ale jejich pozadí a motivy pachatelů byly vždy upraveny tak, aby zapadaly do propagandistického rámce.
Koncept byl geniálně jednoduchý: 30 dílů, každý mapující jeden rok v kariéře kriminalisty Jana Zemana (excelentně ztvárněného Vladimírem Brabcem), od jeho skromných začátků v roce 1945 až po vrchol kariéry v roce 1974. Divák tak spolu s hlavním hrdinou procházel klíčovými momenty poválečné historie, které byly prezentovány výhradně z pohledu komunistické strany.
Hrdina socialistického Československa: Význam před rokem 1989
Před rokem 1989 byl Major Zeman absolutním fenoménem. Seriál měl na tehdejší dobu špičkovou produkční hodnotu, skvělé herecké obsazení a napínavé detektivní zápletky. Diváci hltali každý díl a ulice se v době vysílání vylidňovaly. Pro miliony lidí byl Jan Zeman ztělesněním spravedlnosti – čestný, statečný a neúplatný policista, který chrání slušné občany před zločinci a nepřáteli státu.
Ideologický náboj byl však všudypřítomný. Svět seriálu byl černobílý. Na jedné straně stáli oddaní komunisté a příslušníci SNB, na straně druhé škůdci a rozvratníci: západní agenti, bývalí nacisté, zrádní emigranti, chamtiví kulaci a později i „kontrarevolucionáři“ z roku 1968 či vlasatí mladíci inspirovaní západní kulturou.
Seriál aktivně přepisoval dějiny. Únorový puč v roce 1948 byl vylíčen jako vítězství pracujícího lidu, politické procesy 50. let byly zamlčeny nebo překrouceny a invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla prezentována jako „bratrská pomoc“ proti silám, které chtěly zničit socialismus (díl Štvanice). Zvláště nechvalně proslul díl Mimikry, který se inspiroval kauzou skupiny The Plastic People of the Universe a vykreslil undergroundové hudebníky jako teroristy a narkomany řízené ze Západu. Seriál se tak stal mocným nástrojem pro formování veřejného mínění a legitimizaci represivních složek státu.
Sporné dědictví: Zeman po sametové revoluci
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se pohled na Majora Zemana dramaticky změnil. Z oslavovaného hrdiny se stal symbol lži a manipulace. Seriál na mnoho let zmizel z televizních obrazovek a stal se předmětem ostré kritiky historiků i pamětníků.
Jeho návrat na obrazovky v 90. letech rozpoutal celonárodní debatu, která trvá dodnes: Je možné vnímat Majora Zemana jako pouhé umělecké dílo a oddělit jeho řemeslnou kvalitu od ideologického obsahu? Nebo je to natolik toxické dílo, že by se nemělo vysílat vůbec?
Dnes má seriál zcela jiný význam. Už není nástrojem propagandy, ale spíše jejím historickým artefaktem. Pro mnoho diváků se stal jakýmsi „guilty pleasure“ (provinilým potěšením) – sledují ho s vědomím jeho propagandistické podstaty, s nostalgií, ironií nebo jako sondu do myšlení minulé doby. Pro historiky a studenty je seriál cenným studijním materiálem, který dokonale ilustruje, jak totalitní moc dokáže zneužít umění k šíření své verze pravdy.
Major Zeman tak žije dva životy. Ten první, život neohroženého socialistického hrdiny, skončil v listopadu 1989. Ten druhý, život kontroverzního a fascinujícího symbolu doby, která se nesmí opakovat, pokračuje dál. Jeho příběh je trvalou připomínkou toho, jak tenká je hranice mezi zábavou a manipulací a jak důležité je kritické myšlení při vnímání jakéhokoli mediálního obsahu.
