V análech alternativních zdrojů energie zaujímá Američan Stanley Meyer zvláštní místo. Jeho příběh, který se vynořil v 80. letech 20. století, je i desítky let po jeho smrti živý a obestřený tajemstvím a konspiračními teoriemi. Meyer tvrdil, že vyvinul revoluční technologii, která umožňovala pohánět automobil čistou vodou. Jeho osud je však varovným příběhem o hranici mezi vizionářstvím a pseudovědou.
Slib revoluční technologie
Stanley Meyer veřejnosti představil svůj vynález – „palivový článek na vodu“ – s tvrzením, že dokáže rozložit vodu na vodík a kyslík s mnohem menší spotřebou energie, než vyžaduje konvenční elektrolýza. Tento vodík byl následně spalován v upraveném spalovacím motoru, přičemž jediným odpadním produktem byla opět voda. Svůj prototyp, plážovou buginu, údajně schopnou cestovat napříč Spojenými státy jen s 83 litry vody, představil i v televizi.
Meyerova myšlenka si rychle získala pozornost, neboť slibovala konec závislosti na fosilních palivech a řešení problému znečištění ovzduší. Jeho technologie měla být tak účinná, že by porušovala základní zákony termodynamiky, což vedlo k tomu, že jeho zařízení bylo označeno za formu perpetua mobile.
Soudní spor a obvinění z podvodu
Navzdory mediální popularitě se Meyerovy proklamace brzy staly předmětem odborného a právního zkoumání. V roce 1996 jej zažalovali dva investoři, kteří si zakoupili práva na využití jeho technologie. Soud v Ohiu ustanovil odborné znalce, aby Meyerovo zařízení přezkoumali. Podle soudu se Meyer opakovaně vyhýbal testování. Znalci, kteří nakonec jeho „palivový článek“ prozkoumali, dospěli k závěru, že na něm není „nic revolučního“ a že jde o běžnou elektrolýzu.
Soud následně rozhodl, že se Meyer dopustil „hrubého a závažného podvodu“, a nařídil mu vrátit investorům jejich vklad ve výši 25 000 dolarů. Toto rozhodnutí vážně poškodilo Meyerovu pověst a důvěryhodnost jeho vynálezu.
Tragická smrt a zrod konspirace
Příběh nabral dramatický spád 20. března 1998, kdy Stanley Meyer náhle zemřel během večeře se dvěma belgickými investory. Podle svědectví jeho bratra Stephena Meyer náhle vyběhl ven a jeho poslední slova zněla: „Otrávili mě.“
Oficiální vyšetřování, které trvalo tři měsíce, dospělo k závěru, že příčinou smrti byla cerebrální aneuryzma, tedy mozková výduť. Bylo známo, že Meyer trpěl vysokým krevním tlakem. Navzdory tomuto zjištění se jeho dramatická smrt stala živnou půdou pro vznik konspiračních teorií. Jeho příznivci tvrdí, že byl zavražděn, aby byla jeho převratná technologie potlačena. Spekuluje se o zapojení ropných společností nebo vládních organizací, ačkoli pro tato tvrzení neexistují žádné důkazy.
Odkaz Stanleyho Meyera
Případ Stanleyho Meyera je dodnes předmětem debat. Pro jedny je hrdinou a mučedníkem, který se postavil mocným zájmům a byl za to umlčen. Pro druhé je symbolem podvodníka, který zneužil touhy veřejnosti po čisté a levné energii. Faktem zůstává, že jeho patenty po vypršení platnosti nevedly k žádné funkční a ověřené technologii a jeho vynález nebyl nikdy nezávisle ověřen vědeckou komunitou. Jeho příběh tak nadále fascinuje jako neuzavřená kapitola na pomezí snu o technologickém zázraku a reality vědeckých zákonů.
