Nové nálezy mezinárodního týmu projektu GreenDrill v severozápadním Grónsku způsobily v odborných kruzích i u laické veřejnosti pořádný rozruch. Zjištění, že masivní dóm Prudhoe, který dnes kryje půl kilometru tlustá vrstva ledu, před pouhými sedmi tisíci lety prakticky neexistoval, staví naše chápání stability ledovců do nového světla. Nejde jen o zajímavý geologický údaj; je to varovný prst natažený z minulosti přímo k našemu století.
Klíčem k tomuto objevu je luminiscenční datování. Tato fascinující metoda v podstatě měří čas, který uplynul od chvíle, kdy byl minerál (např. zrnko křemene) naposledy vystaven dennímu světlu. Výsledek z podloží dómu Prudhoe je neúprosný: sedimenty pod 509 metry ledu byly „na sluníčku“ v období před 8 200 až 6 000 lety.
Pro kontext: v té době už v Mezopotámii a na Blízkém východě probíhala neolitická revoluce, lidé zakládali první zemědělské osady a ochočovali dobytek. Zatímco naši předci v Evropě klučili lesy, Grónsko procházelo dramatickou proměnou, při které roztály ohromné masy ledu, jež dnes považujeme za „věčné“.
Holocénní optimum: Svět bez SUV, a přesto teplejší
Mnoho skeptiků okamžitě namítne: „Pokud Grónsko roztálo před 7 000 lety bez vlivu průmyslu, proč panikaříme dnes?“ Odpověď leží v příčinách a rychlosti. Tehdejší oteplení, známé jako holocénní klimatické optimum, bylo způsobeno především změnami v oběžné dráze Země (tzv. Milankovitchovy cykly), které vedly k vyššímu příkonu slunečního záření na severní polokouli během léta.
Podle vedoucího výzkumu Caleba Walcotta-George byly tehdy teploty o 3 až 5 stupňů vyšší než dnes. To je přesně to pásmo, do kterého se podle pesimistických modelů IPCC můžeme dostat koncem tohoto století. Rozdíl je v tom, že tehdy k tomuto stavu planeta směřovala tisíce let, zatímco my jsme se k podobným hodnotám „propracovali“ za necelá dvě staletí.
Důležitým doplňkem, který v původní krátké zprávě chybí, je srovnání s nezaledněnou oblastí Inglefield Land, která s dómem Prudhoe sousedí. Jak ukázaly studie z roku 2025, tato oblast je bez ledu kontinuálně už 8 000 let. To naznačuje, že dóm Prudhoe je extrémně citlivým „bodem zlomu“. Stačí relativně malý výkyv a ledovec se nezačne jen zmenšovat, ale kompletně zkolabuje. Skutečnost, že dóm Prudhoe v současnosti opět ztrácí led, naznačuje, že jsme se možná již vrátili do „módu“ úplného tání.
7,5 metru: Katastrofa, nebo výzva?
Pokud by Grónsko roztálo do podoby, v jaké bylo před 7 000 lety, hladina světového oceánu by stoupla o zhruba 7,5 metru. V diskusích se často objevuje názor, že se lidstvo prostě „přestěhuje“ nebo „postaví hráze“ jako v Nizozemsku.
Zde je však nutné doplnit geopolitický a ekonomický rozměr. Svět před 7 000 lety byl prázdný. Pokud se hladina moře zvedla, skupina lovců a sběračů prostě posunula své tábořiště o kilometr dál do vnitrozemí. Dnes žije v pobřežních oblastech (do 10 metrů nad mořem) přes 600 milionů lidí a nachází se tam kritická infrastruktura, od přístavů po jaderné elektrárny. Náklady na „přestěhování“ New Yorku, Šanghaje nebo Bangladéše jsou astronomické a politické napětí plynoucí z migrace stovek milionů „klimatických uprchlíků“ by pravděpodobně rozvrátilo globální stabilitu.
Nálezy z dómu Prudhoe nám připomínají, že grónský ledový štít není monolit, ale dynamický systém s pamětí. Minulost nám ukazuje, že Grónsko bez ledu není žádná hypotetická anomálie, ale reálný stav, do kterého se planeta dokáže přepnout během relativně krátké doby. Pokud se předpovědi oteplení o 3 až 5 stupňů do roku 2100 naplní, nebudeme čelit ničemu novému – pouze se vrátíme do historie, na kterou jsme jako civilizace úplně zapomněli, a na kterou nejsme v naší přetechnizované a přelidněné současnosti vůbec připraveni.
