Když se jasné vítězství změní v prach. Příběhy favoritů, kteří klopýtli těsně před cílem

Politická historie je plná příběhů o triumfu a pádu. Žádný však není tak dramatický jako ten, kdy absolutní favorit, jehož vítězství se zdá být nevyhnutelné, v poslední chvíli prohraje. Ať už kvůli jediné chybě, skandálu, nebo nečekané změně nálad ve společnosti. Zde je pět legendárních případů, které slouží jako věčné varování všem, kdo by chtěli slavit vítězství předčasně.

Volební kampaně jsou maraton, nikoliv sprint. I ten největší náskok se může rozplynout v řádu dnů či týdnů. Důvěra voličů je křehká komodita a historie nám ukazuje, že stačí jediný špatný krok, aby se z jasného vítěze stal poražený. Tyto příběhy jsou toho důkazem.

1. USA 1948: Thomas Dewey vs. Harry Truman – „Dewey porazil Trumana“

Tento případ je archetypem všech volebních zvratů. V roce 1948 byl úřadující prezident Harry Truman považován za odepsaného. Jeho popularita byla nízká, Demokratická strana byla rozštěpená a proti němu stál populární a respektovaný guvernér New Yorku, republikán Thomas Dewey. Všechny průzkumy, experti i novináři předpovídali drtivé Deweyho vítězství.

• Zvrat: Dewey vedl takzvanou „bezpečnou“ kampaň. Vyhýbal se kontroverzím, mluvil v obecných frázích a choval se, jako by už byl prezidentem. Naopak Truman se pustil do neúnavné, energické kampaně, kdy vlakem projel celou zemi. Mluvil přímočaře, útočil na „nicnedělající republikánský Kongres“ a dokázal se spojit s obyčejnými voliči. Zatímco Dewey působil odtažitě, Truman byl vnímán jako bojovník.

• Výsledek: Volební noc přinesla šok. Truman vyhrál s náskokem více než dvou milionů hlasů. Zrodila se ikonická fotografie, na které vítězící Truman drží v ruce deník Chicago Daily Tribune s legendárně chybným titulkem: „DEWEY DEFEATS TRUMAN“ (Dewey porazil Trumana).

2. Velká Británie 1970: Harold Wilson vs. Edward Heath – „Včerejší muž“

V roce 1970 vedl labouristický premiér Harold Wilson svou stranu do voleb s pohodlným náskokem v průzkumech. Británie zažívala relativní ekonomickou stabilitu a zdálo se, že konzervativní lídr Edward Heath nemá šanci.

• Zvrat: Jen několik dní před volbami byla zveřejněna nečekaně špatná data o obchodní bilanci země. Tento jediný statistický údaj okamžitě zpochybnil labouristickou tezi o „dobrém hospodaření“. Konzervativci toho okamžitě využili a spustili kampaň zaměřenou na rostoucí ceny a inflaci. Wilson, který se cítil neohrožený, působil nepřipraveně a jeho reakce byly vlažné. Heath naopak působil jako muž s jasným plánem.

• Výsledek: Konzervativci nečekaně zvítězili. Labouristé byli šokováni, jak rychle se nálada voličů obrátila. Případ se stal učebnicovým příkladem toho, jak jediná negativní ekonomická zpráva v nesprávný čas může zničit celou kampaň.

3. USA 1988: Michael Dukakis vs. George H. W. Bush – Tank a otázka trestu smrti

V létě 1988 vedl demokratický guvernér Michael Dukakis nad viceprezidentem Georgem H. W. Bushem v průzkumech až o 17 procentních bodů. Zdálo se, že éra republikánů po Reaganovi končí.

• Zvrat: Bushova kampaň, vedená legendárním stratégem Lee Atwaterem, se zapsala do dějin jako jedna z nejagresivnějších a nejefektivnějších. Spustila sérii negativních reklam, které Dukakise vykreslily jako slabého v otázkách obrany a boje proti zločinu. Dva momenty byly klíčové:

  1. Tanková fotografie: Dukakis se nechal vyfotit v tanku, aby demonstroval svou sílu v obraně. Výsledek byl ale komický – vypadal spíše jako kreslená postavička Snoopy. Bushova kampaň z této fotky udělala symbol jeho nekompetentnosti.

  2. Otázka trestu smrti: V televizní debatě dostal Dukakis hypotetickou otázku: „Kdyby byla vaše žena Kitty znásilněna a zavražděna, podporoval byste pro vraha trest smrti?“ Dukakis, odpůrce trestu smrti, odpověděl chladně a technicky, bez jakékoliv emoce. Pro miliony diváků to byl důkaz, že je to jen necitlivý technokrat.

• Výsledek: Bush drtivě zvítězil. Dukakisův náskok se během několika měsíců zcela vypařil pod tíhou negativní kampaně a vlastních chyb.

4. Austrálie 1993: John Hewson vs. Paul Keating – „Dortové narozeniny“

V roce 1993 stál lídr australské liberální opozice John Hewson proti nepopulárnímu labouristickému premiérovi Paulu Keatingovi. Hewson měl masivní náskok a jeho vítězství bylo považováno za jisté.

• Zvrat: Hewsonova kampaň stála na radikální daňové reformě, jejíž součástí bylo zavedení daně ze zboží a služeb (GST). V klíčovém televizním rozhovoru se ho moderátor zeptal na zdánlivě jednoduchou otázku: „Bude narozeninový dort dražší kvůli vaší dani?“ Hewson se do otázky zamotal. Začal složitě vysvětlovat, že pokud je dort zdobený, tak ano, ale pokud je jednoduchý, tak ne, a ztratil se ve vlastních detailech. Působil zmateně a neschopně vysvětlit základní princip svého vlastního programu.

• Výsledek: Keating, mistr politického útoku, tuto scénu donekonečna opakoval a označil Hewsonovu reformu za zmatek. Voliči znejistěli a Keating volby překvapivě vyhrál. Hewsonova prohra ve volbách, které „nemohl prohrát“, se stala legendou.

5. Česká republika 2002: Čtyřkoalice vs. ČSSD – „Koaliční smlouva a povodně“

V roce 2002 šla do voleb silná Čtyřkoalice (KDU-ČSL, Unie svobody-DEU, ODA) jako jasný favorit proti ČSSD v čele s Vladimírem Špidlou, která byla oslabená po éře Miloše Zemana. Průzkumy jí přisuzovaly pohodlné vítězství.

• Zvrat: Kampaň Čtyřkoalice postihly dva zásadní problémy. Prvním byla uniklá verze návrhu koaliční smlouvy, která působila arogantně a jako by si strany už „porcovaly medvěda“. V médiích to vyvolalo dojem, že jim jde jen o moc a funkce, což odradilo mnoho nerozhodnutých voličů. Druhým a možná rozhodujícím faktorem byla masivní povodeň, která zasáhla Česko v srpnu, těsně po volbách, ale jejíž atmosféra se projevovala už před nimi. Vladimír Špidla jako premiér působil v krizové situaci kompetentně a státnicky, zatímco lídři Čtyřkoalice byli v pozadí.

• Výsledek: ČSSD volby překvapivě vyhrála a Vladimír Špidla se stal premiérem. Arogance a vnitřní spory Čtyřkoalice v kombinaci s vnější krizí, která nahrála úřadující vládě, vedly k jednomu z největších zvratů v moderní české politice.