Joseph Mellen, britský autor a průkopník psychedelického hnutí, se nesmazatelně zapsal do historie jako muž, který v touze po trvalém stavu rozšířeného vědomí podstoupil sebetrepanaci – vyvrtání díry do vlastní lebky. Jeho kontroverzní čin, inspirovaný holandským guruem Bartem Hugesem, a následný životní příběh dodnes fascinují a vyvolávají otázky o hranicích lidského poznání a sebepřijetí.
Joseph Mellen, narozený v září 1939, se v 60. letech stal součástí britské psychedelické scény a experimentoval s LSD. Právě v této době se seznámil s myšlenkami Barta Hugese, který tvrdil, že uzavřením lebečních kostí v dětství dochází k omezení průtoku krve mozkem, což má za následek sníženou úroveň vědomí. Podle Hugese by trepanace, tedy vytvoření otvoru v lebce, mohla tento stav zvrátit a vést k trvalému pocitu blaha a rozšířeného vnímání, podobnému účinkům psychedelických látek.
Mellena tato teorie fascinovala a rozhodl se ji ověřit na sobě samém. Jeho cesta k sebetrepanaci však nebyla jednoduchá. První pokus v roce 1967, provedený ručním trepanem, nebyl úspěšný. O rok později se pokusil znovu, ale opět bez kýženého výsledku. Teprve v roce 1970, za použití elektrické vrtačky, se mu podařilo zákrok dokončit. Celý proces, včetně následného úklidu, mu zabral zhruba půl hodiny. Krátce po zákroku Mellen uvedl, že pocítil lehkost, jako by z něj spadla tíha.
Své zážitky a filozofii, která ho k tomuto radikálnímu činu vedla, popsal v autobiografické knize „Bore Hole“ (Díra po vrtání), která se stala kultovním dílem a detailně popisuje jeho cestu od konvenčního života k psychedelickému průkopnictví a sebetrepanaci.
Mellenův život byl úzce spjat s Amandou Feilding, s níž žil od konce 60. let do začátku 90. let. Feilding, ovlivněná Mellenovým příkladem, podstoupila sebetrepanaci také, přičemž Mellen celý zákrok natočil pro dokumentární film „Heartbeat in the Brain“ (Tlukot srdce v mozku). Společně měli dva syny. V roce 1994 se Mellen seznámil s Jenny Gathorne-Hardy, která rovněž podstoupila trepanaci a s níž se později oženil a měl další dvě děti.
Lékařská komunita se k amatérské trepanaci staví silně odmítavě a varuje před extrémními riziky, která s sebou takový zákrok nese, včetně smrti. Přesto Mellen a další zastánci této praktiky tvrdí, že jim přinesla pozitivní změny, jako je snížení úzkosti a pocit většího vědomí a štěstí.
Příběh Josepha Mellena zůstává jedním z nejradikálnějších příkladů snahy o změnu vědomí a hledání alternativních cest k duševní pohodě. Jeho odkaz je připomínkou komplexnosti lidské mysli a neutuchající touhy po poznání a sebepřekonání, i když za cenu extrémního a nebezpečného experimentu.
