V době, kdy byli giganti ze Silicon Valley jako Google a Facebook považováni za digitální pevnosti chráněné těmi nejbystřejšími mozky a nejpokročilejšími bezpečnostními systémy na světě, jeden muž dokázal, že jejich největší zranitelností nebyl sofistikovaný kybernetický útok, ale klamavě jednoduchý, staromódní podvod. V letech 2013 až 2015 zosnoval Litevec Evaldas Rimašauskas, muž bez zjevného zázemí v oblasti high-tech kriminality, jeden z nejdrzejších podvodů v korporátní historii, když bezostyšně okradl oba technologické giganty o 122 milionů dolarů.
Geniálnost Rimašauskasova plánu spočívala v jeho naprosté jednoduchosti a pečlivém provedení. Nejprve založil v Lotyšsku fiktivní společnost (tzv. shell company), kterou pojmenoval téměř identicky jako Quanta Computer – reálného tchajwanského výrobce hardwaru, který byl legitimním a dlouholetým dodavatelem pro Google i Facebook. Tento klíčový krok dodal jeho operaci okamžité vnější zdání pravosti. Vyzbrojen touto firemní identitou se Rimašauskas pustil do kampaně sofistikovaného padělání. Vytvořil sérii podvodných faktur, smluv a firemních dopisů, které byly pečlivě navrženy tak, aby napodobovaly oficiální dokumenty společnosti Quanta. K dovršení iluze si zaregistroval a používal e-mailové adresy, které vypadaly jako adresy zaměstnanců společnosti Quanta, což byl jednoduchý, ale účinný trik, který oklamal účtárny jeho cílů.
Poté tyto zfalšované faktury, v nichž požadoval platby za zboží a služby, které nebyly nikdy dodány, zasílal přímo agentům a vedoucím pracovníkům společností Google a Facebook. Technologičtí giganti, zvyklí zpracovávat nespočet mnohamilionových transakcí se společností Quanta, převedli finanční prostředky přímo na bankovní účty ovládané Rimašauskasem – bez jakýchkoli otázek. Podvod fungoval efektivně ze dvou klíčových důvodů. Zaprvé, částky, o které se jednalo, byly sice pro jednotlivce obrovské, ale pro společnosti s ročními příjmy v řádu desítek miliard dolarů byly pouhou kapkou v moři. Faktura na 5 nebo 10 milionů dolarů prostě nespustila takovou kontrolu na vysoké úrovni, jakou by měla. Zadruhé, podvod zneužil přirozenou důvěru a procedurální mezery ve velkých korporátních byrokraciích, kde je osoba schvalující platbu často zcela oddělena od osoby, která původně zadala objednávku.
Po dva roky peníze proudily bez přestání. Rimašauskas pracoval na vyprání svých nezákonných zisků a ukradené prostředky převáděl přes složitou síť bankovních účtů v Lotyšsku, na Kypru, na Slovensku, v Litvě, Maďarsku a Hongkongu, aby zahladil stopy. Samotný rozsah podvodu však nakonec vzbudil podezření a američtí federální vyšetřovatelé začali skládat dohromady dílky celé skládačky. Jejich vyšetřování vyvrcholilo Rimašauskasovým zatčením a jeho vydáním do Spojených států.
Tváří v tvář drtivým důkazům se v březnu 2019 přiznal k vině v bodech obžaloby zahrnujících elektronický podvod, krádež identity s přitěžujícími okolnostmi a praní špinavých peněz. Byl odsouzen k pěti letům ve federální věznici – trest, který mnozí považovali za mírný za loupež v řádu stovek milionů dolarů. V rámci dohody o vině a trestu byl donucen vrátit téměř 50 milionům dolarů z ukradených peněz a bylo mu nařízeno zaplatit 26,5 milionu dolarů jako odškodnění. Zbývající desítky milionů jsou pravděpodobně ztraceny nebo nedobytné. Případ zůstává jedním z nejostudnějších případů fakturačního podvodu, jaký byl kdy v Silicon Valley odhalen, a je mrazivou připomínkou toho, že i ty nejmocnější společnosti mohou být pokořeny nikoli složitým kódem, ale lidským důvtipem a padělaným podpisem.
