Prodej Aljašky Ruska Spojeným státům v roce 1867 je jednou z nejzajímavějších událostí v historii mezinárodních vztahů. Tato transakce, která v tehdejší době vyvolala mnoho kontroverzí a diskuzí, byla motivována řadou strategických a ekonomických faktorů, které se v té době hrály v globální politické hře.
Aljaška, rozsáhlé území s bohatými přírodními zdroji, byla původně ruskou kolonií. Ruský car Alexandr II. a jeho vláda si však postupně začali uvědomovat, že udržení tak odlehlého území by bylo příliš nákladné a strategicky nevýhodné, zejména v době, kdy se ruské impérium potýkalo s finančními problémy a vojenskými výzvami. Británie, která byla tehdy jedním z hlavních rivalů Ruska, ovládala Kanadu a mohla potenciálně ohrožovat ruské zájmy na Aljašce.
V tomto kontextu se car Alexandr II. rozhodl zvážit prodej Aljašky. V roce 1859 začal ruský ministr zahraničí Eduard de Stoeckl sondovat možný zájem Spojených států o koupi tohoto území. Americká vláda, vedená prezidentem Andrewem Johnsonem, reagovala pozitivně. Johnson a jeho státní tajemník William H. Seward viděli v Aljašce strategickou výhodu a možnost rozšířit americké území na severozápadě.
Po několika letech vyjednávání byla 30. března 1867 podepsána dohoda o prodeji Aljašky za 7,2 milionu dolarů, což odpovídá přibližně 2 centům za akr. Tato částka by dnes odpovídala zhruba 133 milionům dolarů, což i tak činí z této transakce velmi výhodný obchod pro Spojené státy. Transakce byla formálně dokončena 18. října téhož roku, kdy byla Aljaška oficiálně předána Spojeným státům.
Prodej Aljašky nebyl však tehdy přijímán jednoznačně. Americká veřejnost a média se k němu stavěly kriticky, často sarkasticky označovaly Aljašku jako „Sewardovu pošetilost“ nebo „Sewardovu ledničku“. Mnozí považovali Aljašku za nehostinnou a bezcennou pustinu. Tento názor se však dramaticky změnil, když bylo na konci 19. století na Aljašce objeveno zlato, což vedlo k tzv. Zlaté horečce na Klondiku, a později také další přírodní bohatství včetně ropy.
Z hlediska ruské perspektivy byl prodej Aljašky zpočátku považován za rozumné rozhodnutí. Ruské impérium se mohlo soustředit na své zájmy v Evropě a Asii a získané finanční prostředky byly využity na modernizaci armády a infrastruktury. Nicméně, s odstupem času a objevením bohatství Aljašky, začali někteří Rusové tuto transakci vnímat jako ztrátu velké příležitosti.
Dnešní Aljaška je nejen důležitým ekonomickým regionem díky svým přírodním zdrojům, ale také strategickým územím pro Spojené státy z hlediska obranné a geopolitické politiky. Aljaška se stala 49. státem USA v roce 1959, a od té doby hraje klíčovou roli v americké ekonomice a bezpečnostní politice.
Prodej Aljašky je tak příkladem, jak historická rozhodnutí mohou mít dlouhodobé důsledky, které přesahují původní očekávání a představy. Ačkoliv byl tento obchod zpočátku vnímán s nedůvěrou, nakonec přinesl Spojeným státům strategickou výhodu a ekonomický prospěch, zatímco pro Rusko znamenal jeden z mnoha milníků v jeho složité historii.
