V kulisách hroutící se Venezuely, země zmítané humanitární a ekonomickou krizí navzdory obrovskému nerostnému bohatství, se v geopolitických a vojenských kruzích často objevuje otázka: Co by bylo zapotřebí ke změně režimu? Zatímco představa masivní invaze ve stylu Iráku je pro většinu analytiků nemyslitelná, moderní vojenská doktrína a technologie nabízejí alternativní, mnohem děsivější a zároveň elegantnější scénář. Hypotetická operace, soustředěná kolem jediné úderné skupiny letadlové lodi (CSG) v čele s USS Gerald R. Ford, ukazuje, jak by mohl vypadat převrat 21. století.
Nejde o scénář dobývání, ale o strategii katalyzátoru. Cílem není okupovat Caracas, ale provést rychlý a drtivý chirurgický řez, který by ochromil stávající mocenskou strukturu a vytvořil podmínky pro převzetí moci domácími opozičními silami. Letadlová loď a její doprovod by v takovém plánu nebyly okupační armádou, ale spouštěčem nevyhnutelných událostí.
Fáze 1: Tichá válka před bouří
Nejdůležitější část celé operace by se odehrála týdny až měsíce před prvním úderem, v tichosti a mimo dohled veřejnosti. Útočná ponorka a satelitní systémy by detailně zmapovaly nervový systém režimu: pozice radarů, systémů protivzdušné obrany S-300, velitelská centra, komunikační uzly a letecké základny. Klíčovým prvkem by byla identifikace velitelů loajálních režimu a těch, kteří jsou nespokojení a ochotní změnit stranu.
Souběžně by byla spuštěna masivní psychologická operace (PSYOPs). Nešlo by o hrubou propagandu, ale o cílené zprávy šířené přes sociální sítě, které by nahlodávaly morálku venezuelských ozbrojených sil (FANB). Důraz by byl kladen na korupci vedení a utrpení běžných vojáků a jejich rodin. Hlavní poselství by znělo: „Připravovaný zásah není namířen proti vám, ale proti těm, kteří zničili vaši zemi. Složte zbraně a buďte součástí obnovy.“ Zároveň by probíhaly tajné kontakty s vysoce postavenými důstojníky FANB, kteří by byli připraveni v rozhodující chvíli jednat.
Fáze 2: Digitální blesková válka
Samotný útok by nezačal explozemi, ale tichem. V hodinu H by letouny pro elektronický boj EA-18G Growler, operující z paluby Geralda R. Forda, zahájily totální elektronický útok. Vojenské radary by osleply. Rádia a telefony by zmlkly. Velitelské centrum v Caracasu by ztratilo jakékoli spojení se svými jednotkami po celé zemi. Tento kybernetický a elektronický úder by byl ekvivalentem okamžitého přerušení míchy – mozek režimu by byl odpojen od těla.
V tomto chaosu by následoval první a jediný kinetický úder. Desítky střel s plochou dráhou letu Tomahawk, vypálené z doprovodných křižníků, torpédoborců a ponorky, by s chirurgickou přesností zasáhly předem vybrané cíle. Nešlo by o kasárna ani obytné oblasti. Cílem by byly prázdné ranveje, aby nemohla vzlétnout letadla; radarové stanice, aby se protivzdušná obrana nemohla probudit; a klíčová velitelská stanoviště, aby se velení nemohlo přeskupit. Během několika hodin by byla schopnost režimu vést organizovaný odpor zcela eliminována, a to s minimálními nebo žádnými ztrátami na životech.
Fáze 3: Předání štafety a iluze domácího převratu
S ochromeným velením a zničenou klíčovou infrastrukturou by nastal čas pro druhou část plánu. Předem domluvené a připravené jednotky venezuelské armády, vedené přeběhlými důstojníky, by zahájily vlastní operaci. Obsadily by prezidentský palác Miraflores, státní televizi a klíčové vládní budovy. Letecké síly z USS Gerald R. Ford by jim poskytovaly pouze vzdušné krytí a zpravodajské informace, ale do pozemních bojů by se nezapojily.
Pro svět a většinu Venezuelanů by se událost jevila jako vnitřní vojenský převrat. Nová prozatímní vláda, složená z opozičních politiků a armádních velitelů, by vystoupila v televizi, oznámila konec starého režimu, slíbila svobodné volby a vyzvala ke klidu. Úderná skupina letadlové lodi by zůstala v mezinárodních vodách jako tichá záruka, že se žádné zbytky loajalistů nepokusí o protipřevrat.
Rizika a realita moderní války
Tento scénář, ačkoliv je hypotetický, není sci-fi. Odráží reálný posun ve vojenském myšlení, kde hrubou sílu nahrazuje informační dominance, preciznost a využití vnitřních slabin protivníka. Zároveň je však plný rizik. Závisí na dokonalé práci zpravodajských služeb a na ochotě části venezuelské armády zradit své velení. Jakákoli chyba v odhadu by mohla vést ke katastrofě a rozpoutání krvavé občanské války.
Analýza této operace tak není oslavou války, ale spíše ukázkou toho, jak se změnila její tvář. Místo statisíců vojáků a měsíců bojů může dnes o osudu národa rozhodnout několik stovek specialistů, pár desítek střel a bezchybně provedený digitální útok během jediného dne. Pro země jako Venezuela je to varování, že jejich největší zranitelnost nemusí být na hranicích, ale v digitálním éteru a v loajalitě vlastních ozbrojených sil.
