TEHERÁN / WASHINGTON – Islámská republika Írán se ocitla v nejhlubší krizi za poslední desetiletí. Podle informací amerického deníku The New York Times, který cituje vysoké íránské představitele, se režim v Teheránu přepnul do „režimu přežití“. Zatímco ulice íránských měst zaplňují tisíce demonstrantů, v zákulisí se údajně připravují evakuační plány pro nejvyšší vedení země, včetně nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího.
Týden násilí a krveprolití
Protesty, které vypukly před týdnem, se bleskově rozšířily do 23 z 31 íránských provincií a zasáhly nejméně 40 měst. Podle lidskoprávních organizací, jako jsou HRANA a norská skupina Hengaw, si střety se bezpečnostními složkami vyžádaly již nejméně 16 až 17 obětí. Stovky dalších lidí byly zraněny nebo zatčeny.
Nejkritičtější situace je hlášena ze západních částí země. V provincii Ílám údajně příslušníci Islámských revolučních gard zahájili palbu do davu, což vedlo k úmrtí čtyř členů kurdské menšiny. Objevují se i děsivá svědectví o tom, že bezpečnostní složky vnikají do nemocnic, aby zabavily těla zastřelených demonstrantů a zabránily tak jejich pohřbům, které se obvykle mění v další protirežimní manifestace.
Chameneího „Plán B“: Směr Moskva
S přibývající intenzitou nepokojů se množí zprávy o rostoucí nervozitě uvnitř teheránských paláců. Britský deník The Times s odkazem na zpravodajské zdroje uvedl, že pro šestaosmdesátiletého ajatolláha Alího Chameneího byl připraven krizový scénář. Pokud se bezpečnostním složkám nepodaří demonstrace potlačit nebo pokud dojde k dezercím v armádě, Chameneí je připraven uprchnout i s rodinou a nejbližšími spolupracovníky do Moskvy.
Tento „Plán B“ počítá i s evakuací Chameneího syna Mojtaby, který je považován za jeho nástupce. Analytici připomínají, že tento scénář není nereálný – jen v prosinci 2024 stejnou cestu zvolil syrský diktátor Bašár Asad poté, co jeho režim padl pod náporem povstalců. Rusko se tak stává posledním útočištěm pro spojence Kremlu v regionu.
Ekonomika v troskách jako motor hněvu
Současná vlna protestů je největší za poslední tři roky, ale její kořeny jsou hlubší než jen politický odpor. Íránská ekonomika se nachází v terminálním stádiu. Inflace přesahuje 36 % a národní měna, riál, ztratila za poslední rok polovinu své hodnoty. Obyvatelé se potýkají s chronickým nedostatkem vody a elektřiny, zatímco mezinárodní sankce spojené s jaderným programem dál přiškrcují státní pokladnu. Na rok 2026 předpovídají finanční instituce zemi hlubokou recesi.
„Lidé už nemají co ztratit,“ uvádějí analytici. Protesty začaly u obchodníků na bazárech a studentů, ale rychle se přidaly i širší vrstvy obyvatelstva v provinciích, které dříve patřily k oporám režimu.
Trumpova hrozba: „Jsme připraveni“
Mezinárodní rozměr krize přiostřuje i rétorika z Washingtonu. Americký prezident Donald Trump, který situaci bedlivě sleduje, varoval íránské vedení před opakováním masakrů z minulosti. „Sledujeme to velmi pozorně. Pokud začnou zabíjet lidi, Spojené státy zasáhnou velmi tvrdě,“ prohlásil Trump na palubě Air Force One. Zároveň dodal, že americké síly jsou v regionu „nabité a připravené“.
Teherán na tato varování reagoval podrážděně. Zatímco prezident Masúd Pezeškiján volí smířlivější tón a nabádá policii k „odpovědnému a laskavému“ přístupu k občanům, Chameneí zůstává neoblomný. Prohlásil, že Írán se „nepodvolí nepříteli“ a že sice lze vést dialog, ale „výtržníci musí být usměrněni“.
Rozštěpený režim
Uvnitř íránského vedení je patrná trhlina. Na jedné straně stojí pragmatici, kteří se obávají, že násilná represe jen přilije olej do ohně a vyprovokuje americký útok. Na druhé straně jsou radikálové a velitelé gard, kteří prosazují tvrdou ruku. Policejní šéf Ahmad-Rezá Radán již oznámil masové zatýkání „vůdců virtuálního prostoru“ a správců sociálních sítí, kteří protesty koordinují.
Zatímco se v Teheránu schází Nejvyšší rada národní bezpečnosti, aby řešila, jak přežít nadcházející dny, v ulicích čtvrti Naziabad zní hesla jako „Smrt diktátorovi“. Írán se v lednu 2026 ocitá na křižovatce, ze které možná poprvé od roku 1979 nevede cesta zpět k stabilitě islámského zřízení.
