V hamburské čtvrti Wilhelmsburg stojí nenápadná pětipatrová budova, která na první pohled zaujme svou fasádou. Ta není z cihel, skla ani oceli, ale je živá. Její panely, zářící různými odstíny zelené, bublají a mění barvu v závislosti na slunečním svitu. Jedná se o BIQ House, první budovu na světě s bioreaktivní fasádou, která využívá mikrořasy k výrobě energie a představuje fascinující vizi budoucnosti městského života.
Tento jedinečný projekt, odhalený v rámci Mezinárodní stavební výstavy (IBA) v roce 2013, je výsledkem spolupráce architektů ze studia Splitterwerk, inženýrů z firmy Arup a specialistů na bio-technologie. Cílem nebylo nic menšího než otestovat v reálném měřítku radikální myšlenku: může budova fungovat jako živý organismus, který si sám vyrábí energii a zároveň se adaptuje na své okolí?
Jak funguje živá fasáda?
Srdcem budovy je její „bio-kůže“ (bio-skin), tvořená 129 skleněnými bioreaktory o celkové ploše 200 m², které jsou instalovány na jižní a západní straně budovy. Tyto panely, každý o rozměrech 2,5 x 0,7 metru, jsou naplněny vodou s živinami, do které je vháněn oxid uhličitý. V tomto kontrolovaném prostředí se daří mikrořasám, které pomocí slunečního světla provádějí fotosyntézu a rychle se množí.
Tento proces má dva hlavní přínosy:
-
Výroba tepla: Podobně jako solární termální kolektor, i panely s řasami absorbují sluneční energii a ohřívají vodu v systému.Toto teplo je následně pomocí výměníků buď přímo využito pro ohřev užitkové vody v budově, nebo uloženo do geotermálních vrtů hlubokých 80 metrů pro pozdější použití.
-
Produkce biomasy: Rychle rostoucí řasy jsou pravidelně „sklízeny“. Zahuštěná biomasa se oddělí a může být převezena do externí bioplynové stanice, kde se fermentací přemění na bioplyn, další obnovitelný zdroj energie. V porovnání s pěstováním energetických plodin na půdě dokáží řasy vyprodukovat až pětkrát více biomasy na stejnou plochu.
Více než jen elektrárna
Funkce fasády tím ale nekončí. Systém je navržen tak, aby byl inteligentní a adaptivní. V létě, kdy je slunce nejintenzivnější, se řasám daří nejlépe, rychle se množí a zahušťují. Tím panely přirozeně ztmavnou a poskytují budově dynamické stínění, což snižuje náklady na klimatizaci. Zároveň fasáda funguje jako efektivní tepelná a zvuková izolace.
Celý koncept je navržen jako uzavřený cyklus. Budova spotřebovává CO2 (částečně dodávaný z malého generátoru v budově) a produkuje teplo a biomasu, čímž se stává uhlíkově neutrální.
Pohled do budoucnosti a reálné výzvy
BIQ House je především pilotní projekt a jako takový slouží k získávání neocenitelných dat. Ukazuje, že budovy nemusí být jen pasivními spotřebiteli energie, ale mohou se aktivně podílet na její výrobě. Koncept bioreaktorové fasády nabízí řešení pro hustě zastavěné městské oblasti, kde není prostor pro rozlehlé solární nebo větrné parky.
Přesto se projekt potýká s reálnými výzvami. Počáteční investiční náklady jsou výrazně vyšší než u konvenčních fasád. Systém vyžaduje údržbu a energii pro provoz čerpadel a řídicího systému, což vyvolává otázky ohledně celkové čisté energetické bilance. Některé studie naznačují, že vyrobená energie pokryje zhruba třetinu tepelné potřeby 15 bytových jednotek v budově.
Navzdory těmto otazníkům je význam BIQ House nesporný. Nejde o to, zda bude tento konkrétní model v masovém měřítku kopírován, ale o to, že posunul hranice architektonického myšlení. Dokázal, že je technicky možné integrovat živé biologické procesy přímo do struktury budovy a vytvořit tak bio-adaptivní systém.
BIQ House tak zůstává inspirativním symbolem a živoucí laboratoří, která ukazuje jednu z možných cest k udržitelnějším a inteligentnějším městům budoucnosti.
