ANTANANARIVO – Madagaskar se ocitl uprostřed své páté politické krize od získání nezávislosti. Po týdnech masivních protestů vedených hnutím zrozeným na sociálních sítích uprchl v pondělí ze země prezident Andry Rajoelina. Mocenského vakua okamžitě využila armáda, která vyhlásila převzetí moci. Události, které ostrovní stát prožívá, tak nápadně připomínají cyklické politické otřesy z jeho minulosti.
Sled událostí nabral v posledních dnech závratnou rychlost. V úterý vystoupil v celostátním rádiu plukovník Michael Randrianirina a oznámil, že armáda „převzala moc“. Současně rozpustil všechny státní instituce s výjimkou dolní komory parlamentu, která jen krátce předtím odhlasovala odvolání prezidenta Rajoeliny pro opuštění funkce. Africká unie na vojenský převrat reagovala okamžitým pozastavením členství Madagaskaru a zdůraznila, že „právní řád musí zvítězit nad vládou síly“.
Spouštěčem politické krize byly bezprecedentní protesty, které začaly 25. září. Původně se zaměřovaly na rozsáhlé výpadky vody a elektřiny, ale rychle přerostly v celonárodní hnutí. Tisíce mladých lidí, organizovaných pod hlavičkou „Gen Z Madagascar“, zaplavily ulice hlavního města Antananarivo. Se svítícími baterkami v mobilních telefonech se stali symbolem boje proti zkorumpovaným institucím a extrémní chudobě, která sužuje většinu populace.
Zlom nastal minulý víkend, kdy prezident Rajoelina varoval před „pokusem o nelegální a násilné převzetí moci“. Mezitím se však elitní vojenská jednotka CAPSAT pod vedením plukovníka Randrianiriny, která paradoxně v roce 2009 pomohla Rajoelinovi k moci, přidala k protestujícím a odmítla uposlechnout rozkazy ke střelbě do davu.
Tento scénář není pro Madagaskar ničím novým. Od získání nezávislosti na Francii v roce 1960 zažil ostrov sérii podobných krizí. V roce 1972 svrhli studenti profrancouzský režim, v roce 1991 donutily stávky a protesty k rezignaci tehdejšího prezidenta. V roce 2009 se k moci dostal právě Andry Rajoelina, bývalý DJ, který svrhl tehdejšího prezidenta. Nyní, po kontroverzním znovuzvolení v roce 2023, opustil prezidentský palác stejným způsobem jako jeho předchůdce – údajně na palubě francouzského letadla.
„Režim za režimem slibuje, že ukončí chaos, ale nakonec se sám stane jeho příčinou,“ říká Arnaud Léonard, historik specializující se na Madagaskar. „Každý prezident slibuje, že bude spasitelem, a každá generace vyjde do ulic, aby ho vyhnala. Jediné, co se změnilo, je to, že hesla se dříve tiskla na letáky a nyní se šíří na sociálních sítích. Ale ten hněv je úplně stejný.“
Hněv je opět živen nesnesitelnými sociálními a ekonomickými podmínkami. Navzdory hospodářskému růstu je Madagaskar jednou z nejchudších zemí světa. Rajoelinovy sliby o „zlepšení každodenního života obyvatel“, „zvýšení mezd“ a „boji proti chudobě“ se ukázaly jako prázdné. Pro mladou populaci, jejíž medián věku je 20 let, nenabízí ekonomika ochromená korupcí a odlivem kapitálu téměř žádné vyhlídky. Když začala selhávat i základní infrastruktura, pohár trpělivosti přetekl.
„Výpadky vody a elektřiny rozdmýchaly pobouření, které posunulo politickou nedůvěru na samotnou hranici. Vztah mezi lidmi a politikou byl již tak napjatý, ale teď je zcela zničen,“ vysvětluje Christiane Rafidinarivo, profesorka politologie.
Podle odborníků je nová generace protestujících jiná. „Co je na této generaci nové, je její propojení se světem díky sociálním sítím. Může srovnávat, co se děje jinde. A na rozdíl od předchozích generací nebyli dnešní mladí lidé politicky cenzurováni. Chtějí změnu,“ dodává Rafidinarivo.
Budoucnost však zůstává nejistá. Někteří analytici varují, že hnutí Generace Z postrádá konkrétní plány a silného vůdce, což by mohlo vést k jeho rychlému rozpadu a návratu starých elit k moci.
Nálada v ulicích Antananariva je však euforická. Tisíce lidí na náměstí 13. května tančily a zpívaly. Když se plukovník Randrianirina davu zeptal: „Jste připraveni přijmout vojenské převzetí moci?“, odpovědí mu byl bouřlivý jásot. Mnozí, jako středoškolačka Fih Nomensanahary, vyjádřili radost z odchodu Rajoeliny. Jiní, jako starší IT konzultant Rezafy Lova, jsou opatrnější a volají po rychlém přechodu k civilní správě a uspořádání voleb.
