Evropská unie se chystá obrátit kormidlem své hospodářské politiky o sto osmdesát stupňů. Ve snaze oživit upadající průmysl a dohnat globální konkurenci připravuje Evropská komise plán, který jako by z oka vypadl strategiím, jež před desítkami let použil Peking k vybudování své ekonomické supervelmoci. Návrh nového zákona, který má nutit zahraniční firmy do nucených partnerství s evropskými podniky, však naráží na ostrou kritiku expertů i obavy z pokrytectví.
Bývaly doby, kdy evropští politici hlasitě kritizovali Čínu za její neférové obchodní praktiky. Zejména povinnost zahraničních firem zakládat tzv. joint ventures (společné podniky) s čínskými partnery a předávat jim své know-how byla trnem v oku západním vládám. Nyní se však zdá, že Brusel hodlá aplikovat staré přísloví: „Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim.“
Návrat k protekcionismu
Pod taktovkou komisaře pro průmysl Stéphana Séjourného vzniká návrh legislativy nazvané Industrial Accelerator Act (Zákon o průmyslovém urychlení). Cíl je ambiciózní: zvýšit podíl průmyslové výroby na hrubé přidané hodnotě EU ze 14,3 % (stav z roku 2020) na alespoň 20 % do roku 2030. Cesta k tomuto cíli má však vést skrze dříve nemyslitelné regulace.
Podle uniklého návrhu, který získal server POLITICO, by zahraniční investice přesahující 100 milionů eur v klíčových strategických sektorech podléhaly povinnému screeningu. Mezi tyto sektory mají patřit energeticky náročná odvětví, čisté technologie (baterie, solární panely) a automobilový průmysl.
Nejradikálnějším bodem návrhu je však omezení vlastnictví. Zahraniční investoři by v těchto odvětvích nesměli vlastnit více než 49% podíl v jakékoli firmě působící v EU. Zbytek by musel zůstat v evropských rukou.
Povinný přenos technologií
Návrh jde však ještě dál. Kromě nucených partnerství by zahraniční firmy musely sdílet své know-how „ve prospěch cílů Unie“, přičemž práva duševního vlastnictví by zůstala evropským subjektům. Investoři by se rovněž museli zavázat, že alespoň 1 % příjmů generovaných společným podnikem investují zpět do výzkumu a vývoje na území EU a že 50 % výrobních vstupů budou odebírat od místních dodavatelů.
„Některá ustanovení, jako je strop 49 procent pro zahraniční investice, znějí jako přesná kopie toho, co před lety zavedla Čína nebo státy Perského zálivu,“ komentuje situaci Falk Schöning, partner právní firmy Hogan Lovells.
Niclas Poitiers z think-tanku Bruegel upozorňuje na obrovský problém s věrohodností Evropské unie. „Roky a roky jsme si stěžovali na Číňany, že zavádějí požadavky na společné podniky. Nyní se v podstatě vracíme a říkáme: ‚Vlastně chceme dělat to samé‘,“ uvedl Poitiers s tím, že z právního hlediska jsou návrhy velmi pochybné.
Riskantní sázka na atraktivitu trhu
Strategie nucených joint ventures fungovala Číně v 80. letech z jednoho prostého důvodu: západní firmy, jako například Volkswagen, byly ochotny vyměnit své technologie za přístup na obrovský a rychle rostoucí čínský trh. Evropa je však dnes v jiné pozici.
Experti varují, že EU riskuje odrazení investorů novou byrokracií v době, kdy její ekonomika stagnuje. „Můžete to udělat, pokud jste super atraktivní geografická oblast. Ale pokud máte strukturální problém s růstem, měli byste si dvakrát rozmyslet, zda přidávat další byrokracii,“ varuje Andreas von Bonin z právní firmy Freshfields. Zatímco čínští výrobci elektromobilů, kteří čelí domácímu přesycení trhu, mohou mít o Evropu zájem i za těchto podmínek, pro jiné investory mohou být nová pravidla nepřekonatelnou bariérou.
Vnitřní boj v Bruselu
Návrh zákona zatím není finální a jeho zveřejnění bylo již podruhé odloženo, tentokrát na 25. února 2026. Důvodem jsou nejen vnitřní neshody v Komisi, kde se střetává direktoriát pro průmysl s direktoriátem pro obchod, ale i odpor členských států.
Země jako Švédsko se již proti návrhu ohradily. Členské státy tradičně vnímají prověřování zahraničních investic jako otázku národní bezpečnosti a suverenity, které se nechtějí vzdát ve prospěch Bruselu. Rada EU tak může být pro tento ambiciózní, leč kontroverzní plán konečnou stanicí.
Evropa tak stojí na rozcestí. Snaha ochránit svůj průmysl a snížit závislost na Číně ji paradoxně vede k tomu, že začíná přebírat metody svého největšího ekonomického rivala. Zda tento obrat přiláká investory, nebo je naopak vyžene, ukáže až finální podoba zákona.
