Systém eSbírka a eLegislativa se vyvíjí třináct let místo plánovaných tří a náklady vyrostly na 903 milionů korun. Plný provoz pro pozměňovací návrhy se posouvá z ledna 2027 až na rok 2030. Analýza ministerstva vnitra navíc varuje, že „výsledný text pozměňovacího návrhu novely zákona přesně neodpovídá tomu, o čem je politicky rozhodováno“ – a to je věta, která se dotýká každého, kdo se má podle zákonů řídit.
Co ta dvojice systémů má umět
eSbírka je veřejná část: má nahradit listinnou Sbírku zákonů a nabídnout znění předpisů v podobě, v jaké platí k určitému dni, s možností vidět, co se kdy měnilo. To je právě ta věc, kterou dnes musí občan nebo firma dohledávat přes komerční právní systémy nebo skládat ze série novel.
eLegislativa je vnitřní část pro tvorbu předpisů: úřady a Parlament v ní mají zákony připravovat a upravovat elektronicky, od návrhu po schválení. Právě v této části se posouvá termín. Obě části dohromady mají zajistit, aby to, co se schválí, bylo totožné s tím, co se pak zveřejní jako platné právo.
Třináct let a téměř dvojnásobné náklady
Vývoj běží od roku 2013, tedy třináct let, přičemž původně měl trvat tři roky. Plánované výdaje se za tu dobu téměř zdvojnásobily a celkem systém stojí 903 milionů korun.
Termín pro plný provoz u pozměňovacích návrhů byl naplánovaný na leden 2027 a posouvá se na rok 2030. To je tři roky odkladu u funkce, která je pro celý smysl projektu podstatná – právě u pozměňovacích návrhů totiž v legislativním procesu vzniká nejvíc chyb.
Kdo to zaplatí: podíl EU spadl z 81 na 42 procent
Nejkonkrétnější dopad na veřejné rozpočty ukazuje změna ve financování. Podíl evropských fondů se snížil z přibližně 81 procent na 42 procent, zatímco podíl státu vzrostl z 19 na 58 procent. Jinak řečeno, projekt, který měl být z velké části zaplacený z Bruselu, dnes financuje především český rozpočet.
Důvod je u zpožděných projektů čekaný: evropské dotace mají pevná období pro proplácení a co se nestihne, doplácí členský stát. Zpoždění tedy nezdražuje projekt jen o víc odpracovaných hodin, ale přesouvá účet na domácí daňové příjmy.
Proč analýza mluví o chybách v zákonech
Analýzu vypracovalo ministerstvo vnitra a její kritika je věcná. Podle ní je v systému velmi obtížné vytvořit novelu bez chyb, protože nástroj nutí přepisovat celé právní texty místo toho, aby pracoval s formátem pozměňovacího návrhu, na který je legislativní praxe zvyklá. Výsledkem je vyšší administrativní zátěž a riziko, že se do textu dostane něco jiného, než co bylo odhlasováno.
Citovaná věta o tom, že výsledný text „přesně neodpovídá tomu, o čem je politicky rozhodováno“, není řečnická figura. Znamená, že mezi tím, co poslanci schválí, a tím, co se stane platným textem zákona, může vzniknout rozdíl – a takový rozdíl se pak řeší až výkladem, v horším případě u soudu.
Co z toho má běžný člověk
Praktický přínos eSbírky je pro občana největší v jedné konkrétní situaci: když potřebuje vědět, jaké znění zákona platilo v určitý den, protože podle něj se posuzuje jeho případ. Dokud systém neběží v plné podobě, zůstává tato práce na komerčních službách nebo na hledání v řadě novel. Kdo dnes potřebuje aktuální znění, najde ho na portálu eSbírky, u starších znění je ale nutná opatrnost.
eLegislativa není zdaleka jediný digitalizační projekt s neklidným průběhem. Ve zdravotnictví soukromí lékaři odhadují náklady digitalizace na 15 miliard korun a žádají přes 100 tisíc na ordinaci, s termínem elektronických žádanek k 1. červenci 2027. Naopak příklad, kde digitalizace funguje a člověku ušetří čas, je výpis dob pojištění, který ČSSZ vydává zdarma online. A že státní systémy mají i bezpečnostní rozměr, ukázal případ, kdy agent umělé inteligence pronikl do neveřejné části australského vládního portálu.
Rozpočtové souvislosti přitom nejsou vedlejší. Necelá miliarda za jeden systém padá do stejné debaty, jakou Sněmovna vede nad rozpočtem na rok 2027, kde se hledají úspory v řádu desítek miliard.
Zdroj: www.irozhlas.cz
